Obal na nic (plynové masky jsou jedno z neojobhranějších klišé, stříhání nekomentuju), disk na pytel (odchlípaná samolepka, kterou jsem po několika nezdařených pokusech o poslech odlepil a fláknul do krabičky). Musím ještě něco dodávat? Ani se mi to nechce poslouchat.

U DANCEFLOOR IN DECAY to dle názvů skladeb vypadá na smutnění po slečnách. Zkreslené elektro eskapády nejprve osamoceny, pak se přidají i umělé rytmy. Prasení zvuku neustává, dále se rozostřuje. Kontrolované industriální zvuky (3,5), dojde ale např. i na experimentální ambient (7). Stavba kompozic má tajemství, jednoduchost, hravost i hrubost, proto se dá poslouchat.

N.R.Y.Y. lehce neburácí až poté, co prázdně a velmi tiše smíchají válečnou vřavu s automatem (8). Pro začátek dejme tomu. Snad si šéfík koupil nový sampler a testuje jej. Etnické bubínky, ruchy, synťákové hvizdy, distorze (9). Nepsletl jsem se, bubínky jsou zaměněny za sitár, ostatní pokračuje. Okouknout terén a rychle se proběhnout (10). V extrémních polohách je co poslouchat, myslím hlukového. Experimentování je přítomno (11) a pokračuje dále (12). Skřípající zvuky se vynořují a prolínají s těmi chroupavými.

O.K. beru Vás na milost.

RadeK.K.