O téhle partičce jistě mnozí z vás už slyšeli nebo četli. A pokud ne, tak to jistě ještě přijde.. Možná budu za ovara, ale podle mého názoru materiál, který tahle názvem nová kapela na CD prezentuje, přináší zcela odlišné uchopení skladeb, než je u nás zvykem. Ono o nováčky uplně nejde, ale o tom se dočtete na webu kapely (objevují se tam jména Romantic Love, Autophobic, Smashed Face), mimochodem krásně zpracovaný.. Již před vydáním CD jsem hltal ochutnávky na bandzone profilu, samotné CD mi pak předal zpěvák Fred (jinak Smashed Face, Dead Insect Collection, Reintoxication) už v červnu.. Od té doby jsem ho fakt naposlouchal nesčetněkrát, k tomu pomohla i izolace v zahraničí.

Za tu dobu se mi album vrylo zatraceně pod kůži a přiznám se, že s každým dalším poslechem se utvrzuje můj názor. A sice zkráceně – na poměry ČR nevídaný tvůrčí přístup, zajímavý mix žánrů (myslím v rámci metalového světa) a zvláštní schopnost získat si posluchače už prvním poslechem, přestože právě ten první nutí k dalšímu bádání a objevování prvků na první poslech nepostřehnutých, avšak ne nepostřehnutelných. Ne, není to album, které by vás prvním poslechem rozdrtilo svou silou, hutností, zvukem, já nevim čim ještě.. Ani nejde o věc, kterou byste si hned prozpěvovali. Ikdyž musim přiznat, že melo-výkřik z pětky „Human Sculptures“ mi pár dní hlavou šrotoval. Vůbec právě pátý song „Human Sculptures“ bych asi vyzdvihnul jako hitovku. Ale když nad tou předchozí větou přemejšlim, přijde mi hloupé, něco takhle vypichovat, protože každá ze skladeb má co nabídnout a má něco originálního, něco do krve se samovmíchajícího, nebo jak to říct.

Zvuk nahrávky je celkem fajn, bicí možná znějí maličko ploše, teda virbl naproti činelům, ale na to jsem si zvyknul velmi rychle a dneska si to užívám. Kytary nejsou žádná brutal hradba, ale ostatně k songům, jaké Translunaria hraje, se mi tenhle zvuk hodí.. Naproti tomu sóla jsou nazvučená parádně, to je lahoda. A ty nápady v sólech, uááá… No, pořád jsem se vlastně nevymáčkl, co můžete na CD s „Beyond The Astral Misanthropy“ čekat.. A sice 7 skladeb s dlouhými názvy a stopáží kolem 4,5 minuty, které ani náhodou nenudí. Hudebně jde o velice povedený mixík deathu, blacku, Fred se mi smál, ale řeknu i doomu, a takového toho čemu dnes lidi říkají melodický metalcore se švédskými melodiemi.. Ale všechno je podané tak nenásilně, že si člověk ani neuvědomí, kolik moc žánrových odchylek a rozdílných postupů tam najde. Změny temp, záseky, melodie, všechno do sebe hladce navazuje, hladí uši a do toho dva zpěvy, tedy převážně jeden (bicman Lukáš má na nahrávce víc prostoru), ovšem v několika polohách (od hlubokého Fredího kanálu přes nějaký ten přirozený výkřik až po havraní skřeky), které rámují skladby do fungujícího celku. Takovou typickou Translunaria vlajkovou lodí by mohla být čtyřka „Grievous Quest For Garden Of Harmony“, kde najdete snad všechny prvky, o kterých jsem mluvil.. I ten odkaz na doom metal tam prostě nacházim. Moje oblíbená je již jmenovaná pětka „Human Sculptures“. Basa v téhle skladbě vyloženě exceluje a to kytarové sólíčko a zpěvy, kdy se nejdřív vystřídá melodický skřek s hlubokým chraplem, aby pak do třetice zazněly zároveň, a po tom hned melodické sólíčko.. Ono vůbec ta sóla jsou na albu tak zmáknutá, že si uvědomuju, že z velké části tvoří duši skladeb a právě ta mi to hážou do takové zasněné doom nálady.. Paráda.. Poslední „Within The Mental Capture Of Myself“ to jen potvrzuje.. Smekám před touhle partičkou klobouk a těším se na setkání naživo a na merchandise.. Jestli se totiž ponese v podobné kvalitě, jako je zmáknutý překrásný podélně rozkládací booklet a nebo web, tak se moje modelkovské srdíčko nabaží dosytosti :-D.. Translunaria mě dostala, jestli dostane vás, to nevím.. Ale myslim, že minimálně za koupení a poslech tohle CD stojí, protože mě nenapadá něco podobného, co by u nás vyšlo..

Gory

www.translunaria.com, bandzone.cz/translunaria, www.myspace.com/translunaria