Brněnští TORC mě svým debutovým albem „Tóny Annwnu“ příjemně překvapili a osobně jsem si nepřál nic jiného, než aby pokračovali v nastaveném trendu a ještě hlouběji se ponořili do specifického druhu crossoveru. Těžko říci, s jakou filozofií kluci přistupovali k právě recenzovanému EP, neboť neřadové nahrávky mohou být i svým způsobem zavádějící, ovšem dle mého soudu se kapele podařilo rozvinout hudební látku velmi hodnotným způsobem.
Co se tedy podařilo? Jednoznačně ještě důkladněji prolnout black metal s hard corem a návdavkem přidat něco málo mrazivé atmosféry. Asi nejintenzivnějším příspěvkem je v tomto ohledu skladba „V šeru“, kterou mohu v dobrém označit za tuzemskou variaci francouzských elegánů DEATHSPELL OMEGA. TORC si právě v rámci této položky vyzkoušeli model víceméně kompoziční a prospěli tak s vyznamenáním. Nicméně ani ostřejší skladby na tom nejsou vůbec špatně a podtrhují naprosto přesně to, co jsem již uvedl výše. Důvtipné spojení HC a black metalu znamená dvojitou porci zlosti a dekadence. „Proč se z Evropy stala špinavá děvka… Co tělo nabídla švábům a štěnicím?“ – toť jeden útočnější citát ze skladby „Nákaza“, prostřednictvím které si TORC neberou servítky a symbolicky lomí rukama nad současnou situací v rámci kulhajícího evropského společenství (alespoň takto to kapela prezentuje). Toto kontroverzní téma je ostatně jakýmsi základním konceptem „Vzpomínek na slunce“, byť ne vždy volí brněnští formu přímočarého útoku.
Např. skladba „Zaváté osudy“ je spíše záležitostí „úvahovou“, alespoň tedy co se týče sdělení. Ždibec rozjímání však na posluchače čeká až v samotném závěru – nečekaně naléhavém a dojemném. Jinak se paradoxně jedná o velmi syrovou blackmetalovou nakládačku, jejímž styčným bodem je čím dál tím rozmanitější Chyckyho scream. V poslední skladbě „Soumrak“ pak dochází k rozuzlení celého „příběhu“ (který ale jako takovým příběhem není), jenž je postaven na pocitech a upřímném konstatování. I přes toto uvolnění nálady je však hudební složka i nadále štvavá a plná zlosti, hudba zůstává agresivní v podstatě po celou dobu, aby v samotném závěru došlo na několikavteřinové kytarové brejky. Vyústění skladby má tak docela zajímavou formu exitu, neboť obdobný konec se zde nezdál býti příliš pravděpodobný.
TORC vytvořili velmi zajímavé dílo. Nechybí mu nápaditost, agresivita ani potřebná nálada prezentovaná s patřičnou naléhavostí. Určitou „nepříjemnost“ ve mně vyvolává už pohled na bledě modrý obal, jehož výrazivo nevěstí nic moc dobrého. Ovšem přesně taková je aktuální produkce TORC. Posluchač si při tom všem připadá jako na trní, a alespoň já sám si z poslechu odnáším nadstandartní zážitek. Pro TORC určitě příznivé vysvědčení! Jsou nyní opět o metu (možná dvě) dál.
ALL