Zdeněk „Pačess“ Vlček (PAČESS)

Poslední album skupiny PAČESS jsem s ústředním tmeličem kolektivu rozebral v předchozím rozhovoru. Zároveň jsem si uvědomil, že mi Zdeněk „Pačess“ Vlček zapadá i do „rubriky pro dospělé“. Otcem od rodiny je nějaký ten pátek, tak proč ho nakonec nevyzpovídat ještě jednou? Věřím, že se ani při tomto materiálu nebudete nudit!

Zdeňku, vzpomněl by sis na úplně první momenty, na všechny ty pocity a dojmy, když se z tebe stal rodič? Byl to jeden z nedůležitějších zlomů ve tvém životě?
Určitě! Byl to dojem radosti a očekávání spojený s pocitem beznaděje a takového toho „co bude dál?“ Životní zlom to byl zcela určitě. Již není nic jak předtím. Najednou už nežiješ jen svůj život, máš zodpovědnost za další.

Změnil se od těchto chvil tvůj život zásadně? I s ohledem na muziku, kterou máš rád? Jak moc jsi případně „ubral“ ze svých aktivit?
Díky tolerantní partnerce jsem mohl i nadále točit desky a hojně koncertovat. Tuším, že se mi narodil syn během turné PAČESS a RAMCHAT a čtyři roky předtím dcera při práci na nějaké desce ASGARD. Také si vzpomínám na finišování stavby domu a do toho malá holčička a sotva narozený kluk. Práce, co nás živí, dům, děti a ještě to muzicírování. Vůbec nechápu, jak jsme to tehdy zvládli.

Klíčem k úspěchu je vždy umění sladit kapelní život s tím rodinným. Jak toto zvládáš? Máš nějaký zavedený recept, který bys nám mohl představit?
Nemám žádný recept. Parambucha, který se nám stará o koncerty a všechno s tím spojené, vše plánuje rok dopředu, takže mám já i zbytek kapely vždy dost času, abychom se na to připravili.

Jak by ses jako otec charakterizoval? Zrcadlí se ve tvém rodičovství odkazy tvých rodičů, anebo jdeš úplně odlišnou cestou?
Pokud se musím charakterizovat jako otec, tak bych řekl, že jsem nedůsledný, málo přísný a rozmazlovací tatínek. Můj liberální náhled na mnoho situací se mi mnohdy vymstí a lišáctví těch malých pacholků nezná mezí! Doba je úplně jiná. To co fungovalo před třiceti lety, dnes už mnohdy aplikovat nelze. Tím nechci nic naznačovat, ale prostě nemůžu děti vychovávat, jako jsem byl vychovaný já. Když mi bylo šest, chodil jsem pěšky dva kilometry do školy, na kole jsem jezdil bez helmy, měl hodinky z Mickey Mousem a taky jsem musel vždycky přijít včas k obědu. Dnes nemůžu pustit děti ani k sousedům odnaproti, jelikož by je srazilo auto jedoucí neúměrnou rychlostí, protože veze nějakou pizzu a spěchá, aby nevychladla. Neskutečně mě to sere, ale je to jinak. Dřív jsi byl ve škole za trotla, protože tě navlíkli do svetru po starším bráchovi, dnes musíš mít telefon s ukouslým jabkem, abys nebyl outsider.

Jak jste jako rodina přečkali sérii covidových lockdownů? To je takové vděčné téma…
Bylo to dost náročný. První fáze zavřených škol a nemožnost věnovat se práci pro mě znamenala pravděpodobně první dovolenou v životě. Pár týdnů na jaře 2020 jsme věnovali odpočinku na zahradě, grilování a popíjení piva. Následně jsem se rozhodl, že si postavím letní kuchyň se zelenou střechou, udírnou, krbem, masivním nábytkem a výčepem. Takže se kopalo, betonovalo, řezalo, stavělo, opracovávalo a naváželo kámen. Práce jsem dokončil teprve nedávno a již zde hoduji. Pak jsem koupil asi patnáct metrů kůrovcovýho smrku na podpal a vlastně doteď taky řežu, sekám a uskladňuji. No a taky jsme natočili „Zoigl Zugabe“.

Léto 2020 bylo fajn, ale to co přišlo na podzim, mě dost sejmulo. Roušková buzerace, uzavírky, plošná nařízení, nemožnost se bránit, nemožnost podnikat, totální devalvace lidství atd. Ovšem nejhorší byl přístup k dětem. Nejprve směšná online výuka, následně testování dětí, několikahodinové šikanování prcků v rouškách apod. Doufám, že tohle již nebudeme muset nikdy řešit.

V jakém věku ses poprvé setkal s rockovou či metalovou hudbou? Dokázal bys odhadnout, jakým stylem života bys žil, kdyby se z tebe nestal milovník právě těchto žánrů?
Myslím, že mi bylo deset let, když jsem dostal CD OZZYHO OSBOURNA, tenkrát stálo 600 Kč a byla to pro mě událost roku. Pak už se to se mnou vezlo. Každé narozeniny a Vánoce přicházela nová a nová alba. Do nějaké sedmé třídy jsem hrál závodně fotbal a měl i upravenou povinnou školní docházku kvůli tréninkům atd. Naštěstí jsem s tím sekl a koupil si za půlroční brigádu v ZD Rostěnice kytaru. Tudíž se ze mě nestal ubečenej, nagelovanej idiot v teplákách značky Adidas.

A nyní zpět k rodinnému životu. Čím tě děti dokáží dokonale vytočit? Pochlub se nám s nějakou historkou, kdy bylo u vás doma „veselo“, jak se lidově říká. 😊
Toho je tolik a je to typický pro děti ve věku 4-8 let, že to nemá smysl ani rozmazávat. Každopádně k smrti nenávidím, když děti nepozdraví někoho známého na ulici, případně když se stydí říct si o vodu nebo si objednat zmrzku.

Lidem z metalových kruhů hudba velkou měrou zasahuje do rodinného dění, neboť stále někdo něco pouští, někde hraje muzika dokonce nepřetržitě. Jak je tomu u vás?
Právě do toho začínají pronikat. Díky Scooby Doo poslouchají KISS! Milují GNR, JOAN JETT nebo ALICE COOPERA. Když mi v autě hraje „Orchid“ nebo „Uncle Acid“, tuší, že ten hlas je podobnej Ozzymu.

Jaký vztah mají tvoje děti k hudbě, případně přímo k té, kterou sám tvoříš? Zajímá je, čím se zabýváš?
Moje dcera hovoří na aktuální desce „Poupě“, v písni „Jménem lilie“. Říká, že nenávidí svůj hlas a naprosto ji to irituje.

Mezi hudebníky máš celou řadu přátel. Jsou tihle lidé přirozenými přáteli tvé rodiny? Nebo tyto dva světy spíše odděluješ? Máš ve své blízkosti i lidi, jež o tvých hudebních aktivitách nemají ani potuchy?
Jasně, mezi strejdy patří strejda Paramba nebo strejda Zdenek (Zdeněk Černý – TITANIC), co má kočičku Sašenku. A ano, spousta lidí v mé blízkosti netuší, že jsem světoznámý a talentovaný hudebník.

Jsou kapely, jejichž členové mají své rodiny až na druhém místě, případně ještě mnohem dál. Hudbě jednoduše obětují úplně všechno. Kam bys byl ochoten v tomto ohledu dojít? Uvažoval jsi někdy nad tím, že bys hudbě obětoval opravdu všechno?
No v žádném případě bych aktuálně neopustil práci kvůli hudbě. Znám spoustu kluků, co se tím živí a není to žádný med. Když mi třeba Marthus popisuje život na velké tour, tak to rozhodně není to, co znám z knížek o BLACK SABBATH nebo MÖTLEY CRUE. Naopak je to o disciplíně a odloučení od rodiny. Nene, to asi nebude pro mě to pravé.

Měl jsi někdy pocit toho všeho nechat a věnovat se pouze rodině? Co je pro tebe tou největší motivací ve vztahu k hudbě?
Asi 1000x jsem to chtěl zabalit. Ten pocit nepřichází po špatné recenzi nebo prázdném koncertním sále. Jde spíš o to, že tě sejmou kluci z kapely, jiní muzikanti, co tě pomluví, přístup k organizaci atd. A vlastně i ten neúspěch, když něco děláš spoustu let a neštěkne po tobě ani pes. Motivací je samozřejmě ta hudba, to sdělení, texty…

Našel bys ve své sbírce desku, ke které ses dostal nějakým hodně zvláštním způsobem? Dnes se dá sehnat prakticky všechno, nemluvě o moři na internetu. Dříve se ale člověk musel snažit, listovat letáky, prolézat obchody atd. Máš nějakou vděčnou vzpomínku?
Zrovna nedávno na jakémsi trhu v Brně jsem našel LP „Schizofrenie“. Říkám: „Slečno, kolik stojí ten ARAKAIN?“ Ona: „Nevím, asi 500, 600,-. „Tolik?“ Říkám já. „Dám 300!“ Prohlížím si další desky a knihy a dojde za mnou, a že mi ji dá teda za 300. Mrknu na desku a říkám, že bez vnitřňáku je to moc. Nakonec jsem ji koupil tuším za dvě kila. Volám to Parambovi a ten mi řekl, že to mohlo stát klidně i litr. Jinak myslím, že mám docela raritní LP BLACK SABBATH (napadá mě původní press „Headless Cross“).

Obaly metalových desek jsou mnohdy hodně obskurní. Je nějaký takový cover, kterým se před dětmi chlubit nebudeš? Jaký je tvůj názor na opravdové nechuťárny na deskách? Ptám se hlavně z toho důvodu, že třeba desky PAČESS jsou naopak hodně decentní.
Na grindu nefrčím, tak mám doma jen samé seriózní nahrávky!

Vedeš svoje děti k hudbě? Je vůbec možné, aby této aktivitě unikly, když je tatínek aktivním muzikantem?
Moje dcera začíná s kytarou. Přihlásili jsme ji do lidušky, kde se to snad naučí všechno jak má. Pak se od ní budu učit zase já. Syn mlátí do kýblů a krabic vařečkama. Tvrdí, že bude bubeník!

V osmdesátých i devadesátých letech byla rocková a metalová hudba především o mladé generaci. To už je ale nyní dávno pryč. Myslíš si, že může ještě ve velkém přijít nějaká zásadní vlna, která vrátí metal do popředí zájmu?
Už asi ne, ale nejsem ten, kterej by měl něco prorokovat. Já osobně bych chtěl zažít Británii v éře LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH, New York a scénu CBGB s Patti Smith nebo šílenej mejdan v Hollywoodu s MÖTLEY CRUE a W.A.S.P. Že není metal hudba mladých, to jsem osobně dost pociťoval na druhém stupni ZŠ, kdy jsem byl neustále terčem posměšků, jako vlasatá buzna s trikem Osbourna. Byly doby, kdy jsem potkával tyto posměváčky ve vyškovském klubu B-29, kde jsem byl stár na baru a občas i na podiu, a chodili za námi do šatny na pivo a pokec.

ALL

http://www.pacess.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *