Vyautovat boha, zašlapat ho do země v nekonečném maškarním reji, LSD, tanec ve fialovém… To je jen snůška abstrakcí, které se dají rozklíčovat na druhém albu ruských stoner/doomových WITHOUT GOD, jež se prezentují jakousi nejstarší formou zkázonosného žánru, přestože zvuková jakost nikterak neobchází aktuálnost nahrávky. Středně rychlé vály, těžké kytary, provokativně opakující se riffy… to jsou všechno atributy, které hudební svět zná už nějaký ten pátek, byť i někteří současní umělci se v této škatulce překvapivě našli, WITHOUT GOD nevyjímaje.
Všechny odkazy jejich tvorby proto hledejme u BLACK SABBATH a ještě lépe pak u britských CATHEDRAL. Ti vždycky uměli přidat do onoho stoneru trochu teatrální rozvernosti, což je třeba záležitost, se kterou si pohrávají i WITHOUT GOD. Nicméně zvuk kytar mi v jejich podání přijde ještě o něco hutnější a jeho rezonance dává vzpomenout na buldozerující KYPCK( v tomto případě dávám jako vzor skladbu „Flood“). WITHOUT GOD jsou však mnohem více „bigbít“, sázka na písničkovost je zde na prvním místě, což je evidentní hned po první skladbě „ Circus of Freaks“.
Velkolepou hitovkou je pak singlovka „Mushroom Man“, ve které jsou sice Rusové naklonění CATHEDRAL až nezdravě, ovšem sázka na tohle umění jim opravdu dokonale funguje. Přiznám se bez mučení, tenhle žánr nikdy nebude patřit mezi mé úplné top (ani ne tak provedením, ale spíše náladou), ovšem už dlouho se mi nestalo, aby mou hlavu obloudila skladba na první pokus a předně takovýmto způsobem. V rámci žánru snad ani nejde vytvořit lepší track – okamžitě fungující a doslova nutící k tomu, aby člověk protřepal máničku.
Podobný hymnus ovšem představuje i „Helter Skelter“, ozdobená především typicky sabbathovskou tonáží v době brutálních basových partů, jež obklopují nejchytlavější kytarové riffy, které si lze v bigbítu představit. Ještě mnohem houšť je ovšem v „Everything Decays“, kde sice hoši vsadili na totální žánrovou otřepanost, nicméně samotné podání působí přesvědčivé a nikterak nepřekáží, že ona skladba je v podstatě rock’n rollem s hodně podladěnými kytarami. Nicméně hned další tváří WITHOUT GOD jsou stoner/doomové kompozice, jejichž aranžmá je prakticky v rozporu s tím, co jsem doposud uváděl. Rusové však ve své hudbě záměrně pojí dva nesourodé světy, které na oko stojí prosto sobě, aby posléze všechno spláchla barbarská neotesanost – takhle kupříkladu nahlížím na baladu „Seven Sins“, jenž v závěru překonána valivost víceméně monotonního hororu „Fear“.
„Circus of Freaks“ je opravdu kvalitní album, které v rámci žánru snad ani nejde nijak zásadně shodit. Jde jen o to, zda-li je posluchač nastaven právě na tento šálek metalové odrůdy, na naprosto naprosto nezamaskované retro. Osobně se však domnívám, že milovníci kapel typu CROWBAR, CATHEDRAL, DOWN… atd., by mohli ve WITHOUT GOD nalézt docela pozoruhodnou alternativu. Pikantní pak je i to, že Rusové znějí opravdu jako kapela ze západu, a to nejen feelingem, ale i naprosto přesvědčivým zpěvem vokalisty Antona.
ALL