200 vydaných titulů, to už je důvod k oslavě. Tyto kulatiny nejsou řízeny časem a ani počtem prodaných nosičů, ale spíše nekomerční čuchem na vydávané kapely se zajímavým potenciálem. Tahle kompilace je dárkem všem věrným firmy, takže pokud si objednáte cokoli z nabídky amerických hledačů, je Vaše zcela zdarma. Firma tak má důkladnější, cílenější propagaci a my, posluchači, si kromě svých (již objednaných) oblíbenců, nasajeme i některé z ostatních položek katalogu a eventuálně objevíme něco zajímavého. Pravda, dosti lze vyčíst a poslechnout na vyčerpávajících stránkách labelu, který je svou stylovou šíří schopen schovat pod svá křídla velký dav různo-stylařů, ale kdo má dnes čas nebo náladu se prohrabávat? Kradáci jdou po jistotách, konzumenti si najdou své miláčky a zblbla si stáhnou snad jen melodii do mobilu. Ač nepatřím, alespoň doufám, ani do jedné kategorie, přesto je mi většina položek na soupisce disku neznámá. Nebudu extrahovat anotace vydavatelství, ty si najděte a přeložte sami, ale spisnu pár svých slov a postřehů ke každému dílku, vytrženému mnohdy z kontextu i konceptu celých desek.
IMPREC187 – DAN FRIEL. Velmi experimentální začátek generátorů a zpětných vazeb se rytmickýcm vpádem překlopí v jakési pseudo ruchové elektro-techno s jednoduchou melodií líbivého potenciálu.
IMPREC105 – GRAILS. Začátek s meditativní elektro vatou je pouze vypíchnutý úvod a dále už jen nevnímatelný podklad pro dravě rockový nápřah. Napjatá nálada a elektrizující luft. Velmi zajímavé. Lákavé!
IMPREC138 – ALESSANDRO STEFANA. Alexandr na basu? Štefan na bicí? A kdo dělá to ostaní? Že by vše vysamploval a namíchal jeden člověk? Skládanka nástrojů. Hudební repetitivní slepenec. Vynikající sólo na elektriku, hlavně kvůli té drásající barvě a skvěle stupidní old-school klávesy!
IMPREC150 – Kurt Weisman. ColorFactory se dali na alternativu? Štrpka/Ursíny jdou do popu? Bratři Ebenové šílí? Hudebně divné, ale vtahující. Ještě, že mám velmi ochablé centrum předsudků.
IMPREC149 – JULIA KENT. Zrovna jsem poslouchal DVD Apocaypticy. Když si odmyslíte to silácké zkreslení, pak jste doma. Komorní smyčce, nádherné téma. Pokud se Vám při vyslovení „vážná muzika“ dělají pupínky, tohle je cesta jak vytvořit vztah.
IMPREC162 – CHIEKO MORI. Nenásilný minimalismus, tedy vstřícnější repetitivní hudba. Jednoduchý popis, jednoduché hudby? Nenechte se mýlit!
IMPREC126 – RAMESES III. Alternativní folk? Indie country? Sladké, ale ne tolik, aby bylo zneužito v mexické telenovele.
IMPREC135 – LARSEN. Co je to post rock? Opožděný rock? Jednoduchá figura elektriky, basové takání a držák škopků. Nebýt toho samplu „dětí na plovárně“, odzíváte to.
IMPREC129 – LARSEN. Asi jsem opravdu hudební analfabet, jako ale další mi naskočila upomínka na slovenské desky, tentokráte Csudai/Burlas. Jen ten hlas, než si zvyknete, je trochu divný, na druhé straně i dosti originální. Kapela drží nastolenou atmosféru drkotajícího motoráku z Mostu do Loun.
IMPREC130 – XXL (Xiu Xiu Larsen). Chvějivý, posmutnělý, mírně gotický zpěvák. Muzika je pro mě zajímavá tím, jak je obyčejná. Doklad o tom, že cokoliv s odstupem času, nebo vsazeno do jiného prostředí, může zase volně fungovat a svobodně dýchat. Třikrát a dost. To melancholično by povalilo i vola (jako jsem já).
IMPREC137 – SMEGMA. Kdo sleduje „jinou hudbu“ dozajista zná, eventuálně zaslechnul. Improvizace. Nádherné čisté zvuky různých strun, zvonkohry, samplů, ad. Je to hudba? Je to jen náhodná sešlost?
IMPREC167 – CHRISTINA KUBISH. Název skladby „Pocta minimální dezinformaci“ mluví za vše. Brumy, lupance, zvukové nečistoty. Technologický ambient budoucnosti, na kterou jsem už dávno zapomněli.
IMPREC177 – BEEQUEEN. Další veteráni s mnoha zářezy na pomyslné pažbě. Ambient-dub-rock o lásce. Vskutku erotická záležitost. Klidná, zajímavá.
IMPREC109 – RIVULETS. Nejdříve jsem myslel na Mišíka, potom na Hansarda s Irglovou, ale to je zase ten malý český píseček a mé omezené hudební znalosti. Snová písnička u španělky, vkusně doprovozená tajnou elektrikou a smyčci. Více takových a spím jako miminko.
IMPREC143 – ASA IRONS & SWAN MILLER. Uff! To snad ani není objevování nového, jako spíše přemlouvání k poslechu písniček s kytarou. Éterický potlach bez vuřtů, zato s dostatkem intelektuálního tlachání.
IMPREC151 – PIANO MAGIC. COLDPLAY? Jo, jo i v indie rockovém „podzemí“ to kvasí. Vzpomínám, co jsem byl vše ochoten před dávnými lety udělat pro shlédnutí pořadu „120 Minutes“ na MTV, kde jsem mezi kvanty hodných kapel, občas objevil něco zajímavého. Nelituju! Je to prostě pěkné, ale stačí to?
IMPREC190 – GRAILS. Tentokrát s etnicky laděným filmovým bigbítem. Divné? Smíchejte si svou představu o indické hudbě, rock, Tenkrát na západě, lehce, ale opravdu lehce šmrncněte alternativou a máte osmi minutovou instrumentálku.
Lze se jen dohadovat, proč jsou tu umístěny tato čísla a ne jiná, proč tu najdete některé kapely vícekrát, atd. Pro mě je přínosné, že jsem poznal další umělce a zajímavou muziku. Ne každou bych asi poslouchal, ale přesto smekám. Před odvahou k takovým (po)činům! Mozaika opakujících se log na obalu je černobílá a snad znázorňuje dvěstě stejných titulů, které byly vydány a nabídnuty. Chce to však bližší kontakt a ne jen povrchní, letmý pohled nebo poslech. Jen takový vztah nám umožní najít rozdíly a eventuální zájem o „Důležité desky“.
RadeK.K.