Další příběh kolem kapel WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH a A YOUNG MAN’S FUNERAL pokračuje, ovšem s tím, že se tentokrát podíváme na další dítko téhle jedné velké rodiny z Moskvy, o kterou nejlépe pečuje Evander z Moscow Funeral League Records, jenž se v DECAY OF REALITY představuje také jako vokalista. Jeho dalšími spoluhráči jsou potom lidé z dávno zavedených kapel (ABSTRACT SPIRIT, TWILIGHT IS MINE atd.), čili nedalo se předpokládat, že by zrovna DECAY OF REALITY patřili mezi nezkušené otloukánky. Tedy, snad jen s výjimkou obalu, jehož retro design dává vzpomenout na časy deathmetalových devadesátek u nás a na Slovensku. Ale pojďme dále…
Album startuje dvouminutovým intrem, ve kterém se kapela představuje způsobem: „Hej, koukejte pořádně poslouchat, my vám teď ukážeme, co všechno umíme.“ Death metal staré školy, kvílící kytary a bojový pochod bicích, to je jen mávnutím praporu. Pak už se rozjíždí první skladba „The Vortex“, jenž odhaluje pozoruhodnou žánrovou stylistiku – ta první se vztahuje zejména ke švédskému deathmetalovému odkazu, druhá pramení ze stávající doomové podhoubí, jehož kořeny jsou v umělcích hodně hluboko zakořeněny. Po stránce zvuku, je rovněž vše OK, byť určitá zašpiněnost (kterou jsem nedávno popisoval při recenzi Švédů ENDING QUEST) nemusí sedět úplně všem posluchačům, mně nevyjímaje.
Další problém této nahrávky spočívá v dost velké podobnosti všech zastoupených položek. Zajímavé na tom všem je, že skladby nejsou tvořeny žádnými krásnými melodiemi, kterak to umějí právě Skandinávci, ale omračujícími a hlavně dlouhatánskými sóly, která mě v podstatě znovu dovádí k myšlenkám při popisu intra (názornou ukázkou je třeba skladba „Dissection“). Mezi nejpovedenější skladby řadím hodně potemnělou tryznu „To Overcome Death Phobia“, ze které cítím odkaz prvotní tvorby PESTILENCE, tolik brutální, ale ve většině případů grandiózně zpomalující. Je na míle poznat, že tuhle hudbu vytvořily osoby se silným vztahem k doom metalu – tady vlastně ani nechce nikdo nic maskovat – ostatně není k tomu důvod.
V dalším průběhu času, jenž obstarávají ještě další čtyři skladby, docházím k jednoduchému závěru. Album „Reality of Decay“ je zkrátka nekonfliktní. Chvílemi baví, v některých momentech hapruje, posléze překvapuje atmosférou a opravdu jadrným zvukem. Osobně bych však uvítal o trochu více povedených riffů, bohužel se jich tu dostává hodně málo. To je zřejmě jeden ze základních nedostatků, který tahle nahrávka má, byť mi tedy jasné, že záměrem kapely bylo zřejmě trochu něco jiného. Pokud však zbožňujete old school death metal a k tomu valivost v součinnosti se syrovostí a k tomu všemu si ještě potrpíte na kytarová sóla , je možné, že byste si tuhle nahrávku mohli oblíbit. Celkově však nepočítejte s výjimečností, spíše s poctivou podzemní prací, pravda, snadno zaměnitelnou s kýmkoli jiným.
ALL