Obdivuji každého umělce, jež vytváří hudbu ve stínu stromů, nehledí na vkus, nechává svoje myšlenky plynout a naprosto přirozenou cestou je zakomponovává do své hudby. Tohle je přesně ta cesta, kterou již nějaký ten pátek volí Američan Ryan Wilson, žijící ve kovbojském městě Texas. Jak možná mnozí vědí, tak tenhle zastánce ryzího doomového umění, je od samých počátků úzce spjat s ruským labelem Solitude Productions, pod jehož křídly vzniklo i v pořadí čtvrté album nesoucí název „Nightfall“. Okolnosti kolem stále čerstvého produktu jsem pak pochopitelně rozebíral s hlavním protagonistou, ostatně jinak tomu být ani nemohlo, jelikož THE HOWLING VOID je čistě Ryanovo dítě!

Ahoj Ryane, přijmi mé pozdravy. Doufám, že se ti dobře daří…
Daří se mi dobře, děkuji za optání. V současnosti jsem hodně spokojený s novým albem a jsem hodně vděčný za velmi pozitivní reakce.

Tvoje poslední album „Nightfall“ je znovu hodně zajímavé a vábivé. Zajímalo by mě, jestli ho vůbec zastřešuje nějaká jednotná myšlenka, nějaký jednolitý koncept. Také je hodně nečekané, že většina skladeb má takřka instrumentální charakter, textů je tu opravdu poskrovnu…
Album není zastřešeno žádným příběhem či tématem, ovšem určitá jednotnost je zachována především z toho důvodu, že všechny skladby byly napsány ve stejném časovém období a jejich povahy odrážejí obecně konzistentní atmosféru. Totéž se týká i textů, které rovněž vyjadřují základní myšlenky THE HOWLING VOID, ovšem tentokrát v daleko menší míře. Zdálo se mi, že více slov by narušilo podstatu věci. Než abych něco vysvětloval slovy, raději tak učiním prostřednictvím hudby.

V čem spatřuje největší rozdíly mezi dvěma posledními alby?
Největší rozdíl je v tónech těchto alb. „Womb Beyond The World“ bylo velmi temné a ponuré. Myslím si, že „Nightfall“ se nese spíše ve „stínech kosmu“ , hudba je více éterická a příští z ní takový ten „chthonic feeling“.

Z tvých nahrávek mám vždy dojem, že většinu inspirace čerpáš z lůna samotné přírody. Je tomu skutečně tak?
Našel jsem inspiraci v přírodě, minulosti a literatuře. Jsem hodně samotářský a hodně času trávím čtením, anebo právě skládáním hudby někde na samotě. Většina myšlenek v hudbě THE HOWLING VOID pochází z gnosticismu (myšlenkový a náboženský proud pozdní antiky, vzniklý na přelomu letopočtů na Blízkém východě prolínáním mysterijních náboženství a filozofie; rozrůzněn do mnoha směrů. Jádrem gnosticismu je myšlenka vysvobození či záchrany lidské duše z vězení hmoty a těla poznáním (řecky gnosis) vztahů mezi lidským a božským. pozn. aut.), neoplatonismem, pohanstvím a dalšími aspekty západních okultních tradic.

Když jsem „Nightfall“ poslouchal, napadlo mě, že by tvá hudba mohla klidně zaujmout i posluchače mimo rámec metalu. Co o tom soudíš?
Co se týče téhle věci, tak si tím nejsem úplně jistej. Nicméně jsem opravdu šťastný, že mě určitá skupina fanoušků podporuje, velice si vážím jejich podpory, ovšem stále ve mně převládá pocit, že píšu výhradně pro sebe. Myslím, že je mnohem zajímavější, když napíšu něco výhradně pro sebe a zároveň tím dokážu potěšit ještě další lidi.

„Nightfall“ je tvé další album v pořadí, které vyšlo pod proslulým labelem Solitude Productions. Z toho mi vychází, že s jejich prací budeš zřejmě nadmíru spojený, nemýlím-li se?
Určitě. Solitude Productions jsou skvělí od chvíle, kdy jsem s nimi začal spolupracovat. To oni mají velký podíl na tom, že se má hudba dostala k širšímu publiku a stala se tak více přístupnou. Jsem jim velmi vděčný.

V návaznosti na předchozí otázku… Domnívám se, že THE HOWLING VOID jsou stále víc a víc známější, každá tvoje nahrávka je víc pod drobnohledem hudební veřejnosti atd. Jak moc je pro tebe tohle všechno svazující? Je pro tebe důležité, aby tvá pozice na scéně byla co možná nejlepší?
Abych byl upřímný, opravdu si nemyslím, že v tomhle ranku hudby je něco takového možné. Je skvělé, že v mé hudbě lidé nacházejí něco smysluplného, ale jaká je moje pozice na scéně, zda-li se mi daří být v popředí toho všeho, tak to se týká především jiných, větších kapel. Žádný tlak si nepřipouštím.

Expanze doom metalu je v současné době nejvýraznější v Rusku, kde především funeral scéna doslova kvete. Souhlasíš?
Ano. Rusko je určitě živnou půdou pro tento typ hudby. Během několika měsíců se vždycky objeví něco zajímavého. Doom metal je tam opravdu velmi živý.

Jak to vůbec vypadá v USA se základnou doom metalu? Pokud můžeš, klidně nám nějaké kapely doporuč! V této souvislosti mě ovšem i napadá, že tvá hudba bude zřejmě více populárnější v Evropě než v USA. Je tomu tak?
Ano, opravdu to vypadá tak, že THE HOWLING VOID má nejvíce fanoušků právě v Evropě, ovšem já jsem dnes šťastný i za ty další, kteří pocházejí skutečně z celého světa. Doom metalová scéna v USA je pak dalším nesmírně živým prostředím, se spoustou nových kapel s odlišným zvukem. Abych se ovšem přiznal, sám za sebe poslouchám především starší hudbu, čili s tím nejnovějším vývojem na scéně krok nedržím.

Nechci se vůbec dostávat na půdu politiky, ale přecejen mě zajímá, kterak se stavíš k politice své vlastní země, jedné z největších světových mocností?
Mám velmi negativní pohled na svět obecně. Nestarám se o politiku a záměrně se snažím zaměřovat na svůj vlastní svět, nikoliv na ten co je kolem. Svět je obrovské vězení.

Pokud je to možné, prozraď nám nyní své současné oblíbence v oblasti hudby a pochopitelně literatury, kterou jsi označil za jeden z velkých inspiračních zdrojů…
V současné době dávám přednost převážně staré americké lidové hudbě z 50. a 60. let. V tomhle nejsem asi úplně zajímavý. Co se týče knih, tak mohu doporučit dílo „Gnosticism“ od Stephan A. Hoellera a „Return to the One“ od Briana Hinese. Obě dvě knihy vám mimochodem umožní náhled do témat THE HOWLING VOID.

Máš představu, kterak by se mohl THE HOWLING VOID vyvíjet ve všech primárních ohledech? Máš v plánu ještě hlouběji pracovat se zvukem a případně ho ještě posunout někam dál?
Nejsem si jistý, jak by se měl zvuk posunout někam dál. Na ‚EP „Runa“ byly určité stylistické změny, celé to bylo spíše o folk/doomu a já jsem opravdu šťastný, že se mi podařilo docílit takovéhle atmosféry. Tohle ‚EP vyšlo před několika lety pouze digitálně, ovšem v dalších měsících vyjde tento materiál i na CD u Avantgarde Music, za což jsem nesmírně vděčný. Rovněž doufám, že jednoho dne se THE HOWLING VOID budu moci představit i naživo. Snad se někdy v budoucnu naskytne nějaká příležitost.

Nyní máš prostor jakkoliv pozdravit fanoušky v České republice, kterých není zrovna málo…
Děkuji vám všem za podporu, opravdu si toho vážím. Mám štěstí, že mnoho fanoušků mám právě v Česku. Jsem vděčný za každého z nich.

Děkuji moc za rozhovor a přeji mnoho inspirace pro budoucí čas…
Děkuju za vše, díky za rozhovor, mějte se dobře!

ALL

http://thehowlingvoid.bandcamp.com/