UMBRTKA je jediný projekt (či kapela) Lorda Morbivoda, který se mi zatím vyhýbal. Po WAR FOR WAR se však dostalo i na pana Umbrtku, jehož biografie je napěchovaná skutečně velkolepě. Až se skoro vkrádá myšlenka, zda je vůbec nutné, aby desky pod jeho hlavičkou vycházely v podstatě nepřetržitě. Morbivod však v undergroundu platí za absolutního workoholika, přičemž jeho náhled na black metal (především v poslední době) je dosti netypický, a proto není divu, že se chce s každou originální myšlenkou okamžitě pochlubit. Teď už jde jen o to, aby posluchači měli o jeho „šílenosti“ zájem…
Jelikož nepatřím k pravidelným posluchačům projektu UMBRTKA, není mi známa tématická návaznost na předchozí díla, nicméně věnovat desku postavě, jenž žije v podstatě somráckým životem (nejspíš), to je skutečně kauf. Už samotné názvy skladeb dávají tušit, že „Kovový háj“ je dalším koncepčním albem, ale skutečně po mě nechtějte, abych vám zde převyprávěl jeho obsah. Přiznávám se, že některé souvislosti vůbec nechápu, ale patrně mají návaznost na některá starší alba. Někdy mám dokonce dojem, že jsou slova v textech rozházená „halabala“ a je v podstatě jedno o čem se zpívá. Na druhou stranu se nedá popřít úmyslné nasměrování k posluchačově představivosti a možná právě u této myšlenky bych raději zůstal.
Pokud se tedy texty dají označit za nevšední, tak úplně stejně je na tom samotná hudební produkce. Album otevírá legitimní balada „Chrám těla“, jejíž meditativní šarm je příjemným intrem věcí následujících. Nicméně jaké překvapení! Titulní kousek „Kovový háj“ pokračuje v podstatě ve stejném duchu, přičemž samotný závěr tíhne k jakési prošedivělé verzi doom rocku. Čistý vokál, melodie a nic víc než příjemný (ale stylový) poslech. Kdyby obdobná hudba hrála v rádiu, nikomu by to nepřišlo divné.Úvod plný nápadů se však po hříchu zasekává při skladbě „Vrby“, které chybí výraznější nápad. Hudba je spíš takovým doprovodem k lyrické části o jejíž symbolice jsem se zmiňoval již v úvodu.
Co tu máme dále? Tak třeba skladba „Slovany“ dráždící úvodem ala Jaroslav Hutka (v závěru se zle rozzlobí), po MASTER´S HAMMER vonící „Rodina popelnic“ (s poněkud „divnými“ vokály), pikantní litanii „Onen večer“( s několika vtipnými hláškami jako třeba: „ty vole, co by to mu řekl František Štorm“) a závěrečnou modlitbu „Na lásku“… a teď jak z toho ven. Tak třeba takto. „Kovový háj“ je album s povedenými, ale zároveň také lehce otravnými skladbami. Vše ve znamení gradace-šeď-gradace. Autoři to tak ale chtěli, takže by bylo vcelku zbytečné je pranýřovat.
PS: CD poslouchám jako kulisu, slouží výborně!