Do roku 2007 vstupuje německá thrash-death metalová kapela DEW-SCENTED svým sedmým řadovým albem, a to právě v čase doznívání fotbalové horečky, která byla spojená s fotbalovým kvalifikačním kláním o účast na ME v kopané mezi Českem a Německem (teď nemám na mysli pařbu našich borců, ale zápas samotný). DEW-SCENTED však na rozdíl od hostujícího fotbalového komanda až tak suverénním dojmem nepůsobí, i když o nějakém „průšvihu“ nemůže být rovněž řeč. Pokud ale počítáte, že se kapela nějakým způsobem sune kupředu, budete pravděpodobně zklamáni. Už předešlá alba tak trochu uvízla ve slepé uličce a novinka „Incinerate“ je na tom snad ještě hůře. Přiznávám se, že už jsem dlouho neslyšel tolik dobře provedené nudy. Na CD nenacházím moment, který by mě nějak výrazně zaujal.
Naproti tomu je třeba pochválit opravdu zabijácky zvuk, podobný takovým veličinám jako jsou např. švédští ENTOMBED. Největší problém však spatřuji v chromé „záživnosti“. Třináct kousků kolem vás propluje závratnou rychlostí, ale to je tak všechno. Kytarové „sekanice“ zároveň často tíhnou k rádoby modernímu thrash metalu, ovšem podobně znějících kapel je dnes nespočet a nic na tom nemění ani fakt, že DEW-SCENTED patří (patřili) k jakýmsi inovátorům, nebo lépe řečeno k reprezentantům, jejichž cílem bylo postrčení brutální soundu alespoň o nějaký ten krůček dopředu. Za zásluhy se však tituly rozhodně neudělují, kapela to mezi talentovanými spolky bude mít určitě hodně složité.
Na pilu sice tlačí především díky kratším a přímočarým songům, ale jak jsem už výše zmínil, šeď se rozlévá z průhledných kytarových postupů, celkové výrazivo páchne devadesátými léty až běda, všichni se ale brzy dočkáme siláckých reklamních sloganů od vydavatelské firmy. Zkrátka tuhle pohádku jsem slyšel vyprávět už několikrát (asi jako když každý rok o Vánoce vysílají Tři oříšky pro Popelku). Příliš velkou reklamu jsem tedy kapele neudělal, kdo by však mým slovům nevěřil a šel si CD i přesto koupit, měl by vědět ještě další neméně podstatné věci.
Nevím jak je to na legitimním profi CD (k dispozici mám promo od Nucelar Blast), ale zde jsou tracky uspořádány dosti divoce. Vše poznáte hned jak strčíte disk do přehrávače. Display vám okamžitě načte devětadevadesát tracků, naštěstí jde ale jenom o vtípek. Kapela totiž rozdělila skladby dle číselných ohraničení, takže např. číslice 05 vám označí úvodní „Vanish Away“ a zastaví se až u číslice 15., a tím je prakticky zahájena skladba číslo dvě. Výsledkem je tedy zbytečný chaos. „Progrese“ tohoto ražení sice nejsou špatným vtípkem, ovšem konkrétné já se bez podobných vykutáleností rád obejdu. „Incinerate“ je zkrátka na dnešní dobu jednoznačně průměrné album. Žádný extra zážitek nečekejte. Jestli se vám však předchozí alba líbila, určitě vás ani toto nezklame.
ALL