Do rukou se mi dostalo debutové dílo pro mě úplně neznámé kapely AEZH MORVARC’H z Francie, za kterou stojí převážně lídr jménem Arnev, jež je podepsán prakticky pod celým materiálem, a to včetně vokálů. Pouze některé kytarové party nahrál jeho kolega (či stálý host) Skornus, ovšem těžko říci, zdali jsou tyto informace zcela pravdivé. Nicméně jisté je, že tento materiál, čítající celkově čtyři skladby, vyšel nejprve v klasickém formátu CD (ovšem bez vydavatele), později pak na klasické kazetě pod hlavičkou undergroundového labelu Les Acteurs de l’Ombre Productions.
Jo, když jsem před několika lety na R.U.M. zinu zakládal sekci „Kazetománie“, domníval jsem se, že klasická „audio potvora s páskou“ je už dávno „dead“, ale v poslední době se mi zdá, že těch milovníků kazet jaksi přibývá, nemluvě o reakcích některých podzemních labelů, kterým jsou prodělky úplně „šumák“ a pro svoji vášeň jsou schopny obětovat nemalý peníz. Jasně, nejedná se o nějaký zásadně velký počet kusů, vždyť i „Mare Humorum“ vychází ve striktně limitované edici, ale i tak je tato činnost vpravdě chválihodná a já osobně ji obdivuji. Pakliže ovšem nepatříte ke sběratelům „nepotřebného starého harampádí“, nahrávku si dnes můžete úplně v pohodě pořídit v digitální podobě, takže fanoušek má rozhodně na výběr a nemusí se vůbec bát, že by se na něho nedostalo (i když teda musím říci, že fyzický nosič je fyzický nosič – kazetu jsem k recenzi sice nedostal, ale graficky je zpracovaná opravdu překrásně, až se sliny zbíhají).
O nic hůře na tom ale není ani samotná hudební produkce z rukou a krku hlavního protagonisty. I on totiž potvrzuje pravidlo posledních měsíců a sice to, že co v poslední dobou přistane na můj stůl z Francie, má neochvějnou kvalitu, a když už ani ne, tak v zásadě je jisté alespoň to, že ono dílo zní odlišně od zbytku světa. A stejně tak tomu je i u AEZH MORVARC’H, přestože žánrová linie je v jejich případě spíše předvídatelná a výrazně čerpá ze starého blackmetalového odkazu, jehož součástí jsou i podstatné vlivy doomu, avantgardy a snad i ambientu. Velkou devízou nahrávky je ovšem i kolosální atmosféra, jejíž uhrančivost roste s počtem poslechů. Přiznávám se, že když jsem slyšel premiérově skladbu „BESTL – Ar Mor Toullgofet“, příliš se mnou nezacloumala, ovšem s opakovaným poslechem jsem tak nějak pochopil všechna úskalí, kterými je třeba si na nahrávce projít.
Hodně zajímavě např. působí kompozice „KRAOST – Vita Incognita“, která sice nezachází do spletitého aranžmá, ovšem po stránce atmosféry se jedná o vskutku mrazivý příspěvek, jehož duchařskou auru podtrhuje čistý žalozpěv. Tento prvek se ovšem nachází i v následující „GWAD – Talm Karn An Dour“, jež čítá asi nejvíce odskoků od klasického black metalu (někdy mám dojem, jako bych poslouchat jakosi zvláštní odrůdu okultního rocku). A přestože pěvecké schopnosti hlavní persony jsou spíše průměrné a vpravdě neškolené, nepůsobí v celkovém kontextu vůbec špatně a v podstatě se dá i konstatovat, že je tento krok poplatný účelu. Závěrečným opusem je posléze dekadentně monotonní představení „ATRABESTL – Geun Ar Glac’har“, kde pouze kytara ždíme nahodilé riffy, zvuk rezonuje a stěží si lze představit, že něco podobného podstoupí člověk, jež nemá slabost pro tento druh podzemního umění.
„Mare Humorum“ je ovšem vskutku příjemné undergroundové dílo, jehož principy dost možná vycházejí ještě z analogového přístupu k nahrávání. Na současné poměry se tedy po zvukové stránce nejedná o žádný skvost, avšak autor chtěl patrně ponechat nahrávce punc autentičnosti, což se mu i v podstatě povedlo. Proč ale tuhle nahrávku vyposlechnout v prvé řadě? Především z důvodu parádní atmosféry a několika strhujícím okamžikům, honosnosti „old schoolu“ v kombinaci s nestandartnímu postupy, jež si donedávna v black metalu nedokázal představit ani ten největší fantasta.
ALL