Každá skladba na albu „Structurae“ by snesla speciální recenzi. Povznášející, avantgardní, gotická a germánsky drsná je tahle neuvěřitelná hudební skládanka, kterou dalo dohromady duo umbrA/vatroS pod hlavičkou ATRORUM. Tohle nenápadné uskupení působí na scéně od osmadevadesátého roku, na kontě má dvě řadové desky, avšak až třetí v pořadí, mnou recenzovaná „Structurae“, přináší neuvěřitelnou porci hudební bizarnosti! Ano, co byste také očekávali od kapely, jež se upsala francouzským Apathia Records, tj. labelu, který sbírá do svého stáda vysoce originální tělesa. Vůbec se nedivím, že se ATROTUM dostali až sem! „Structurae“ je naprosto uchvacující dílo a já vám ho nyní představím v plné parádě…
Vše startuje vpravdě neobvyklou slátaninou black metalu a německého šansonu, které pochopitelně dominuje německý přednes. Naprosto neuvěřitelně pak vyznívají brutální severské party prolínající se s intermezzy germánských kabaretů, populárních to produktů našich západních sousedů z let třicátých. Ale to je jen takový můj dojem, ovšem mnohem důležitější je, že tato kombinace vyznívá naprosto neotřele a svěže. Ono je totiž něco jiného s něčím přijít a něco jiného vše poskládat tak, aby samotná hudba pulsovala jedinečností a ještě měla tolik přitažlivou atmosféru. Než se však posluchač stačí nadechnout, trochu se sžít s tím co ATRORUM servírují, přichází na řadu třináctiminutová kompozice „Große Weiße Welt“, jejíž přínos spočívá v ještě širším crossoveru, avšak v určitých místech (a je tomu i určitě z důvodu německého zpěvu) jakoby se do tvorby ATROTUM vkrádal opar kultovní stálice LACRIMOSA.
V následujících dvou skladbách se však o slovo hlásí symfoničtější část tvorby ATRORUM a zejména barokně pojatá „Ψαλμός“ je kouskem neotřelým a bezkonkurenčně originálním. Jako kdyby se křesťanští kněží totálně zbláznili, vzali do rukou nástroje, spustili hudbu ve stylu MR. BUNGLE a násilně donucovali přihlížející ke zbožným chórům. Však se také jedná o 18. biblický žalm a výchozí text je zde zakamuflován dokonce do šesti jazyků! Šílený, opravdu šílený je tento takřka desetiminutový track. „Camouflage“ vzápětí působí jako neškodná ukolébavka, neboť jsou v ní zachovány všechny standarty „obyčejné písničky“. I prostřednictvím anglického textů vyznívá song poněkud „americky“ a dost dobře bych si ho dokázal představit na některém z alb PAIN OF SALVATION. Závěr skladby je však znovu velmi silně inspirován black metalem – to snad aby posluchač nezapomněl, s kým má tu čest. Začátek „Verfugung“ představuje další prazvláštní hudební mix, a to nejen žánrový, ale také náladový. Skladba startuje někde na pomezí pekla a končí v romantické kavárně, kde se to hemží krásnými ženami a gentlemany v elegantních sáčcích. Všechno dobré i zlé má však na tomhle světě svůj konec a vlastně i konec našich představ musí být spolknut finálním KONCEM. Ono smíření je tečkou v podobě kompozice „Equipartition“, které je v samotném závěru podtrženo kosmickým outrem „Regnum Caelorum“.
„ Structurae“ je další mimořádné dílo tohoto roku! Ač jsou zde patrné vlivy vzorů, které ATRORUM bezpochyby mají, překypuje album osobitostí a především nabízí celou řadu nevšedností. Stylově je vpravdě dosti roztříštěné, ale vůbec ne neposlouchatelné. I s vědomím, že tento hudební mix je „dost na hlavu“, dokáže si člověk uchovat v mysli nejslastnější okamžiky napříč jednotlivými skladbami (bez větší námahy). Materiál má totiž dostatečný potenciál k tomu, aby okamžitě zaujal ty posluchače, kteří se dnes nespokojí jen s konzervativními metalovými postupy, ale od samotné hudby vyžadují daleko víc.
ALL
https://www.facebook.com/atrorum?fref=ts