Pro hledače nových hudebních cest jsem měl vždycky slabost a nejinak je to v případě projektu DUOBETIC HUMUNKULUS, který je tvořeno Wokisem (ex-!T.O.O.H! ) a jeho pobočníkem Walisem. Oba floutci jsou zjevně zamilováni do nestandartních hudebních kotrmelců, nemluvě o „manufakturální“ image. Ve spleti technických a notně nabroušených vychytávek se celá nahrávka točí kolem těžké roboty a s určitou lehkostí bych mohl hovořit o jakési ódě na starou ruční práci, byť samotný název vypovídá spíše o oslavě nicnedělání.

Každý posluchač musí ovšem nutně ztuhnout při začátku první skladby „Kreveťácká rovnačka přihýbáním!“, kdy se ozve dechovkářský hlas, vybízející k volbě vhodné písničky. Dá rozum, že hned po těchto slovech je spuštěn marast nejhrubšího zrna, nicméně nejedná se o žádný jednoduchý patolízalský canc, ale počertech promyšlený death metal s opravdu neobvyklými vsuvkami a dosti kostrbatými aranžemi. Po těchto několika vteřinách mi je nad slunce jasné, že by si pánové určitě rozuměli na jednom pódiu s Mikem Pattonem. I DUOBETIC HUMUNKULUS jsou totiž pro většinu lidí neposlouchatelnou hudební odrůdou, byť třeba předělávka dětské písničky „Polámal se mraveneček“(zde „Polámal se hřídeleček“) je pochopitelně snadno zapamatovatelná a ve své podstatě se snaží naverbovat posluchače do nitra jinak dosti komplikované nahrávky, jenž je kromě intermezz prostoupena uřvanými vokály, ostatně jaksi to povaha hudby žádá. Definitivní úchylárnou non plus ultra je však také vál, odkazující na pozici nejsvatější, to jest Bohovskou (sorry Gottovskou). „Když muž se ženou snídá“ je nahrazena mnohem reálnější rodinnou inscenací s názvem „Když muž se strojem snídá“. Zkrátka ujeťárna nejvyššího levelu, ve které se toho děje vskutku dost.

Na tomto místě si pak nedovoluji vynechat ani finální kompozici „Háges Bádes neboli paradidly na močový měchýř fanrafanové žirafy Xylofonie z obce Chuang-te, aneb já do práce nepojedu, já do práce nepůjdu“ (dočetli jste až sem!?), jejíž součástí je několik poklidných částí, které se ovšem velmi často překrucují v hardcoreové segmenty, jejichž agresivita je skutečnou noční můrou pro všechny ušní bubínky světa. „Ani já ani ty robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme“ opravdu není jednoduchou nahrávkou, u které by si člověk odpočinul. Právě naopak! Jestliže toužíte po proniknutí do jejího lůna, potřebujete být v bystrém rozmaru a smyslové pohodě. Pokud bych měl utržit nějaké to negativum, tak při vší úctě k umělcům, upozornit musím na určitá hluchá místa v jednotlivých skladbách, která trochu odklánějí kadenci nahrávky do ztracena a je docela, že se hochům nepodařilo složit ještě nějaké dvě další kompozice, protože necelých čtyřiadvacet minut je docela málo. Alespoň že CD obsahuje hodnotnou multimediální stopu – doporučuji shlédnout! Bez těchto dvou mírných připomínek však nahrávka baví a má svoji osobitou image. Co víc si přát?

PS: Velice se mi líbí rozkládající se obal s retro nádechem. To opravdu nemám chybu! Pokud sbíráte tuzemské metalové počiny, tak tenhle opus zkrátka nemůže chybět ve vaši sbírce.

ALL

http://bandzone.cz/duobetichomunkulus