Bosenští SILENT KINGDOM jsou v naší formací poměrně známou, a to především díky Zero Budget Productions, o kterou pečuje Martin Brnovjak, věčný to undergroudnový dobrodruh, vybírající si formace z exotičtějších zemí, alespoň tedy co se metalu týče. Tím však nechci vůbec říci, že třeba právě na Balkáně je scéna sto let za dobou bronzovou, někdy bychom se až divili, jaký zájem o metalovou hudbu je např. ve Slovinsku… Ale zpět k předmětu recenze. SILENT KINGDOM se pohybují na metalové scéně dostatečně dlouho, za dobu své existence vyprodukovali tři řadové desky a nyní se vytasili s tou čtvrtou, jež nese název „Path To Oblivion“.
Ještě než jsem toto CD vložil do přehrávače, trochu jsem dumal nad tím, proč si vlastně český label vybral právě tuto kapelu a posléze jsem zmáčkl tlačítko PLAY a dychtivě čekal na odpověď. Ta se mi dostala velmi záhy, dá se říci ihned po první skladbě. Pohansky laděný metal s tradičním feelingem a především vkusně pojatými powermetalovými vyhrávkami evokuje sice dalších sto různých formací, ovšem z pohledu instrumentálního není skutečně co řešit, není nač čekat! Navíc SILENT KINGDOM netíhnou k nikterak prázdným skladbám, naopak se snaží posluchačům předkládat co možná nejpestřejší menu v podobě košatých kytarových vyhrávek a zvukomalebných melodií. Úroveň nahrávky pak nelimituje ani zvuková kvalita, přičemž po důkladném prohrabání booletu jsem nakonec zjistil, že o mastering se postaral náš starý dobrý Blackie, který je i ve finále autorem závěrečné instrumentálky „The Knell“. Další českou stopou je pak sólo Pavla Jeřábka (EDAIN), jež svým umem okořenil skladbu „Drowned Them Back To Sleep“ (patřící určitě k těm lepším kouskům).
Kdybych měl ovšem malinko dloubnout do vosíha hnízda, zastavil bych se u vokálu. Nemohu si pomoci, ale především při rychlejších otáčkách přestává zpěvák Amir „stíhat“ svým nastartovaným kolegům (na svých bedrech toho má zjevně moc, zároveň totiž hraje i na kytaru) a možná i z toho důvodu bylo přistoupeno k jakési „utopené“ alternativě. To tedy ve výsledku znamená, že hlasový part byl dosti fikaně zastrčen do pozadí a tímto si tak trochu „hraje vlastní ligu“. SILENT KINGDOM však nejsou pouze suroví, ale zároveň také atmosferičtí, a když poté začínají přebírat stěžejnější úlohu také klávesy, dohání to „malý řvoun“ jak to jen jde a dost možná se snaží i dokázat, že jeho post je neotřesitelný (třeba by se ale rád svého břemene zbavil, kdo ví). Nicméně ani tady to úplně nefunguje, pasoval by sem úplně jiný projev (čistý a kultivovaný), alespoň tedy dle mého soudu. Je opravdu škoda, že poměrně dobře klapající mlýnek musí být poháněn vlastní silou, onen vánek, jež dopadá na ramena vrtule, je naprosto bez síly a tudíž je de facto úplně zbytečný.
Když posléze seškrtám všechny plusy a jeden velký mínus, vychází mi poměrně koukatelné vysvědčení. Příznivci pagan metalu či sběratelé podzemních nahrávek by tento přírůstek rozhodně ocenit mohli, o tom žádná. V rámci stylu jako takového se však stále ještě jedná o lepší průměr, a to i přesto, že SILENT KINGDOM jsou skvěle sehraní a především umějí své nástroje patřičně ovládat. Slovo „průměr“ však není třeba brát až tolik katastroficky. Jde jen o to, že konkurence je v dnešní době mega-obrovská a pokud mají tito sympaťáci alespoň nějaké ambice, rozhodně to nebudou mít snadné. Jejich stálost a především chuť je však alespoň částečným předpokladem k tomu, aby se dostali do zatím ostražitě zamčené komnaty s číslem třináct. Doba je zkrátka zlá, krutá a do jisté míry i nespravedlivá…
ALL