V Dánsku se poslední dobou hodně daří kapelám, kombinujícím moderní cyber metal s gotickými elementy a ostrými kytarami. Tak trochu mi to připomíná americký metal coreový nástup, kde sice na jedné straně mluví téměř za všechny spolky velká instrumentální zručnost, která však příliš nejde ruku v ruce s osobitostí. Podobným příkladem jsou dánští CLONECIRCLE. Debutová nahrávka „Superimposed“ je sice hezky navoněná a načinčaná, nicméně se ale nejedná o žádnou senzaci na metalovém trhu. Jak to obvykle bývá, za silnými slovy se často skrývají debilní slogany, mající eventuelního posluchače zmást, a nebo v něm alespoň trochu probudit touhu se po tomto materiálu pídit.
Nechci zde otevřeně publikovat názory o tom, že není o co stát, ovšem když si tuto nahrávku neseženete, rozhodně tím vaše sbírka CD trpět nebude. CLONECIRCLE jsou totiž opravdovým klonem a dalo by se říci i plagiátem slavnějších kapel, a je skutečně s podivem, kterak produkce může něco podobného vůbec pustit do světa. Nahrávka ve mně probouzí chuť ranní kávy, kterou při snídani nestíháte vypít, a tak jí dorážíte až někdy navečer. Kapela se vzhlédla především v PARADISE LOST. Vokalista Martin Hellgren je doslova posedlý Holmesovými nakřáplými nápěvy, což je patrné hned v úvodní skladbě „Descent“.
Samotná hudba však inklinuje k britským králům také a některé skladby jsou až nechutně načichlé „xeroxem“. Kousky jako „Hate Me“ a „Paper God“ sice nepostrádají instrumentální um, ovšem co je to platné, když slyšíte naprosto nezakrytý plagiát? Tohle všechno jsem schopen vzít v potaz, ovšem slova o nové senzaci celou kapelu sráží trapností doslova na kolena. CLONECIRCLE zkrátka nevěřím ani slinu v puse.
A co z toho všeho vyplývá? Jedno takové zamyšlení! Ještě začátkem devadesátých let se kapelám jako PRIMAL SCREAM a nebo NINE INCH NAILS mnozí tvrdě metaloví posluchači smáli a nechápali všechny ty elektronické kudrlinky. A dnes? „Superimposed“ je album, které se poslouchá vcelku dobře, ovšem nedá se mu věřit ani Ň!
ALL