„Tak kluci, kdo z vás tohle dá?“ V Rusku vyhlásili soutěž o nejfuneránější doom metal a Поезд Родина (TRAIN MOTHERLAND) se s plnou vážností hlásí do konkurzu. Je tohle všechno ještě hudba? Na tuhle otázku si dovolím neodpovědět, neboť tato kolekce je určena především milovníkům nejhlubšího ponoru, jež si umějí sednout do houpacího křesla a přemýšlet nad nočními můrami všeho druhu. Ostatně průvodní obrázek alba je, myslím, dostatečně výstižný.
Jak už to ale u těch nejtemnějších kapel z Ruska bývá, tak v jednoduchém bookletu nenajdete ani slovo anglicky, všechno je střeženo azbukou. Jedinou velkou výjimku představuje vsádka CD, na které je vygenerováno heslo „Russian-Ukrainian funeral doom metal“, čímž je jasné, že za projektem stojí nejen ruská stopa, ale také ukrajinská. V tomto případě je ovšem dělení sil poměrně snadné, neboť veškerou hudební část a texty obstarává Andrey Tvorogov a jeho kamarád, ukrajinský vokalista Jevgenij, nazpíval veškeré hlasy. Zajímavé je, že ač není zpěvu (jestli se tomu tak dá vůbec říkat) absolutně vůbec rozumět, překypuje booklet poměrně košatými texty, ale rusky bohužel neumím zhola nic, takže s jejich obsahem vás seznámit nemohu. 
Nicméně textovou důležitost i tak vnímám, neboť se na albu tu a tam objeví recitovaní čistým hlasem, což je s ohledem na dvě první kompozice poměrně výrazné překvapení. To ovšem není ještě to nejvýznamnější, co tvorbu Поезд Родина nejlépe vystihuje. Tím nejpodstatnějším elementem jsou totiž melodické vyhrávky balalajky, jež doprovázejí zvukový tok napříč albem.
A protože jsou všechny tyto melodie hodně smutné a melancholické, zapadá i tento originální nástroj do doom metalové hudby naprosto dokonale. Kapela se pak může chlubit zcela nezaměnitelnou image, protože používání balalajky ve funeral doom metalu… to není úplně standartní. A to si ještě představte, že tento východoevropský nástroj netvoří jen slabou kulisu, ale v některých skladbách zcela zřetelně dominuje, neboť ony vyhrávky jsou účelně vystředěny před klasické metalové instrumenty. Těžko říci, čím to je, ale když pominu zvuk balalajky, čistý a vlídný, tak zcela v opačných intencích se dá hovořit o tom zbytku. Perličkový sound rozhodně nečekejte, i když tady by snad i překážel. 🙂
Musím říct, že album „Белая даль“ jsem několikrát pečlivě poslouchal a do dnešních dnů jsem fascinován hlavně tím, že i s takovým minimalismem se dá vytvořit poutavá a vábivá atmosféra. Ve své podstatě se jedná o dílo, na kterém si nepochutnáte na instrumentálních výkonech jednotlivců, ale dost možná podlehnete kouzlu jadrné kulisy. Je to síla, je to syrové, je to minimalistické, ale rozhodně to má něco do sebe. Zvláště takhle na podzim. „Tak chlapci, ptám se ještě jednou! „Kdo tohle z vás dá?“ Své zkušenosti piště do komentářů!
ALL