Blackie je jako hudebník skutečně na roztrhání a i přesto si dokáže najít čas na svou „lásku“, jenž nese název CALES. Po dvou předchozích albech, která se víceméně odlišovala od těch počátečních, se hlavní protagonista opět vrátil k původnímu pohanskému směřování, byť jak se říká: „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“. Blackie nad tímhle ale asi nepřemýšlel. Spíše se rozhodl udělat desku „na vlastní pěst“ a nakonec tak i učinil. Veškerá hudba, texty i vokály jsou tedy prací exROOTovského kouzelníka, jehož nezaměnitelný skladatelský (kytarový) rukopis je i na desce „KRF“ naprosto nepřeslechnutelný. Album startuje skoro až pompézně laděnou „Barbarian Paganus“, evokující posezení válečníků, které hned druhý den čeká boj na život a na smrt. Skladba navíc působí dosti optimisticky, a tak o líbivé melodie není nouze.
První pohanské běsnění (severské typu) přichází až s následující „Varjag“, kde si navštívěníčko daly ostré kytarové riffy s neotesaným soundem. Vlastně až tady jsem si poprvé všiml oné „špíny“ a „neučesanosti“, která nezoceleným posluchačům nemusí být zrovna pochuti.
V onom záměru však lze spatřit jisté propojení mezi starým duchem BATHORY a soudobým nadhledem na žánr, jenž nese název „pohanský metal“. Jak už jsem výše zmínil, Blackie si své skladby také sám odzpíval, což bych až tak úplně nečekal, ale jak se nakonec ukázalo, tak i s „nevyškoleným“ vokálem se dá dosáhnout potřebného efektu. V tomto kontextu se album může zdát komplexně (záměrně) konzervativní, ale věřte mi, je tu ještě jedna část a ta v mnohých čtenářích může sice zanechat pochybnost, ale rovněž prostor pro přemýšlení. Blackiemu si skvěle povedlo snoubit drsnost s folkovými opary, jenž některé skladby doslova obklopují (představte si to asi tak, že byste obraz nasazovali do rámu a poté jste zkoprněli z toho jak to vyniklo). Jako vzor uvádím skladbu „Pass In Time“.
Mezi další vrcholy alba pak řadím krásnou baladickou věc „Legacy Of Honour“ a závěrečnou „Magnificent Masterpiece Of Apokalypse“, která na mě působí skoro až majestátním dojmem. „KRF“ je zkrátka návrat jak se patří. Svědčí o tom i názvy samotných skladeb.“ Pass in Time“, „Savage Blood“…že už jste to někde slyšeli? Přemýšlejte (znovu:))! Jinak…ano, to je to slovo, JINAK! Můžeme přemýšlet a říkat si, co mohl „Blackie udělat JINAK. Měl si k sobě ještě někoho přizvat? Mohl si najmout reprezentativního zpěváka? Inu, mohl tak učinit. Deska by však byla určitě jiná. Berme tedy „KRF“ jako čistou výpověď metalového umělce. Jsem si jist, že další počin CALES bude opět o něčem (trochu) jiném…
ALL
Malá video vzpomínka: