Na albu novozélandských DIE! DIE! DIE! nejlépe poznáte, jak je německý hudební průmysl (nahrávku přineslo na svět vydavatelství od našich sousedů) v některých případech úplně jinde ve srovnání s tím naším. Dovolím si tvrdit, že podobně laděný spolek by měl u nás problém nejen v rámci mainstreamu, ale i undergroundu. Dost možná zmizel i prostor pro obdobně laděné spolky, jimž se třeba v Polsku stále daří mnohem lépe (jenže mají alespoň nějakou kvalitu). Nicméně pohled na „Charm Offensive“ je z mého pohledu skutečně obtížný, neboť trojice hudebníků zcela záměrně zvolila hru na jakési pohnuté post-punkové retro, a to se silnou dávkou prazvláštní alternativy.
Nevím, nemohu si pomoci, ale z celého produktu mám pocit, že u něj na první místě není ani tak hudba, jako spíše určitý druh módy. Totální katastrofu pro mě představuje totálně plochý zvuk, naprosto účelně situovaný do osmdesátých let. Přiznám se, že když jsem slyšel úvodní skladbu „How Soon is Soon (It‘s not Vintage It‘s Used)“, říkal jsem si, jestli tohle všechno není nějaký fór, počáteční vtípek, po jehož odeznění skončí dlouhé intro a hudba se konečně rozjede. Kdepak, nic takového. DIE! DIE! DIE! se ve své jednoduchosti drží předepsané lajny a doslova si libují ve všech „nedokonalostech“, které nahrávka má. Tento přístup je pro mě osobně dosti nepochopitelný, na Rumzinu povětšinou recenzujeme uskupení, jejichž primárním záměrem je hudba. Tady? Víceméně se jedná o takové divadélko…
Ano, přiznám se natvrdo, celý produkt mi je proti srsti, ale zároveň se tak nějak říkám, že různí lidé mají různé koníčky, jenž jsou spojeny s různými ambicemi. Takže asi tak. Dalším možným vysvětlením pak může být určitý druh novozélandského obyčeje – dost možná ho nejsem schopen přechroupat. Každopádně to ale na mém úsudku nic nemění. Účelová manýrovost z hudby čiší na sto honů. Holky ale budou mít, myslím, smůlu, neboť pánové zrovna nevypadají na lamače rozněžnělých srdcí. Jejich pozitivně laděná „music“ však pravděpodobně dokáže některá lásky nahlodat.
No, abych to tedy nějak zakončil… Když jsem se už výše zmínil o určitém typu módy, tak ovšem podstatném vlastně vypovídá už dětinský obal komiksového ražení. Jak sami vidíte, jedná se o takovou tu klasickou minimalistickou malbu… No, sem to prostě sedí, no… Sorry, ale pro tento druh umění fakt porozumění nemám. Buď jsem příliš mladý, nebo ne natolik starý, abych byl podlomen tímto druhem retro módy. Každopádně k textu přidávám i video, třeba to někoho z Vás zaujme.
ALL