RED BARON BAND mám rád. Stačil jeden poslech jejich třetího alba „Music Must Changes“ a láska byla na světě. Klasický hard rock plný hammondů a syrových kytar. Blues a rock na rande, přesně podle starých dobrých tradic. To vše v době, kdy nikdo nemohl čekat, jaká retro vlna přijde po roce 2010. Na letošní rok si kapela kolem nezlomného kytaristy Paula Kowacze nachystala skutečnou pochoutku – první oficiální živák! A to jak ve formě CD, tak i DVD. Aby toho nebylo málo, natočený koncert byl k 20. výročí kapely, a tak si pánové na scénu postupně pozvali snad všechny bývalé spoluhráče. Fanoušci tak dostávají luxusní a skutečně rozmanitý bonbonek, který nemůže nudit.
Ne, nenudí… Osobně nejsem moc fanouškem televizních živáků, většinou u nich vydržím tak 40 minut, ale RED BARON BAND jsem dal celé. Měl jsem z nich radost. Měl jsem radost, že i v našich končinách se dá v ryze amatérských podmínkách (teď to nemyslím hanlivě) pořídit tak kvalitní záznam. Zvukově i obrazově našlapaný, takřka až nadstandardní, protože když si například vezmu poslední DVD legendárních NAZARETH, našinci vyhrávají na plné čáře. Nejdůležitější je ale samotná muzika a ta je samozřejmě velmi kvalitní. Setlist nabízí jednu pecku za druhou – dokáže rockově rozhoupat, ale také bluesově zadumat. Nálada se často mění a může za to i rozdílný projev jednotlivých vokalistů.
Když už jsem zmínil, že se na pódiu postupně vystřídají všichni zpěváci, je nutno dodat, že si kapela na sebe tak trošku upletla bič, protože každý bude, ač chce, nebo ne, tak trošku srovnávat. Bylo by ale nespravedlivé vyzdvihovat jednu personu, protože každý frontman RED BARON BANDu měl něco do sebe. Každý do muziky kapely zapadl. Platí to samozřejmě i o Monice, která v Baronech dnes opět zpívá. Je to dračice se správným bluesovým feelingem. Takových dnes moc není… Škoda. „Live In Prague“ je dárek skalním. Je to nostalgie a zároveň zpráva, že se s kapelou musí počítat i v další dvacetiletce. A vzhledem ke zmíněné retro vlně, která se na nás valí z každé strany, je možné, že až nyní přichází jejich čas. Oproti většině trendy kapelám, které najednou objevily zvonáče a zahodily šampóny, mají ale Baroni jednu výhodu. Víme, že to dělají od srdce. A toho si važme…
P.S.: Paul mě ještě požádal o několik řádek k jejich prozatím poslednímu studiovému albu Reflections… Těžko recenzovat nahrávku, která je již šest let stará. Po albu „Music Must Change“ neměli kluci nejjednodušší pozici. Na každou kvalitní desku se navazuje nelehce, jelikož jsou očekávání nemalá. Přesto si myslím, že „Reflection“ se může svému předchůdci do očí podívat. Album je to stále šťavnaté, možná na první poslech ne tolik přístupné, ale o to zajímavější. Z dnešního pohledu mi přijde nejvyspělejší položkou diskografie Baronů, zamrzí proto, že se kapela na tolik let studiově odmlčela. A vrchol? „When The Sun Goes Down“. Song hodný titánů!
Václav Votruba
http://bandzone.cz/redbaronband