Na Slovensku neměl doom metal nikdy na růžích ustláno, proč to mu tak bylo, to by byl úkol spíše pro sociology. Hromada skvělých deathmetalových kapel, ale žádné z těch předních se nechtělo „zdoomovatět“. Když pak po roce 2000 začaly doom kapely postupně ustupovat ze svých pozic a u nás se definitivně rozpadla i slavná severomoravská větev, nedalo se očekávat, že by se v mezidobí vyrojili pokračovatelé.
Nicméně jak šel čas, mnozí hudebníci začali svou uměleckou vášeň nalézat v subžánru zvaném funeral doom metal a osobně si dovolím tvrdit, že právě tento hnilobný ekvivalent postupem času vrátil doom zpět do širšího povědomí (celkově se ale stále jedná o naprosto minoritní odvětví, to je samozřejmé). A právě na Slovensku se tak děje prostřednictvím debutového alba „When the Soul Leaves the Body“, které vytvořila do této doby úplně nezná formace SAMSARA, zastoupená primárně hudebníkem a skladatelem Tiborem. Ten si v době, kdy materiál vznikal (v letech 2012 – 2015), přizval ke spolupráci bubeníka Petera a basáka Martina, jenž projektu přispěl taktéž po textové stránce.
Oba jmenovaní však v současné chvíli už v kapele nefigurují, naopak Tibor se obklopil úplně novou sestavou a jsem opravdu zvědav, co všechno z to vzejde, neboť debutová deska je pro mě obrovským překvapení – je rozhodně dobře, že šestice zastoupených skladeb neskončila v propadlišti dějin. Domnívám se totiž, že novinka je velmi důstojnou reakcí na funeralové Finsko, jenž světu darovalo většinu stěžejních představitelů. Tibor a spol. však kupodivu nezašli ve svém hudebním truchlení až tak daleko, jako např. SKEPTICISM, ale spíše se postavili na stranu spolků pohrávající si s romantikou, temnými hloubkami a skrytými melodiemi. A přesně taková je i nádherná úvodní titulka, pravděpodobně nejsilnější kompozice kompletu. Naštěstí však vysoce nastavená laťka nikterak neupadá ani s následující „The Letter About Knowlege“, v níž lze vystopovat odkaz dnes už legendárních DISSOLVING OF PRODIGY.
Úctyhodné představení ovšem pokračuje i po začátku „druhého poločasu“, přičemž jakousi přestávku před dalšími dvěma chody obstarává prolog „It´s Close“. Po jeho odeznění následuje nejextrémnější track „Between Two Worlds“, v jehož útrobách na posluchače dýchá především funeral doomová surovost za podpory murmuru a občasného screamu. Nicméně poslední „In Anxiety“ už svou podstatou opětovně tíhne k majestátním kytarovým houpačkám, celkem snadno zapamatovatelným melodiím, jejichž lehkost ještě přiživují klávesy a účelně navolené samply. Dovolím si tvrdit, že pro posluchače funeral doomu bude SAMSARA poměrně lehce stravitelným dílem, byť toto konstatování nemá nic společného s kvalitou jako takovou. Existuje „xy“ důvodů, proč se k tomuto CD opakovaně vracet!
ALL