Pocházejí z Tatarstánu a jejich jako psů – tedy přesně sedm. Rusko? Ano, čili další parta holdující doom metalu, ovšem tentokrát nikoliv ponurému, ale noblesně romantickému. Pokud tedy ve všech koutech Evropy tenhle žánr poměrně stagnuje, na východní frontě stále existuje hromada umělců, jenž v tomto žánru spatřuje světýlko na konci tunelu. A když už je řeč o světýlku ve tmě, tak přesně taková je i hudba na „Unheard Prayer“ na druhé řadovce formace AMEDERIA. Valivá kytarová tempa, pomalé a táhlé melodie a pochopitelně i tradiční střídání mužského murmuru s dívčím sopránem. Čili, na jedné straně zavedené klišé, na straně druhé stále fungující vzorec, jehož funkčnost je pochopitelně dána tím, kterak je uchopen.
A jak jsou na tom v tomto ohledu AMEDERIA? U mě tedy prospívají opravdu s velkým přehledem, byť počáteční vpravení se do děje bylo z mé strany hodně vachrlaté a jsem si skoro jist, že oním vstupním martyriem si musí projít nejeden posluchač. Milovníci doom metalového žánru budou mít ovšem pozici mnohem snadnější a třeba je hned obloudí první kompozice s názvem „Who We Are“ vykazující příkladné známky gothic/doom metalu, přičemž úctyhodná je především druhá část, ve kterém se hudba stává překvapivě mnohem hutnější.
V následující „Loneliness In Heaven“ je pak nejvíc rozzářen kult debutového alba od THEATRE OF TRAGEDY, což je dílo žánrově stěží překonatelné, ovšem s ohledem na logicky modernější pojetí AMEDERIE, je tento trůn občas rozklížen vpravdě excelentními úseky a právě tato kompozice jich nabízí opravdu nepřeberné množství. Naopak v „The Dance Of Two Swans“ se kapela poprvé dostává až do stádia popovosti, přičemž o vokální linky se starají hned oba čisté hlasy v doprovodu klavíru. Bohužel, skladba až nebezpečně připomíná baladu „Eversleeping“ od německého společenství XANDRIA, těžko říci, jestli zrovna tohle je pouhá shoda okolností.
V následující hutné skladbě „Forbidden Love“ se však AMEDERIA vracejí do původních kolejí z úvodu a s velkou grácií předkládají jeden z vrcholných tracků kolekce. Příznivce gothic/doomu určitě osloví fenomenální refrén žena/muž. Ještě mnohem lépe se ovšem mé sluchovody cítily v nejdelší skladbě „Together“, jejíž zpomalené riffování v součinnosti s klávesami sice není až tolik osobité, avšak konečné pojetí je ve finále opravdu luxusním zážitkem. Skladba je navíc ještě vystavěná tak, aby minutu co minutu gradovala v tom nejhezčím doomovém opojení, za které by se nemusely stydět ani ty nejzkušenější špičky v oboru.
„Unheard Prayer“ je zkrátka album fanoušků gothic/doom metalu pro všechny tyto fanoušky, kteří jsou posluchačky na úplně totožné vlně. Nahrávku pak ještě o nějaký ten schůdek povyšuje povedený zvuk, jakožto důkaz, že tahle „ještěrka“ nevylezla z hřbitovního kvítí před dvaceti lety, ale v průběhu minulého roku. Za mě tedy příjemné album… bez ohledu na všechny výše uvedené výtky.
ALL
http://amederia.bandcamp.com/releases