Maďarští SEAR BLISS nepochybně patří k nejlepším východoevropským blackmetalovým spolkům a aktuální album „The Arcane Odyssey“ je toho čirým důkazem. Už předchozí nahrávky byly nesmírně zajímavé a instrumentálně košaté, ovšem pomyslný vrchol dost možná přichází až nyní. Totéž vycítila uznávaná firma Candlelight Records, jenž právě „The Arcane Odyssey“ pustila do světa. A výsledek? Naprosto jedinečný, znamenitý, maximálně zábavný! SEAR BLISS nejenže dokáží posluchače přikovat svými excelentními hráčskými schopnostmi, ale mají ještě jeden velký dar, a to je tvorba naprosto majestátních kompozic. SEAR BLISS neošidili ani minutu na tomto skvostném počinu, zkrátka tady nenajdete slabého místa! Každá skladba dýchá sama za sebe a je výsledkem nesmírné ctižádosti, se kterou tito pánové k hudbě přistupují. V blahé paměti možná máte jejich vystoupení na festivalu Brutal Assault, po kterém někteří škarohlídi tvrdili, že SEAR BLISS jsou kapelou o jednom netradičním nástroji, a to trombónu. Tihle lidé se však zákonitě po poslechu tohoto alba musí chytnout za hlavu. SEAR BLISS dnes používají tento nástroj jako legitimní prostředek, přičemž se ale rozhodně nejedná o pouhý doplněk, a nebo dokonce výplň hluchého místa. Kapela dokazuje své kvality i bez trombónu. Vše říkajícím důkazem je naprosto skvělá skladba „Lost And Not Found“, jenž nechává vzpomenout na časy švédských králů DISSECTION, jejichž kult je však pro mě tímto albem jednoznačně překonán. Album má neskonale intenzivní nástup.
„Blood On The Milky Way“ (geniální název!) patří k tomu nejlepšímu, co lze na desce najít, ačkoliv ještě více jsem nadšen z následující „A Deathly Illusion“. Z úvodního kytarového riffu a citlivého využití samplu mě doslova mrazí při každém poslechu. K dalším vrcholům alba patří atmosférická „The Venemous Grace“, jejíž chod v první polovině silně ovlivňují klávesy, aby finiš dokonalo divadlo založené na kytarových eskapádách, přičemž nemohu opomenout skvostný výkon trombónisty.
Jeho galapředstavení však kulminuje v nejtvrdší skladbě „Omen Of Doom“, kde je tento nástroj zastoupen výhradně finální explozí, ovšem jeho kadence připomíná kulometnou palbu. A finále? „Path To The Motherland“ je další promyšlenou náloží, které vévodí thrashmetalové kytary, nicméně tím nejosobitějším prvkem jsou bezpochyby folkové prostřihy, jenž velmi zajímavě vstupují do notně rozjeté skladby. Kapela tak alespoň malinko představila své domovské kořeny, a to naprosto nevtíravým způsobem. Vskutku velmi hodnotná tečka za mimořádnou kolekcí, která zkrátka musí udělat radost každému příznivci metalu.
A chcete ještě jeden důvod navíc? Album má fantastický zvuk! Koncentrace síly valící se z beden je naprosto nezdolná. Je to zkrátka řítící se lavina, nikdo neunikne! Deska si zaslouží plný počet bodu, ovšem půl bodík si ještě pro jistotu budu šetřit. Nevěřím totiž tomu, že by se SEAR BLISS s tímto albem dotkli vrcholu. Ten je ještě čeká! Pevně tomu věřím!
ALL