BRATRSTVO LUNY a jejich druhý příchod působí jako přelet nad gotickým hnízdem! Pokud byla „Gotická duše“ pokusem o zapojení do něčeho neprobádaného, tak „Goethit“ je do detailu promyšlený opus, ze kterého zkrátka příjemně mrazí v zádech. Do monumentálního projektu zapojili hlavní protagonisté spousty dalších spolupracovníků a dohromady tak vznikl široký tým, jež dohromady vytvořil unikátní umělecké dílo! Zcela zapomeňte na koleně spíchnuté obalové dvojstránky. „Goethit“ nabízí mnohem a mnohem víc. Chcete promo CD na recenzi? Jako výslužku si domu odnáším plakát, kupu nálepek, plakáty a ještě luxusní CD, zaklíněné do luxusní krabičky . To proto, aby se do ni vešel booklet o dvaatřiceti stranách!!! Luxusní knížečka obsahuje kompletní textovou přílohu, přičemž ke každé skladbě byla vytvořena speciální koláž z pera mistra Deathera, který však rovněž patří do „lunovského týmu“, a tak mu byla přisouzena přezdívka Jaromir Von Deathering. Práce velkého kreslíře skvěle zapadla do konceptu desky. Hrabě R.X. Thámo a Lord Darkthep ho zkrátka vlákali do svých sítí, ze kterých nebylo úniku.
Tohle všechno je samozřejmě krásné, ale kdyby hudební složka stála za starou bačkoru, efekt kompletu by se zhroutil jako domeček z karet. Naštěstí k ničemu takovému nedochází ani v nejmenším. „Goethit“ je sbírkou noblesních skladeb, kolébajících se na vitální houpačce, která vrací posluchače do minulosti prostřednictvím skladeb jako „Karneval recyklovaných halucinací“, „Volání mrtvých básníků“ nebo „Stín nad Toledem“. Koloběh doby v symbolu kruhu však pohrozí v „Utrpení z přežití – Pacific Elegy“, zlo může mít hned několik tváří, ačkoliv některé důkladně rozpoznáme až za několik desítek let. Hrabě R.X. Thámo prostřednictvím textů vytvořil zajímavou scénografii napříč časem, a tak trochu sám sebe zapasoval do galerie „nepochopených“ Donů Quijotů, peroucích se s okolním světem. 
Máme tu kus umění, ale dnes? Co dnes! Máme všeho dostatek a prakticky nikoho nic do hloubky nezajímá. Do galerie nepochopených či těch, které ocenil až čas sám, patří Charles Baudeilare, Oscar Wilde, Novalis….atd. S těmito postavami a s mnohými dalšími se tu lze setkat v naprosto uchvacujících konstelacích.
Konečným vítězstvím BRATRSTVA LUNY však je hudební produkce, která naštěstí nezůstala ležet v gotickém archívu a hrdě se přihlásila k soudobým hudebním pramenům, byť vlivy generace „gothic“ se tu logicky objevují. Lord Darkthep je však otevřený hudebník, ovlivňuje ho celá řada žánrů, přičemž u BRATRSTVA LUNY hrají prim především doom rockové kouzlení. Úvodní vyhrávka ve „Volání mrtvých básníků“ připomíná zlaté období PYOGENESIS, kdo ho prožil, maximálně si smlsne! Metalový duch je pak probuzen ve „Stínu nad Toledem“, výborné kompozici, ze které je cítit, že by mohla být zahrána ještě o něco hřmotněji. Do celkového konceptu by se to však příliš nehodilo. Dovolím si však tvrdit, že právě tento track může „Lunařům“ nabídnout jednu z několika nabízených cest.
Závěrečný symbol vítězství? Vokál Maestra Xpila, jehož úloha na „Goethit“ je naprosto nezastupitelná! Totéž se dá říci o bohatých samplech a precizně nazvučených bicích, hladících ušní bubínky pokaždé, kdy „Goethit“ poslouchám ve sluchátkách. Zkrátka a dobře, tahle nahrávka se poslouchá doslova sama od sebe, je skvělé, že v našem podzemí vyrostla ojedinělá gotická růže, vládnoucí od těchto chvil tuzemské podzemní scéně, byť příliš konkurentů v daném žánru nemá. Toho největšího pak definitivně sesadila z trůnu.
ALL