Dokonalá ve své obyčejnosti, ušlechtilá a přirozená, tak přesně taková je třetí řadová nahrávka německého projektu DOOMED, jež probudil v život umělec Pierre Laube, milovník ryzího death-doom metalu, asi takového, o jaký se pokoušely severomoravské soubory v letech devadesátých. Dodnes mám pocit, že u nás v rámci metalu neexistovala hodnotnější scéna, než byla právě tato. Ale to už bych se dostával k úplně jinému příběhu, což rozhodně nechci, resp. hudba DOOMED si rozhodně nezasluhuje to, abych ji přešel jen nějakým tupým přirovnáním. Člověk sice může neustále lomit rukama nad tím, že něco podobného už slyšel nesčetněkrát, ovšem „Our Ruin Silhouettes“ pro mě v současné době představuje hotovou závislost!

Nechat rozeznít neskutečně podladěné kytary, ponořit se do křehkých melodií, očekávat něžnost, ale nakonec vyrukovat s „pouhou hrubostí“, to je jednoduše stále fungující svátek nejen doom metalových umělců, ale i jejich příznivců. A právě pod tíhou těchto ingrediencí se doslova prohýbá hudba DOOMED. Skoro bych si dovolil tvrdit toto: Pokud někdo z vás, čtenářů, byl kdysi dávno zasažen ryze death/doomovou nádherou, je prakticky nemožné, aby se vám tato nahrávka nelíbila. Hned první skladba „When Hope Disappears“ je doslova reprezentantem death/doomové majestátnosti, za kterou ponejvíc stojí skvostné kytarové melodie, jež by mohly klidně vyset na nástěnce doom metalových vzorců. Za zmínku poté stojí i účast hostujícího Pima Blankensteina (OFFICIUM TRISTE, THE 11TH HOUR), který zde nechal rozhořet své hlasivky na plné otáčky, ostatně ani Pierre není v tomto ohledu žádný nýmand.

Co se týče dalšího pěveckého hosta, tak ten se představuje v kompozici „The Last Meal“ a jmenuje se Andreas Kaufmann – pokud znáte kapely HATESPAWN či CHARON, rozhodně si umíte představit, jakými hlasovými polohami byl tento opus okořeněn. Jestli jste si právě vsadili na slovo „hrubost“, rozhodně jste dobře udělali. U DOOMED se totiž na nějakou inklinaci směrem ke gotice, či alternativnímu rocku, vůbec nehraje. Je sice možné, že za nějakou dobu studna inspirace Pierrovi nakonec stejně vyschne, ovšem zatím tomu vůbec nic nenasvědčuje. A to používá pouze jednoduchou formulku – „hudba více či méně doomová, anebo „hudba více či méně deathmetalová“. Jeden z rychlejších kvapíků je např. ke slyšení ve skladbě „The Last Meal“, jediném to záchvěvu, kdy potemnělá atmosféra ustupuje kytarovému hromobití.

Celkově je ovšem nahrávka o totální valivosti a ponurosti, přičemž nelze opomenout ani dosti tvrdou kytarovou slupku, umocněnou vskutku parádním zvukem. Pokud jste zvyklí poslouchat hudbu hezky nahlas (a teď nemyslím pouze ve sluchátkách), tak s touto nahrávku si rozhodně užijete spoustu příjemných chvil. Abych byl však při výčtu všech základních znaků úplně kompletní, rozhodně musím vzpomenout i nemalý podíl klávesových nástrojů, jenž sice netvoří v hudbě DOOMED výraznou dominanci, ale skvěle obklopují všechny nástroje, především pak kytary. Možná i díky tomu se z hudby nevytrácí potřebná razance, ale na druhou stranu ani jakási dolaďující atmosféra. Zkrátka naprosto rutinérská práce v rámci této žánrové kategorie!

„ Our Ruin Silhouettes“ je album sice old schoolové, ale výsledným zvukem se jednoznačně dotýkající současnosti. Na první místě je však obdařeno přehlídkou toho nejslovutnějšího death-doomového umění, jehož komplexnost ještě podtrhují smysluplné texty a taktéž velmi vkusné bookletové zpracování. Jak je v materiálech uvedeno, tak hlavní mozek DOOMED se postaral nejen o samotnou hudbu, ale nebál si pohrát s tímto dílem i po stránce grafiky. Velmi působivě však ještě vyznívá obsáhlá děkovačka zanesená v bookletu, kde jsou přímo uvedena metalová díla, ze kterých Pierre čerpá inspiraci dodnes. Vskutku sympatické gesto, kterým se po obvodu vracím na začátek recenze. Tolik obyčejné, ale přesto nezadržitelně krásné a imponující dílo. K podzimu přímo dokonalé!

ALL

http://www.doomed-band.de/