Druhé album kapely CRASHPOINT vyšlo sice před nějakým rokem a půl, ale jelikož jsem ho obdržel teprve nedávno, podíváme se mu na zoubky až nyní. Pokud jde o mé setkání s kapelou, tak to úplně první se uskutečnilo ještě před vydáním debutu „Acid Vitamin“ a co si budeme povídat, příliš jsem ho nepochválil. Za nějaký čas jsem však kapelu viděl v živém provedení a můj úsudek se začal pomalinku měnit. S „Millions Of Figurines“ se pak změnil úplně, byť nějaký ten škraloupek bych tu přece jen také našel. Na prvním místě je však nutno CRASHPOINT pochválit. Za velice krátkou dobu na sobě zapracovali skutečně obdivuhodným způsobem. Aktuální deska je produkt naprosto hotové kapely, které to jednoduše řečeno HRAJE! Pokud se dá stylové zaměření označit jako melodic hard core/nu-metal, tak z této stylové škatulky vydovali hoši v podstatě maximum. Kolekci nakopává precizně vyšpekulovaná zvuková ohrádka, bez které by byl konečný efekt dozajista poloviční. Standa Valášek je zkrátka člověk na svém místě, málo platné…
Ale jen o zvuku „Millions Of Figurines“ není. Pokud měli CRASHPOINT za cíl posluchače pobavit, povedlo se jim to docela dobře. Kluci už dávno upustili od laciných nu-metalových popěvků a vrhli se na mnohem varibilnější konstrukce skladeb, ve kterých toho lze zaslechnout dost a dost. Jde předevšímo to, že CRASHPOINT dokáží v jedné skladbě téměř z balady vytvořit ostrou vypalovačku a naopak. Vřele mohu doporučit třeba exklusivní track „Singularis“ či nádherně rytmicky zmáklou „Fly Hunter“.
Nu, jestli pak víte, jaká kapela dokázala v několika vteřinách namíchat téměř pop/coreový koktejl? SYSTEM OF A DOWN! Ano, tohle srovnání se skutečně nabízí, tak třeba „Analog Dream“ je až okatě „systémovská“, ačkoliv se zdařila náramně. Ale to není všechno. Vokalista Hanzi (podávající jinak výtečný výkon) se často stylizuje do pozice Serje Tankiana, což se někomu může zdát úsměvné, jiný může chválit, nicméně mně osobně tohle příliš netrápí. Důležité je, že se CRASHPOINT mohou opřít o zpěváka, který dokáže stejně dobře řvát jako zpívat…
CRASHPOINT na své druhé zastávce předvedli, že je nebylo radno podceňovat. „Millions Of Fugures“ je album, za které se rozhodně nemusejí stydět a po nějakých x – letech ho mohou s čistým svědomím připomínat svým vnoučatům. Laťka pro příští počin je tedy posazena poměrně vysoko – rozhodně se však nedotýká stropu, a tak se kluci při dalších přeskocích nemusí bát, že by svými zadky drhli omítku. Uvidíme, nechme se překvapit, kterak bude jejich tažení dál pokračovat.
ALL