Německá firma Det Germanske Folket nám zaslala balíček svých prvních produktů, a protože každé začátky jsou plné nadšení, je jejich zásilka naprosto reprezentativním dárečkem. Už podle názvů kapel, jenž tento nový label zastupují, je zřejmé, že tu máme další společnost, orientující se na pagan/black metal a jemu obdobné žánry. Že by tedy měli No Colours konkurenci? Uvidíme. Nicméně na stole mi leží první nahrávka dánské kapely VARDLOKKUR, která zřejmě musela německé vydavatele nějakým zvláštním způsobem ošálit, jelikož jde vůbec o jejich prvotní zářez na pažbu. Možná tím rozhodujícím měřítkem může být i fakt, že vlastně všichni zúčastnění mají nějaké hudební zkušenosti a prakticky by to ani nebyl black metal, kdyby alespoň jeden ze členů neměl nějaký ten vedlejší projekt.
Materiál na „Med Doden Til Folge“ obsahuje čtyři skladby, jenž se dají zaškatulkovat jako black-pagan metal a už při tomto označení se leckomu můžou zježit všechny chlupy po těle. Móda Vikingů, pohanů, vlastenců… zkrátka letí a dokonce bych si dovolil tvrdit, že je to právě tento žánr, který v současnosti „jede“ a zároveň také ovlivňuje spousty hudebních fanoušků. Po hříchu však hýbe také s chutěmi různých kapel a možná právě VARDLOKKUR jsou ti, jenž přicházejí tak trochu s křížem po funuse. Nespravedlnost by ale byla, kdybych celý materiál shodil, aniž bych si ho důkladně poslechl. Při celkových sedmnácti minutách to ani nebyl příliš velký problém. Skladby jsou nasáklé chladnou atmosférou, tohle všechno mají zkrátka všichni seveřané v krvi. Kapelu tedy nejde vůbec podezřívat z toho, že by si na něco hrála.
V nedávné době však i tohle málo stačilo, aby hodnocení bylo kladné. Z dnešního pohledu však na špek příliš lidí neskočí, a tak i po těchto kapelách budou posluchači požadovat něco navíc. Tím něco navíc myslím především členitost skladeb, nápaditost, případně nějaký nový rozměr, jenž by celou podobně stylově zaměřenou karavanu posunul o nějaký ten krůček dál. VARDLOKKUR však k těmto vyvoleným zatím nepatří.
Na CD jsem nenašel žádný zvláštní moment, který by mě nějakým zvláštním způsobem zaujal, a nebo dokonce namotivoval k tomu, abych si skladbu třeba ještě jednou poslechl. Co tedy s nahrávkou dobrou, ale zároveň průhlednou? A že takových je víc? Ano, samozřejmě! Nicméně VARDLOKKUR nelze až tak úplně odepsat, přece jen stojí teprve na startovní čáře a třeba v budoucnu nás tito Dánové ještě překvapí. Album jinak vřele doporučuji všem sběratelům undergroundových relikvií, booklet i obal jsou vyvedeny rovněž stylově. V tomto ohledu se opravdu není čeho bát.
ALL