Neuvěřitelné, překrásné, nenásilné, atmosferické, mrazivé…takové je zkrátka dílo „Grisous“ od australského multiinstrumentalisty Waldorfa, jehož jméno je úzce spjato s projektem AQUILUS. Že vám tento název vůbec nic neříká? Ani u mě tomu nebylo jinak, jenže stačila jedna jediná aplikace v podobě intenzivního poslechu a má TOP 10 současnosti se začala pomalu a jistě připravovat na přijetí nového potomka!

„Grisous“ je branou do všemožných koutů hudebního vesmíru. Vše krásné a nechutné začíná dekadentní rozmluvou „Nihil“, ve které AQUILUS představuje dost možná všechny smyslné krásy pohanského metalu opírající se o spoustu ambientních segmentů, přičemž velmi silné slovo zde mají i apokalyptické vyhrávky kláves. Zároveň nechybí celá řada kytarově- akustických intermezz zavádějících posluchače do zapomenutých končin pro středoevropana neznámé Austrálie.

Kdyby místo alba vyšlo jen ‚EP, na kterém by byla pouze tato jediná skladba, vůbec bych se nezlobil. Přiznávám se, že po skvostném úvodu jsem přirozeně očekával lehčí sešup s ohledem na ostatní kompozice, ovšem nic z toho se naštěstí nestalo. Následující prostor je určen ještě mnohem naléhavější kompozici „Loss“, ve které se Waldorf představuje také jako velmi schopný vokalista. Čistý přednes mu rozhodně nedělá vůbec problém, což je s ohledem na barevnost nahrávky velké plus. A to jsem se ještě nedostal k dalším vybroušeným diamantům, jejichž obsah nemohu jen tak přejít.

„In Lands Of Ashes“ je další tisíckrát vynásobená krása, ovšem tentokrát postavená na vychytralém crossoveru klasické hudby s enviromentálním ambientem. Jak hlavní protagonista skvěle vytušil, není třeba slov vždy a všude. Ukočírované ego si v klidu vystačilo s krátkými bonmoty…citlivě a naprosto účelně! Monstrózní kompozice a přitom tolik načechraná! Jako kdyby nebyl vůbec žádný problém vytvořit něco podobného. Nejagresivnější skladbou kolekce je poté víceméně přímočará partie„Latent Thistle“, alespoň tedy ve své první části. V té druhé se hudba z agresivního metalu přesune někam na půdu australského venkova. Soudím tak především podle čistě folkového zakončení, za které by se nemuseli stydět ani irští CRUACHAN. Po lehce pozitivním dýchánku následuje opětovná návrat do temnot („Arboreal Sleep“), ovšem grandiózní finále přece jen přichází až se závěrečnými položkami „The Fawn“ a „Night Bell“. Na závěrečnou kompozici bych klidně mohl napsat jednu speciální recenzi, protože trvá cca. osmnáct minut. Přesto všechno se znovu jedná a naprosto překrásné umělecké dílo spojující dohromady hned několik metalových žánrů s ambientem, a jelikož má nahrávka trvale velmi dobrý zvuk, může si posluchač každou vteřinu vychutnat plnými doušky.

„ Grisous“ je naprosto excelentní dílo, které mě totálně posadilo na prdel (pardon)! Nicméně při všech těch superlativech jsem schopen najít i na tomto nadpozemském počinu nějakou tu chybičku. Z mé strany se však jedná o čiré hnidopišství, jež nemá vůbec co dělat s kvalitou nahrávky, ale spíše se schopností posluchače tohle všechno pobrat. Na jeden zátah je poslech „Grisous“ velmi náročný, full time se v konečném zúčtování zastaví takřka na osmdesáti minutách, takže ti posluchači, kteří potřebují k radosti „naposlouchávání“ asi tolik nadšení nebudou. Za svou osobu však mohu tento skvost jednoznačně doporučit!

ALL

http://www.myspace.com/aquilusband