Začalo to asi takhle. Je 21 hodin, normální pracovní den a já volám svého (bývalého?!) redakčního kolegu Radima. „Zdar ty starej pankáči, šestnáctýho dubna v Praze SLOBODNÁ EURÓPA! Jedem, ne ?“ Radim se probouzí, nevěří svým uším…“Co? Ty vole…tak jo! :)“. Když Radim souhlasil, ještě v té chvíli netušil, jaký výjimečný koncert ho čeká.

Po čtvrtečním pracovním dnu ho v den akce vyzvedávám (no, vlastně on mě nakonec vyzvednul, jelikož jsem měl obrovský hlad a hlavně žízeň). Poté se už vydáváme směr Praha-Matrix a hned při vstupu do klubu zjišťujeme, že jsme skoro první návštěvníci. To nás však neznepokojuje, a proto dáváme několik kelímku piva (jinak nemít skutečnou žízeň, pivu Ferdinand bych se s radostí vyhnul). Když už zbývá deset minut do osmé hodiny, klub se začíná konečně plnit a vypadá to, že narozeninová akce „20+25“ by mohla dobře dopadnout.

Úlohy předkapely se ujala mladičká kapela BRAIN DRAIN, pro kterou muselo být samotné vystoupení obrovskou zkušeností. Jejich set totiž sledoval skoro zaplněný klub, plus samozřejmě někteří příchozí…a že jich bylo! BRAIN DRAIN se představili jako (neo) punk-rocková sebranka, jež servírovala poměrně melodické a snadno zapamatovatelné skladby, a i když nepatřím k zásadním příznivcům této hudby, musím ocenit, že to klukům hrálo celkem dobře, a to vůbec nemluvě o překvapivě čitelném zvuku. Jinak právě na nich bylo nejvíce vidět, že punková hudba má úplně jiný charakter, než tomu bylo právě před těmi dvaceti-pětadvaceti lety. Proto tah se zařazením těchto „juniorů“, nebyl vůbec špatný.

A teď SLOBODNÁ EURÓPA, náš hlavní chod! Počáteční „Dry 69“ je taková rozehřívačka před peklem, které se strhává s prvními tóny skladby „Nikdy to tak nebude“. Uff, takový kotel může „slobodce“ závidět kdejaká metalová veličina. Když se tak ohlížím kolem a kolem, vidím, že vystoupení si užívají nejen starší ročníky (co si budeme vykládat – Radime, už k nim asi taky patříme), ale také mladiství pubescenti, kteří mohou pamatovat počátky kapely leda tak z kočárků :)…ale to je jedině dobře. Když poté zpěvák Whisky ohlašuje „Podvod“, euforie rozradostněného davu graduje. Jak už jsem psal v článku o SLOBODNÉ EURÓPĚ, tuto skladbu považuji doslova za geniální, a to jak po hudební stránce, tak textové. Ono vůbec Whiskyho texty jsou plné svojsky pojatých slovních obratů, které zkrátka neztrácejí na aktuálnosti. Kolega Radim povídá: „na stará kolena se z tebe stal pankáč“. Potom se však opravuje: „No, punk už to při těch nových skladbách není, je to takovej ten tvůj modern punk gothic, se nedivím, že se ti to líbí“… No co dodat? Zkrátka důkaz ala „Tak to už chodí“. Průřez dějinami slovenské kultovky však pokračuje, a když chalani sáhají k úplně těm nejstarším šlágrům, reakce publika je snad ještě mnohem frenetičtější. Skladbu „Pakáreň II.“ odzpívává většina přítomných (cca. 400 hlav), o „Co sa stalo s naším životom“ ani nemluvě a korunu všemu nasazují pánové nejstarší možnou „Som ten“, za pomoci pánů ze ZÓNY A. Tak nějak jsem si všímal, že Whisky a především Braňo Alex byli z velkých ovací fanoušků doslova dojatí. Nebylo proto možné vynechat přídavky v podobě „Dětí a heroin“ a „Staré Sladovňi“. A pak už Whiskyho skok do rozvášněného davu… Koncertní set měl krom skvělé atmosféry také hodně povedený zvuk. Především kytara byla krásně „řezavá“…no, s Radimem jsme viděli už „xyxyxyxyx….“ koncertů, ale tento byl skutečně výjimečný. Ani zkrátka nevíme proč, ovšem takhle dlouho jsme se už oba nepobavili. Radim to uzavřel větou: „takhle nějak to má vypadat…“ Co víc si přát…připomenout bych chtěl ještě jednu hlášku Braňo Alexe“ (který měl propiskou na ruce napsáno THE DAMMNED, to mě pobavilo): „SLOBODNÁ EURÓPA stojí a padá s Whiskym…“. Kdo viděl koncert tohoto večera, musel mu dát zapravdu

Druhým oslavencem byli ZÓNA A, která je ještě o pět let starší, nicméně se ale přiznávám, že jejich produkce je na mě až moc „pozitivní“ a především neměnná. Borci se prakticky nijak extra nevyvíjí a jedou si po své lajně v klidu dál. Každopádně i jejich koncert nebyl rozhodně špatný, byť překonávat vysoko nastavenou laťku bylo hodně těžké. Také se mi zdálo, že zvuk nebyl úplně až tak „redy“, nicméně věrným fandům to bylo „buřt“ a skvěle si tuto narozeninovou show užívali. To je ovšem z mé strany jediné, co mohu o ZÓNĚ A napsat. To spíš Radim má jejich tvorbu v malíčku, řadové desky srovnané v poličce a vedle nich SEX PISTOLS či RAMONES. Ze mě asi už nikdy pankáč nebude :), i když letitost a především výdrž kapely si zaslouží velké uznání. Tento večer nás však ovládla aura staré dobré SLOBODNÉ EURÓPY… Z akce odcházíme tedy ještě v průběhu setu ZÓNY A. Odcházíme unavení, zničení, ale šťastní. Utrpěli jsme po dlouhé době skvostný kulturní zážitek. Na plné koule!

ALL

[yt-black]12COw66IyD0[/yt-black]

Fotogalerie:

[nggallery id=10]