Juraj Sloboda alias Dagon se stal v nedávných dnech redaktorem R.U.M. zinu, ovšem ještě než se tak stalo, tak mi domů dorazila zásilka s jeho posledními hudebními raritkami, které tíhnou k ponurému ambientnímu brouzdání, ostatně už předchozí opusy dokázaly, že si slovenský autor libuje v hororové atmosféře a vůbec se neštítí hluboké černé tmy, ze které by mohla za jistých okolností vypadnout ostrá kudla.
Na prvním CD „Yog Sothoth“ se celkově nacházejí dva minimalistické tracky, přičemž hned v tom prvním se dají vystopovat náznaky klavírních melodií, do kterých jsou naporcovány monotónní zvuky, jež evokují poslední vteřiny srdečního tepání. Tahle skladba by se mohla v klidu jmenovat „Jak život tělo opouští“… přiznám se, že při hlubším vnímání se posluchač hravě dostane do slepé uličky vlastního vědomí a je úplně jedno, že Dagon skládá svoje pocity pouze na vlastním koleně. Druhý track je poté ještě o něco jednodušší a Dagon v něm předvádí strašení sebe sama, no na každého člověka někdy přicházejí chmury.
Pokud je ovšem materiál „Yog Sothoth“ hodně raritní záležitostí a limitovaná edice čítá pouhých 10 kusů (!!!), tak disk s názvem „ A Mind Wandering Through The Endless Caves Of Eternal Solitude“ má hned o tři kousky ediční počet nadsazený, přičemž samotné CD je zabaleno do tenké DVD krabičky, které nechybí ani vnitřní vsádka. Zde autor také vysvětluje poměrně svojský přístup ke skládání hudby a mezi řádky taktéž přiznává, že své počínání nepovažuje na kdovíjaké umění, se kterým by chtěl komukoli jinému konkurovat. Posluchač má znovu co dělat s absolutní uměleckou svobodou ve znamení zatuchlé a smradem nasáklé šedi. Alespoň takhle na mě působí pouhá jedna skladba, jejíž časová stopáž dosahuje takřka dvanácti minut. Jedním slovem dekadence No.1 Absolute!
Tak jak někdo chytá ryby, jiný sleduje fotbal, tak Dagon zaznamenává do svého počítače vlastní emoce, zlobu, strach deprese… atd. Jen budoucnost ukáže, zda se hlavní protagonista někdy rozhodně k širšímu otevření se světu, přece jen, tohle všechno může být pouhá větší či menší záliba, ovšem proč si někdy neudělat radost regulérním albem či dokonce vinylem? Možná, že právě oficiální opus by byl pro Dagonovo snažení hotovým edenem. Zatím ovšem platí opatrné regule, tj. žádná velká reklama, nicméně pokud jsou mezi vámi opravdoví sběratelé undergroundových nosičů (ostatně jako Juraj Sloboda sám), nebojte se u Dagona hlásit. Především CD v nestandartní krabičce vypadá skutečně moc hezky a já osobně si ho bez velkých okolků zařazuji do sbírky. Hudbu posléze použiji na strašení vlastních potomků! 🙂
ALL