R.U.M. zine byl možná prvním mediem, se kterým kdy členové DEVASTATHOR dělali rozhovor. Bylo to na počátku jejich hudebního snažení, kdy kluci drhli ryzí death metal a se svými nástroji se teprve seznamovali. Za naší mini-redakci je objevil Gory a pokud máte zájem si zavzpomínat na staré časy, určitě si starý rozhovor vyhledejte v našem archívu. Ale nyní už k současnosti. DEVASTATHOR do světa vypustili svoje druhé regulérní CD, které vyšlo jako součást časopisu PAŘÁT. Asi každého hned praští do očí ztřeštěný obal, symbolizující obálku časopisu pro náctileté. Růžový plát dokonce svítí tak usilovně, že když jdu v noci na záchod, nemusím zapínat lampičkou. Stačí, když ho nechám položený na stolku. Chlapci asi snídali, obědvali i večeřeli vtipnou kaši. Některé fórky v bookletu jsou celkem vtipné, ačkoliv hlavní fotoseriál se příliš nevyvedl. Mnohem vyvedenější je určitě „seznamka“, kde hoši nabízejí sami sebe mladinkým roštěnkám, kterým se však tento materiál stěží dostane do ruky. Booklet a obal tedy přinejmenším „zvláštní“, někoho pobaví, někdo si bude myslet něco o trapnosti, třetího nechá ledově klidným… Těžko říci, ke které skupině se přikláním já osobně, i když je pravdou, že po prolistování jsem se prakticky vůbec nesmál. On taky tento západ není už úplně nejoriginálnější…
Tím spíš jsem tedy se soustředil na hudbu, ovšem po premiérovém poslechu jsem nabyl dojmu, že ani tato ústřední složka kompletu není nikterak přesvědčivá. Kluci zjevně hrají pro vlastní potěšení, vtípky, smích, což lze samozřejmě chápat, ale pokud obdobnou radost nesdílí protivník (recenzent), nevěstí hodnocení nic dobrého. DEVASTATHOR na desku nasypali průměrný death-grind s nulovou invencí a náznakem alespoň minimální osobitosti. Skladby navíc neobsahují žádné strhující momenty, jedna za druhou, jedna za druhou a najednou tu máme konec… Nemohu si pomoci, ale na tomto CD mě nezaujalo prakticky vůbec nic. Za sebe mohu pochválit alespoň zvukovou kvalitu, jenž zachovává předpoklad o čitelnosti všech zastoupených nástrojů. Ano, všechny jsou skutečně dobře slyšet. Alespoň tedy v tomto ohledu nějaké to plus…
Už je to dost dlouho, kdy mi Čurby v jednom mailu napsal, že nejsem skutečný grinder. Asi měl pravdu. Na druhou stranu má sbírka CD čítá i ty největší chlívečky, důkazem budiž i recenze na tomto webu. Ale to je teď nepodstatné. Kapele DEVASTATHOR přeji hodně zdaru a doufám, že si jejich materiál najde cestu k obdobně smýšlejícím fans… a na závěr jedna testová otázka:
Máš rád Devasthator ?
a) ano nebo ne – 0 bodů
b) asi ne a nebo asi ano – 2 body
c) co je to Devasthator ? – 5500 bodů
ALL
Podle mě byl ten fotoromán schválně takovy trapácký. Přesně takové jsou totiž i v těch časákách na které se celý booklet odvolává. Řekl bych, že teď do toho i přesně zapadá „ultramegadrsný“ název kapely, který je tak profláknutý, že kdyby to ti hoši mysleli vážně bylo by to jedině k smíchu.