Pro mladší čtenáře „r.u.m.ová“ fáze dějepisu, pro starší nostalgické vzpomínání. Takhle nějak by se dal charakterizovat rozhovor, ke kterému jsem si přizval dva ex-čelny grindové mlátičky PERVERSIST. Co v současnosti dělají? Jak často vzpomínají na vlastní muzucírování? Jak moc se mají rádi? Tohle všechno (a dost možná ještě víc) se dozvíte z následujícího rozhovoru. Ze tmy na světlo opět vylézají Bárny a Whiskas!

Čágos banános! Dovolte mi otázku na úvod! Jak vzpomínáte na působení v kapele PERVERSIST? Převládají po letech pozitivní vzpomínky, a nebo byste našli i kousek čehosi trpkého?
Bárny: Zdar Alleši! Tož sem tam si zavzpomínáme a nějaké ty nostalgické žvásty utrousíme, nebudu tvrdit, že ne. Zpravidla vzpomínáme v dobrém na nějaké ty povedené akce, drobné úspěchy a veselé zážitky, no a jak už to tak bývá, i nějaké ty hořké pilulky se vykutálí. Ale rozhodně to nebude nic, co by se muselo nějak sáhodlouze rozmazávat.
Whiskas: Když jsme začali hrát, začal jsem i pít. Tudíž na nic nevzpomínám, neb si nic nepamatuji. A když už si na něco náhodou vzpomenu, tak maximálně na to, že jsem měl okno.

Vaše první demo „Flirting With Disaster“ vyšlo cca. před dvanácti lety! Schválně, kdy jste ho slyšeli naposled?
Bárny: Já ho poslouchal zrovna nedávno, nicméně, jak znám Whiskase, tak jestli jsem mu to nepustil náhodou já, tak to slyšel naposled před těmi dvanácti lety:).
Whiskas: To už je tak dlouho? Jak to mám asi tak poslouchat, když to před dvanácti lety někdo nechal vypálit akorát na kazety, a ty si asi nemám na čem pustit?! Můžu je pouštět akorát tak z okna. Nicméně věřím tomu, že je to určitě zásadní dílo lidové tvořivosti. To třískání do kusu kolejnice ve „Flirting…“ mě dodneška budí ze spánku.O tři roky později vyšlo vaše debutové album „Necrophilharmony“, které jste vydali u Jirky Holuba a jeho PigeonShit Agency. Proč jste se rozhodli právě pro něj?
Bárny: Původně to mělo vyjít u jednoho německého labelu jako splitko s německými hudlaři FRAGMENTS OF INSANITY, ale z toho naštěstí sešlo, neb F.O.I. bylo opravdu hodně tragické těleso a mít s nimi split by asi nebyla výhra. No a pak jsme někde mluvili s Jiřím, kterému se náš materiál líbil, sám nám vydání CD nabídl a miminko bylo na světě. Byl to náš začátek, tak se o nějakém rozhodování ani nedá mluvit, byli jsme rádi, že nám to někdo vydá. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s Jiřím se nám postupně vyvinulo přátelství a byli jsme oboustranně spokojeni.
Whiskas: A já jsem si dodneška myslel, že jsme světu chtěli dokázat, že nejsme rasisti a tmavější vydavatel prostě nebyl po ruce? Proč jinak by jsme vydávali u maníka, kterému řekneš s poklonou: „Dobrý den, pane vydavateli.“ A on ti odpoví: „Jdi do hajzlu zmrde!“ Dobrá, později jsem si všiml, že tak říká všem. U něj je to ekvivalent pro „pane“. Dokonce si matně vybavuji, že jsem ho v nějaké slabé chvilce, tuším to bylo na Žižkově vraždícím palcátu, požádal o ruku. Bylo dost hrozivé, když z jeho úst vyšlo, „Tak jo, zmrde…“ Takže si myslím, že naše vztahy byly skutečně srdečné.

V oné době o vás byl velký zájem. Nemáte třeba zpětně pocit, že jste z vašeho úspěchu mohli vytěžit přece jen víc? Existuje to „něco“, čeho z odstupem času litujete?
Bárny: Já osobně mám spíš pocit, že to zase tak horké s tím zájmem nebylo, ale to je věcí názoru. Těší mě, že jsi to viděl takhle. A vytěžit z věci víc? Myslím, že jsme udělali maximum co bylo v našich silách. Já osobně ničeho nelituju. Je jasné, že některé věci mohly být jinak, ale jak říká klasik: „Kdyby bylo hovno cukr, tak si serem do kafe“, tak si myslím, že zabývat se nějakými „kdyby“ je o ničem. Bylo to tak jak to bylo a já jsem rád, že jsem byl u toho, rozhodně mi to něco dalo a bylo to fajn.
Whiskas: To je všechno kvůli Bárnymu. Kdyby tenkrát vypadal jako Kocián, dodneška by nás náctky nosily na triku.

I když jste hráli tu nejbrutálnější muziku, nikdy jste se neuchylovali ke klasickým metalovým pózám, nikdy jste po sobě nestříkali krev atd. Čím to? Tak nějak jsem měl vždycky pocit, že PERVERSIST patří do jakési sorty „intelektuálních grinderů“…
Bárny: No, jestli spatřuješ cosi intelektuálního v tom být každý víkend někde zlitej na šrot, tak jsme tedy intelektuální byli:). Osobně mi taková ta metalová klišé byla spíš k smíchu, takže mě matlání se krví nijak nebralo. Na druhou stranu, že by jsme byli úplní „no image mani“ se taky říci nedá, neb jsem párkrát vystupoval v košili a kravatě. Prostě jsme z toho měli prdel a dělali to tak, aby to byla zábava i pro nás a byli jsme spíš takoví ti veselí bordeláři a i na nějaké ty výstřelky došlo. Pár účastníků prvního OBSCENE EXTREME festu si jistě ještě pamatuje, jak vypadá moje holá prdel a myslí si o mě bůhví co :).
Whiskas: Ty krávo, matlat se krví? Bych se pak patrně poblil. A to by mě ty vepředu asi moc rádi neměli. Ale pamatuju si, jak jsme byli na Obscénu zamatlaný od oleje a mouru. Jsme těsně před Bojištěm řachli kolo a už nebyl čas na očistu. Tohle by se mohlo počítat za metalovou pózu, ne?

Myslím, že určitě! Sunem to dál…Mimo hudebních aktivit jste rovněž vydávali dosti zvláštní fanzine. Mohli byste mladším čtenářům vysvětlit o co přesně šlo?
Bárny: Ano. To bylo spíše Whiskasovo miminko, u kterého jsem byl já, coby porodní asistent. Šlo o literární sci-fi, fantasy a horror fanzin MASTERMIND, ve kterém si Whiskas ukájel své spisovatelské ambice a podařilo se mu k tomu zlákat i pár dalších lidí. Já jsem tam ještě smolil nějaké ty recenze na muziku a celé to bral jako zábavu.
Whiskas: Jsem usoudil, že když mi nikdo nechce vydávat povídky, musím to udělat sám. Navíc jsem si mohl říkat pan ctihodný vydavatel, a mohl jsem všechny ostatní buzerovat. Tedy, buzeroval jsem pouze Bárnyho, protože byl schopen psát tři recenze půl roku, ale on si z toho stejně nic moc nedělal.

Druhé album „Machine Grind Surgery“ vyšlo opět u Jirky Holuba . Měli jste ale třeba i jiné nabídky? Jak to vlastně bylo s vašemi ambicemi směrem do zahraničí? Bylo něco…?
Bárny: Člověče, pokud mi paměť slouží, tak žádné další nabídky nebyly a mi jsme ani nikoho jiného nehledali, neb jsme s Jiřího servisem byli spokojeni. Pravda, na nějaké ty renomované zahraniční labely jsme promo poslali, neb jsme si říkali „co kdyby“, ale zpravidla přišla žádná, nebo shovívavá odpověď stylu „je to dobré, ale nemáme zájem“. Asi nejpěkněji odpověděli francouzští OSMOSE PRODUCTIONS, kteří napsali, momentálně nemáme zájem, nicméně i do budoucna nás informujte o vašich nových počinech, což znělo slibně, ale taky z toho bylo prd.

Po téhle desce vám mnozí publicisté předpovídali slibnou budoucnost. Dokonce jste tenkrát společně s INGROWING tvořili přední grindové duo! Ovšem pak najednou přišel konec… Dalo se mu nějak předejít?
Bárny: Tak to asi koukali do špatné křišťálové koule :). Těsně po vydání druhého CD přišel šmytec a bylo to v prdeli. Nějak si nejsem vědom toho, že jsme byli společně s INGROWING přední grindové duo, nicméně se cítím polichocen tím, že se to povídá. Každopádně INGROWING si to rozhodně zaslouží, neb oni v prověrce časem uspěli, my nikoliv. Každá věc má svůj začátek a konec a předcházet něčemu, o čem nemáš potuchy, že přijde se dá opravdu velice těžko. S odstupem času se dá snad říci, že kdybychom před těmi sedmi lety nebyli takové horké hlavy, dopadlo by to jinak, ale to jsou zase jen kecy na nic. Předcházet umí holky, ale my máme v kalhotách klobásy, a tak jsme to vyřešili po chlapsku – silou.
Whiskas: To s tím předním grindovým duem ti řekl kdo? To si myslím, že jsi slyšel špatně. Když jsme se s INGROWING náhodou sešli, byli jsme přední sací duo, to jo. Hlavně ty dva vysocí zpěváci se nám párkrát slušně „upřednili“.

Pokud si dobře pamatuji, zkoušeli jste kapelu rozjet ještě několikrát, ale pokaždé to nějak krachlo. V čem to všechno spočívalo? Domníváte se, že vám chyběla třeba i trocha toho elánu, kterého jste měli koncem devadesátých let?
Bárny: Všechno to spočívalo v tom, že jsme netrefili na ty správné lidi. Chvilku jsme koketovali s jedním idiotem, který teď na netu tvrdí, že je bývalým bubeníkem PERVERSIST, což není pravda, a ještě navíc stačil Whiskase okrást o kytarový aparát. Smůla? Nebo jsme byli blbí, že jsme ho neprokoukli dřív? Těžko soudit… No a s tím elánem to bude asi pravda. Mihlo se nám koncem kariéry před nosem pár kreténů, kteří nám trošku sebrali vítr z plachet a mi se z toho posrali. Toť celá story. Ještě pak nějaké snahy byly, ale jak se čím dál tím déle nedařilo najít náhradu za odejité členy, tak se postupně nadšení vypařilo úplně.

… ale před rozpadem jste ještě měli nějakou novou kapelu, že ano? O co přesně šlo? Právě Jirka Holub mí tehdy říkal, že by to mohla být pecka…a pak najednou ticho po pěšině!
Bárny: Hm, nevím přesně, o čem se ti Jirka zmiňoval, každopádně takové záležitosti proběhly dvě. Jedna byl náš v podstatě jednorázový projekt SCHEISSDOZZER, který proběhl ještě ke konci fungování PERVERSIST a hráli jsme takový šlapavý heavy metal gore grind. A pak jsme se po nějaké době dali opět dohromady s bývalým bubeníkem Frčounem a ještě jedním kytaristou tady z Varů a hráli jakýsi techničtěji pojatý brutal death ve stylu SUFFUCATION, ale to opět zkrachovalo na lidském faktoru páně Frčouna a nepřežilo to víc než pár zkoušek a ani to nemělo název.

Sledujete i v současnosti metalovou scénu? Nesvrbí vás někdy ruce, když třeba vidíte v akci kolegy, se kterými jste kdysi stáli na jednom pódiu?
Bárny: Já jo, Whiskas ne, ten jí vlastně nesledoval nikdy. Já už taky nejdu tak do hloubky jako dřív a spíš než kvantitu upřednostňuji kvalitu. Tož, ručky občas zasvrbí a já jsem i jednou koketoval s jistou kapelou na post pěvce (R.U.M. zine dobře ví, že šlo o DESPISE, doufám, že nikdo nebude nasranej, že jsem to proflák 🙂 poz.aut.), ale pak se mi tak nějak dost zkomplikoval osobní život, mě jsem toho hodně, nic pořádně nestíhal, a tak z toho sešlo.
Whiskas: By mě zajímalo, proč zrovna tebe svrbí ruce? Neměly by tě spíš svrbět hlasivky? Jediný co jsi na koncertech předváděl byl tvůj mocný baryton a holá řiť. A tebe svrbí zrovna ruce…

Existuje nějaký koncert, na který rádi vzpomínáte? Máte nějaké pikantní příhody přímo ze zákulisí?
Bárny: Určitě bylo několik koncertů, na které rádi vzpomínáme. Vlastně jich bude asi docela dost, ale v nostalgických slzách se rozhodně neutápíme. Pikantních příhod je taky hromada, ale to se musí vyprávět na živo, takhle v písmenkách by to moc nevyznělo a vypadalo to spíš trapně.
Whiskas: Jé, to ty nechceš nic vykládat protože se stydíš. Tak to já budu také stoicky mlčet. Nebudu tady vykládat o tvých striptýzových šou. Ani jak jsi mi imrvére vykopával šňůru z kytary, a pak mi nadával, proč nehraju. Nezmíním ani to, jak jsi na pumpě vypadl po tlamě z auta, lezl po čtyřech, štěkal, pokousal jedné paní nohu a zadrželi jsme tě až když jsi zdvihal nohu a chtěl se vymočit do chlaďáku z bagetama. Nebudu vykládat jak jsme přijeli na koncert, všichni si objednali pivo a ty jsi si objednal kumbál na spaní. A už vůbec neprásknu, že jsi se mnou byl na folkovém festu, brečel při Šulákový a vyhrožoval mi, že když to někde profláknu, budu inzultován. Neřeknu vůbec nic.

Jaké kapely v současnosti vlastně posloucháte? Zůstali jste u těch nejbrutálnějších hudebních žánrů, a nebo vás už baví úplně něco jiného?
Bárny: Já toho poslouchám opravdu hodně, nicméně, své ortodoxní období už mám naštěstí za sebou, tak je to žánrově hodně rozmanité. Nevyhýbám se ničemu od vážné hudby až po noise, ale musí mě to bavit a líbit se mi. Whiskas mě poslední dobou zásobuje haldama různého punku z čehož mě momentálně baví ME FIRST AND THE GIMME GIMMES a takový ty irský pub punk kapely. Z těch brutálních záležitostí si chrochtám blahem u nových NECROPHAGIST a z metalu všeobecně se mi hodně zadírá pod kůži poslední DEVIN TOWNSEND. Z českých luhů a hájů mě potěšilo zmrtvýchvstání elektronických VANESSA a totálně mě odvařili FOUSATEJ HAT. Nic debilnějšího a zároveň zábavnějšího jsem už dlouho neslyšel.
Whiskas: Koukám, že už to na mě vykecal, tak se nemusím moc rozepisovat. Hodně punk, BAD RELIGION, REAL McKENZIES, DROPKICK MUPRHYS. Z českých VOLANT, PUNK FLOYD atd.

Jaké životy vlastně vedou členové PERVERSIST? Vídáte se? Chodíte třeba společně na hokej? Karlovy Vary mají novou arénu a před dvěma lety se tam dokonce slavil titul…
Bárny: Mohu hovořit jen o polovině PERVERSIST, neb s Frčounem a Maldou se nestýkám, ale s Whiskasem se vidím často, neb jsme kámoši již od dětství. Tož asi takhle, máme se špatně, ale dobře to snášíme. Whiskas se nám oženil, já mu to dosvědčil a já se ne a ne oženit, což mi může dosvědčit Whiskas. Společně ani nikam moc nechodíme, neb Whiskas je domácí typ, takže náš styk se odehrává na úrovni toho, že já k němu chodím oxidovat na kafe a na internet. Na hokej rozhodně nechodím, neb od té doby co se hraje v nové aréně, tak to za moc nestojí. Titul se slavil ještě ve staré plechárně, kde jsem byl a poněvadž má dobrodružná povaha mě neopustila, tak jsem si tam pořídil vkusné foto s pohárem a potom taky s Robertem Rosenbergem, přičemž foto s Rosenbergem mám v práci na nástěnce.
Whiskas: My nejsme ani tak kamarádi. My jsme si tak nějak zbyli.

Existuje ještě možnost, že se PERVERSIST někdy vrátí? Dneska v podstatě lze nahrát desku doma „na koleně“. To by vás nelákalo? Udělat si prostě radost tímto způsobem?
Bárny: Nikdy neříkej nikdy, takže kdo ví, třeba jednou…. Vždycky když se s Whiskasem někde opijeme, tak zakládáme kapely jako o život, tak třeba něco přivedeme k životu, ale momentálně se nic konkrétního nerýsuje. Jinak, co se týče práce doma na koleně, tak o tom něco málo víme, neb Whiskas s mou drobnou pomocí onehdá uhnětl první oficiální videoklip PERVERSIST ke skladbě „Grindboys From Hell“, který jsme zveřejnili kde jinde, než na youtube, takže radosti kopec.
Whiskas: Jak jako zakládáme. Ty zakládáš! Zásadně po dvou promilích. Naposled už mě ukecával, že by jsme si mohli založit nějakou punkovou záležitost. To ale zase ztroskotalo na tom, že jsem trval na dudákovy. A ten poslední se ze Strakonic prý už odstěhoval.

Díky moc za odpovědi. Doufám, že i nadále čtete R.U.M: zine ?! 🙂
Bárny: Díky za otázky a že sis na nás vzpomněl! Bylo to milé a potěšující. No a s tím čtením… spíš po rumu čteme v hospodě ubrus…. 🙂
Whiskas: Kdo by nečetl zin s tak krásným názvem. Zní to tak hezky tuzemsky…

ALL