Pochybují o sobě DARK GAMBALLE? Moc tomu nevěřím! Nicméně náš svět v současnosti nabízí spoustu témat, o kterých můžeme mluvit, přít se, můžeme se za ně i mlátit, ale „pochyby“ vždy zůstanou. Tímto způsobem alespoň já nahlížím na další album vyškovských ufounů, jejichž „vydávací“ disciplinovanost je skutečně obdivuhodná. Na každé dva roky vychází přesně jedna fošna! V čem tedy spočívá ona strojová přesnost? Domnívám se, že zlomovým okamžikem bylo období mezi alby „Superstar“ a „Bonboniera“, kdy se DARK GAMBALLE (po věčném experimentování) konečně usadili v určité stylové škatulce, se kterou si dlouhou dobu pohrávali jako s vlastní chatičkou někde vysoko v horách. V dnešní době však už slovo „chatička“ ztrácí svou výstižnost, jelikož DARK GAMBALLE mají nyní k dispozici vyšperkovanou vilu, na které zkrátka „kutí“. A mimochodem…dost je to baví!
Největší síla novinky spočívá v její opravdovosti. Zkrátka od první skladby mohu prohlásit, že to o co tu jde, to kapele věřím na sto honů. Pokud na mě předchozí album „Perpetuum Gamballe“ působilo spíše smutně, tak „Pochyby“ jsou v tomto ohledu ještě jízlivější. Z desky sálá takové zvláštní negativní poselství, ke kterému se člověk chtě nechtě musí přihlásit. Na téhle planetě zkrátka žijeme! DARK GAMBALLE otevírají svůj krám titulní písní, která ovšem nesplňuje předpoklady „výprasků“, ale spíše rozjímavých chvilek u kávy. Obdobných momentů se na desce objevuje hned několik a s čistým svědomím je mohu nazvat jako čertovy hrátky s popem („Žárovkám“, „Zhasínám“).
Nicméně ani razance v součinnosti s výše uvedenou laskavostí není kapele cizí, a tak třeba ve skladbách jako „Něco“, „Hologram“ či „Nebezpečná výška“ se posluchač dočká pravé (soudobé) gamballské jízdy s níž měl tu čest již na předchozích albech. I tentokrát kapela neponechala nic náhodě a ze svého arzenálu vytáhla porci velmi kvalitních skladeb, jenž se brzy mohou stát zásadními tracky koncertních setů. Na mysli mám především impozantně něžnou „Vír 105“, věcně naléhavou „Čistý“ (10 se v ní překvapivě otevřeně vyjadřuje k současným politikům) a již výše zmíněnou „Něco“, která ve mně vzbuzuje jakýsi pomyslný návrat k „Merizo Nanen“. Takhle rozporuplně by deska klidně mohla skončit, ovšem nebyli by to DARK GAMBALLE, kdyby si pro nás nepřichystali nějakou tu perličku na úplný závěr. Tou je předělávka přisprostlé písně „Řekněte to“ od Jiřího Schmitzera! A že ji 10 a spol. pěkně zprasili 🙂
Poslední položka dohrála a hurá s CD do počítače na atraktivní multimediální stopu. Ta nabízí kompletně celé album ve formátu mp3 (včetně dalšího luxusního coveru „Pogo Punk a R´n´R“ od N.V.Ú.), dva klipy (prohlednout si je můžete pod recenzí) a precizně zpracované promo fotky. Silné menu pro fanoušky, absolutně žádné POCHYBY! A jak ještě jednou celistvě zhodnotit celou kolekci? Asi takto: úderný a nefalšovaný „depech core“ s impozantním zvukem, delikatesními vokály a tradičně promyšlenými aranžemi. Kdo přišel na chuť dvěma posledním deskám, „Pochyby“ ho s největší pravděpodobností rovněž nenechají spát.
ALL