Nechtěl bych se nikoho dotknout, ale někdy mě fascinuje, jak vydávající firmy mají ve všem jasno. Z řeckých ADAMANTER vytvoříme nové RHAPSODY a ještě k tomu napíšeme, že jsou to vlastně jejich následovníci. Vždyť jsou také z Itálie a chtějí (ano chtějí, ne hrnou!) a hrnou to stejně. Řecké vydavatelství Black Lotus si hraje s posluchačem na schovávanou. ADAMANTER je dle jejich mínění „symphonic progressive metal“. Opravdu nechápu, co je na této desce progresivního. Do písmene všechno je plagiát slavnějších následovníků, přičemž RHAPSODY to odnesli asi nejvíc. Takhle je zpitvořit… to chce opravdu kus odvahy. To je téměř na trestní stíhání. Jediné, co je na „The Shadow Mirror“ ucházející, je zvuk. Jinak je to neskutečná bída a hlavně nuda. Nuda okořeněná opravdu šíleným zpěvem vokalisty Maria. Doslova z toho bolí uši a v některých momentech jsem si už říkal DOST! Už to nechci poslouchat!
Ale co… všechno zastřeme barvou kláves a ono už se to nějak prodá. Je mi opravdu moc líto některých našich spolků. Vydávají si desky vlastním nákladem, šetří každou korunu a my tady recenzujeme „borce“, kteří stojí maximálně za dva poslechy. Opravdu nevím, co bych k tomuhle „dílu“ více dodal. Je jen dobře, že délka CD není tak dlouhá, takže se to celé přece jen dá nějak přežít. Zajímalo by mě, kdo si tohle může doma pouštět. To snad není ani pro ortodoxního fanouška MANOWAR, který si svou dávku šlehá každý večer, máchá černě zbarvenou makovicí a je přitom navařen do kožené bundy…
ALL