Člověk stárne, vrásek přibývá, vlasy řídnou, ale CLAWFINGER jsou stále tady. Znamenitá a respektovaná formace ještě zdaleka neupadla na kolena a nové album „Hate Yourself With Style“ je toho čirým důkazem. Sympatičtí seveřané se svou skromností vždy tak trochu vyklízeli pozice ostatním, byť právě oni jsou těmi pravými nositeli nefalšovaného evropského crossoveru. CLAWFINGER vlastně nikdy nevydali vyloženě špatnou desku. Vždycky se snažili v rámci svého stylu přijít s něčím novým a neopakovat se. Pokud nejúspěšnější období souboru spadá na začátek devadesátých let (znamenitá alba „Deaf Dumb Blind“ a „Use Your Brain“), tak v současné době přichází druhá, možná ještě úspěšnější dekáda. Pokud se některým kapelám už nikdy nepodaří překročit stín starých úspěšných alb (a že jich je), tak CLAWFINGER jsou na tom přesně opačně.
Dva roky staré vynikající album „Zeros And Heroes“ je totiž znovu nakoplo ještě k větším obrátkám. Výsledkem je absolutně originální a extrémně drsné album. Rozhodně nejtvrdší v jejich diskografii. Úvodní „The Fogget In You“ přece jen ještě trochu evokuje album předešlé, ovšem titulní skladba už ukazuje novou agresivní tvář, se kterou se CLAWFINGER vynořili.
Jedná se o mix hard coru, thrash metalu a skoro i death metalu!!! Šílenost! Zpěvák Zak Tell svůj projev ještě zvýraznil a zdrsnil. Když se v části skladby objeví dokonce drsný chropot, co může přijít dalšího? Staří fans se však nemusí v žádném případě obávat. I s novým xichtem dokážete CLAWFINGER bez potíží identifikovat. První vrchol alba je melodická „Dirty Lies“.
Nenávistné Zakovo frázovaní střídá nádherný refrén. Mírné zklidnění přináší „The Best And Worst“, připomínající jednu dobu slavné THE ALMIGHTY. Potom už ale opět brutální masakr! „Breakout“ se na vás valí jako dvakrát zrychlení SODOM a KREATOR dohromady v jednom klokotajícím hrnci! Kurva, tohle je METAL! Zvuk kytar ostrý jak břitva a já se bojím o své hrdlo! Nádech a výdech a znovu do pekla! „What We´ve Got Is What You´re Getting“ je naprostá psychedelická šílenost. Zakův křik a řev se rovná epileptickému záchvatu zvířete v posledním tažení. Zapomeňte na klidný rapo-zpěv. Co nás nezabije, to nás zastřelí, řítíme se proto do finiše. Vzpomínky na hardcorové časy a kritická „Hypocrite“ odhrne cestu temné „Without A Case“ (malinké zavzpomínání na debut a skladbu „Catch Me“) a „hypocriso-painovské „God Is Dead“! Mistrovské dílo je dokonáno. Bič a kopanec pro kapely stagnující a umírající za pochodu! Kladivo na vás! Tohle vám nakope PRDEL!!!
ALL