Multiinstrumentalista a skladatel Petr Blackie Hošek se po letech strávených v lesích (CALES) rozhodl pro návrat ke kořenům. Zabouchl se tedy ve své temné kůlně, vyhnal pryč všechny ruchy, nalil si šnaps a začal tvořit. Upřímně, od podlahy a překvapivě undegroundově. Žádná pozlátka ani vlídnější hudení atributy, ale pouze blackmetalový marast ve stylu raných BATHORY. Velmi zvláštní je ovšem i celková image, kterou hlavní protagonista projektu navlékl. „Chlast, Kurvy a Black Metal“ je zkrátka krédo k nezaplacení. Blackosh záměrně ve svém projektu otupil veškeré rádoby intelektuálno a svým způsobem se tak trochu vysmívá i všem hledačům filozofických myšlenek, a to ve vztahu právě k „černému kovu“.
Naprosto všeříkající je potom i parádně zpracovaný obrázek vojáka Švejka, který pochopitelně najdete v bookletu. Komplet je po grafické stránce sice minimalisticky černobílé barvy, ale má to zkrátka svoje kouzlo! Ale abych se vrátil především hudbě. Ta je opravdu ničivě nekompromisní – alespoň tedy po několika málo dávkách poslechu mi to tak přišlo. Detaily začne posluchač objevovat až později, což je obrovský klad, neboť i přes neoddiskutovatelnou intenzitu, lze k jednotlivým skladbám přičíst rafinovanost a nápaditost. K tomuto závěru se ovšem posluchač musí opravdu trpělivě proklestit. Velkou devízou kolekce je však naprosto neuvěřitelný kytarový sound a stranou nezůstává ani kadence „silných“ bubnů. Jaká to změna oproti kazetovému materiálu, z jehož zvukové podoby jsem byl doslova zhnusen a sám jsem si říkal, jestli si Blackie náhodou nedělá z posluchačů prdelky. Vlastně mě i fascinuje, že se našla firma, která byla ochotna pustit do oběhu v podstatě „polotovar“… Na CD je ale už matroš zvukově vyvážený a osobně si ho doporučuji vyposlechnout na lepších sluchátkách.
Jak už jsem výše uvedl, Blackieho nová tvorba je v současnosti plná nadhledu a velmi významně ji ovlivňují především texty a vokální linky. Ty mi přijdou místy „úmyslně lajdácké“, ovšem do koloritu sdělení tato variace sedí v podstatě dokonale. S vážností na Blackoshe zkrátka nechoďte. Z jeho práce nyní na 666 kilometrů čiší odpor vůči korektnosti a zavedeným pravidlům, ze kterých si v podstatě tropí švandu. Do jisté míry tento šílený přístup nemá daleko k punkovým principům – slova jedou, slova se pletou – no a co!? Krásné vyjádření se např. nachází ve skladbě „Peklo nás baví“, která v podstatě upozorňuje na všechna přehnaná metalová klišé, ovšem s konstatováním, že přesně tahle cesta je v podstatě fajn (tak proč ji měnit). Dále si ovšem pomůžu konkrétní ukázkou: „Nikdo u nechce dělat, jenom zadku sedět a čumět do fejsbůku celej pracovní den. Trolovat přes anonymní účet s profilovkou fantomase a ze všeho si dělat legraci… (skladba Kancelář s číslem 666). Tomu se říká technologický pokrok v rámci blackmetalových témat. A Blackie má ten patent…
„Kurvy, Chlast a Black Metal“ je ojedinělé a ve své podstatě i osobité dílo. Blackie na něm vzdává úctu blackmetalovým kořenům, a to prostřednictvím nadhledu, satiry a černočerné perverze. Pozvolna se také jaksi nenápadně odstřihává od kompozic variabilních a košatých, neboť už na to podle vlastních slov nemá čas ani náladu. Jako fanouškovi CALES, se přiznám, že mi to je tak trochu líto, ale takový je zkrátka život. Na druhou stranu mě však i tento materiál rozhodně nenechává v klidu a v mém případě existuje hned několik důvodů, proč se k němu postupně vracet. BLACKOSH je o black metalu, ovšem jiném než byli CRUX, ENTRAILS i staří ROOT. Nicméně ani zde Blackie neztratil svůj skladatelský rukopis, nemluvě o jeho nezaměnitelné kytarové hře. Materiál pro všechny fotry, kteří jednoho dne ukáží svým synům opraná trika s lebkami a pentagramy. Není nad omamný feeling sentimentu a slušně vychlazenou lahvinku whisky…
„Proč se pořád někde flákaj a nedostanou rozum? Ganju balíjednu za druhou a když se vožerou, tak hajlujou“. TRUE CZECH BLACK METAL? NO PROBLEM!
ALL