Z velkého počtu ruských kapel jsem vytáhl další „no name“ formaci, jejíž název mě fackuje kostrbatostí. ASPERCRUCIO pocházejí až z daleké Kurganské oblasti, resp. přímo z hlavního města Kurgan, přičemž aktuální album je legitimním debutem. Toho se kapela dočkala přesně po šesti letech existence a dohromady ho dávala od roku 2013. Jak vidno, čekání se vyplatilo, neboť nahrávka působí vskutku zajímavě a nikterak nevkusně (toho jsem se bál nejvíce).
Jakkoliv se může zdát současný gothic-doomový rybníček nezajímavý a sterilní, tak tvorba ASPERCRUCIO nabízí možnou alternativu vůči slavnějším spolkům ze západu. Těch důvodů je hned několik. Prvním bodem budiž bezesporu hodně kvalitní zvuková kvalita, která mě překvapila po několika vteřinách poslechu. Dalším plus pak spatřuji v poutavých a nesmírně zajímavých aranžích. Hudba je místy lehce progresivní a své pochopitelně obstarává i jakýsi „východní feeling“. Je to jako byste poslouchali „Tales from the Thousand Lakes“ v ruské pojetí, potažmo také současném a kupodivu i modernějším.
Atmosféru nahrávky pak z logiky věci obohacují vokály v ruském jazyce, přestože jejich kvalita je bez pardonu hodně průměrná. A bohužel, jsou to právě hlasy (nebo spíše hlas, ale právě ten z předních), jež nahrávku noří do hlubin mínusu. Především pak „hluboký hrobor“ je vpravdě hodně nevydařenou srandou. Např. úvodní skladba „The Darkness Inside“ by za normálních okolností snesla ta nejpřísnější měřítka, avšak vokál ji shazuje do kyselého průměru. Obrovská škoda, neboť právě tento track rozjíždí kolekci hodně nadějně a v podstatě totéž platí i pro následující „Endless Leaf Fall“. Naštěstí se ale v dalších skladbách vyskytuje hned několik dalších hlasových poloh a zmínit bych rozhodně měl, že se o jednotlivé linky střídají kytarista s basistou. Nápomocnou silou jsou však v některých skladbách i „female vocals“, jejichž autorkami jsou Natálie s Marinou, přičemž prvně jmenovaná je zároveň i klávesistkou.
Ne, rozhodně nelze tvrdit, že by hudba Rusů byla nějak přehnaně osobitá a originální, vždyť obdobných uskupení byste našli po světě hafo, avšak jako alternativu pro zpříjemnění večera, lze tuto formaci brát. Všechny skladby mají hodně příjemnou atmosféru (v tomto ohledu ASPERCRUCIO opravdu bodují) a přidanou hodnotou budiž i slovanský feeling, který je tu přítomen v podstatě až nechtě. Na folkové motivy tu sice nenarazíte, ale už samotný ruský přednes je silným nástrojem pro dotváření celkové image. Výraznou měrou se však na melancholické linii podílejí i klávesy, které dostaly opravdu hodně prostoru k vyniknutí. Kdybych mohl opětovně srovnávat, musím vzpomenout na nahrávky od německých CREMATORY z dob alba „Awake“, byť ASPERCRUCIO jsou ještě o nějaký ten kousek melancholičtější a také pomalejší. Nicméně se za svůj debut rozhodně nemusejí stydět. Pokud do nových skladeb vloží ještě více progresivních prvků, bude další poslech o to zajímavější.
ALL