Může být death metal ještě avantgardní? Na tuto otázku se snaží odpovídat pětice francouzských nováčků, kterým se v průběhu minulého roku podařilo vytvořit stejnojmenné demo, ovšem až v letošním roce spatřil světlo světa vkusně zpracovaný digi-pack. A čím je nahrávka především zajímavá? Na prvním místě hlavně tím, že opravdu předkládá deathmetalový žánr v poněkud nevšední rovině, paradoxně však bez výraznějších náběhů do dalších subžánrů. Jedinou výjimkou je snad pouze čtvrtá skladba „Cherub“, jež místy provokuje post-blackmetalovou atmosférou a poměrně nestandartní strukturou (alespoň tedy s ohlédnutím ke zbylým třem položkám).
Pokud bych měl o další tvorbě BARÚS hlasovat, rozhodně bych byl pro, aby pánové i v dalším čase vycházeli právě ze skladby „Cherub“, neboť ona neobyčejnost je klíčem k tomu, aby se Francouzi neztratili v moři ostatních snaživců. Když třeba vezmu hned úvodní kousek „Tarot“, přiznávám, trochu jsem se obával věcích příštích. Song sice nepostrádá brutalitu, šlapavost, ale opravu není ničím zvláštní. Osobně jsem si ponejvíc všiml hlavně absence jakýchkoli kytarových sól (o melodiích nemůže být vůbec řeč), protože BARÚS veškerou show postavili „jen“ na úderných riffech a vystopovat v úvodním tracku něco opravdu zajímavého a nevšedního, tomu říkám kumšt. Alespoň tedy v rámci „Tarot“. V „Disillusions“ se naštěstí „ledy hnuly“, přestože mi tu znovu chybí nějaké to koření k dobru. Naštěstí atmosféru hudby dokázali BARÚS vyostřit klidnějšími intermezzy, ve kterých vokalista cosi recituje… a vůbec celé to na mě působí téměř „duchařsky“.
Když ale tato pozlátka jaksi odendám, stále tu vyčuhuje frňák nekompromisního (místy poměrně košatý) riffingu, přičemž ve vybraných úsecích zajíždějí kytary až někam na pomezí amerických KORN a dalších obdobných kapel. Ostatně tomu odpovídá i začátek poslední skladby, o které jsme se ještě nezmínil. „Chalice“ začíná takovým hororovým prologem, do kterého postupně prostupují hardcoreové úryvky, aby se track v dalším čase překvapivě převalil do docela obstojné avantgardy. Problém ovšem je, že tomu chybí jaksi výraznější pointa. Skladba v podstatě „zavírá vrata“ poněkud nečekaně, člověk marně přemítá nad smyslem celkového pojetí.
Debut „Barús“ je opravdu hodně zvláštní. Francouzi rozhodně nepatří k těm hudebníkům, kteří by si nějakým způsobem usnadňovali cestu k cíli. Jsou to v podstatě hledači vody, hledači pramene, avšak ke splnění úkolu mají ještě hodně daleko. Zkrátka něco jim v tom základu přece jen chybí a osobně si myslím, že bez hlubších experimentů se jejich tvorba stejně neobejde. Skladba „Cherub“ to jednoznačně potvrzuje! Ano, přesně tady tudy vede cesta. Nicméně za vyzkoušení BARǓS s určitostí nic nedáte. Zkuste ráno ke kávě.
ALL