V některé z dřívějších recenzí jsem tuhle kapelu už zmiňoval. A dávám ji k dobrému poměrně často. Svoji prvotinou, kterou budu recenzovat jako poslední, mě zvalchovala, jako dlouho před tím nic. Nechci působit vizionářsky, ale pro mě osobně jsou objevem jako hrom. Každý titul, který jsem měl tu čest sehnat a poslechnout mi vyráží dech. Nejvíce to bylo dozajista na debutové desce, ale ani potom jsem nepřestal žasnout. Můžete namítnout, že v dnešní přecpané době vším možným, nepřehledností, nadprodukcí a jednoduchou dostupností čehokoli, jsou Špačkové jedněmi z mnoha. Snad pro Vás, ne pro mě!
SISSY SPACEK – French Record (CD -2007, Dual Plover)
Zatím poslední přírůstek v mé sbírce. Šestičlenná hydra Sissy Spacek je neuchopitelná a proměnná jako chameleon – nezaměňujte prosím za stejnojmennou herečku. Příměr však platí jen ve skladbách, kdy jsou tišší a těch není mnoho. Zbývající část s Vámi šlehne o zem. Někdy intenzitou zvuku, vždy však šokantností. Disk je pomyslně rozdělen na stranu A a B. První půle poskytuje divokou kytarovou jízdu a šílené efektování (A1), drsně hlukovou úchylnou improvizaci kytary, bicích, elektroniky, hlasu (A3,A6), klidnější pasáže zkoumání zvukových experimentů, kdy všichni členové skoro neslyšně komunikují, hledají zvuky nebo na zbylé ploše napínají prostor.
Lícovou stranu pomyslného vinylu se čtyřmi skladbami otevře rachoťárna, evokující přehazování železného šrotu, kovového haraburdí a harampádí. Nádherně útočné zvuky při správné hlasitosti poletují prostorem (B1). Výměna bubeníka je při relativně solidnějším rozhovoru bubnů a elektroniky znatelná jen nepatrně. Volná improvizace, vrzání a ruchy (B2). Obdobná varianta proběhne i v jiném obsazení – kytara, housle a elektronika (B3).
SISSISSPSSKSSISSRS (CD – 2001, Helicopter)
Divný název? Umělecké pohnutky mohou být různé a v tomto případě jde o upravenou verzi titulu „Sissy Spacek – Scissors“. Celkovým hracím časem se jedná o mini album, ale i těmito pár minutami se Vám dostane řádného klystýru a výplachu žaludku. Znáte noise core, coby nejzazší hudební formu? Tady ji máte. Živě nahrané party jsou posléze nastřihány, zvukově upraveny a položeny vedle sebe do kontrastu. Lepší pojmenování bude digitální noise core. Střih střídá střih, nejhruběji zkreslené pasáže sousedí s čistou nahrávkou bicích, psychopatická elektronika skáče do řeči deformované kytaře, křik, hluk. Vše rychlé, měnící se! (1-3). Pokud jste si řádně sosnuli extrému, budete mít z poslední skladby, podobně jako já, ještě větší zážitek. To samé co jsme vyslechli dříve, je tu přítomno také, ale pod jakousi mlhovinou, reprobedny obalené hustou vatou. Jindy lehce řezající sklo je zaprášené, nelze jej vyčistit prach a špína je z druhé strany.
SISSY SPACEK – s/t (CD, 2001, Helicopter/Nu Form)
S/t = same titled = stejnojmenný. 23 minut. 78 skladeb. Dva členové. NOISE CORE!
V podstatě by se tímto strohým výčtem dalo skončit, ale to Vám nemohu udělat. Recenze bude krátká, stejně jako je deska hlasitá. Ano, opravdu jsem napsal HLASITÁ! Skladby, spíše poskládané elementy, výseky, samply a vzorky nahraného materiálu jsou domanipulovány do nekompromisního (s)hluku. Cory Ronau – zpěvy a hluk, John Wiese – mix, střih, basa, bicí automat, hluk. V živých úsecích hrál na bicí Danny McClain. Jako krátké ostrůvky odpočinku jsou vsunuty o chlup delší skladby, kde je drženy a opakovány decentnější zvuky. Zhruba v polovině se objeví elektronické ruchy, ale je nna pár skaldeb a pár minut. Dále už zase dostanete noise core-ový průplesk! Kdyby se Vám chvílemi zdálo, že CD přeskakuje, je to opravdu jenom zdání. Výseky, vpády, díry, prostě veškerý zvukomír je přesně tak, jak Sisinka Špačků žádá. Podívejte se na video a domyslete si porci digitální manipulace. Pak byste mohli získat hrubé obrysy o čem tenhle vynikající debut je.
RadeK.K.