R.X. Thámo o XIII.STOLETÍ

Tenhle rozhovor jsem uskutečnil s R.X. Thámem ještě v době, kdy BRATRSTVO LUNY číhalo v lesích za vysokým bukem. Jak vidí (či viděl) tvorbu XIII.STOLETÍ prokletý básník zakletý v době zvané „New Age“? To si můžete nyní připomenout! Pojďme naproti době „před Bratrstvem“ – R.X. Thámo kontra XIII.STOLETÍ…

…jak nejlépe popsat hudbu, image a názory XIII.STOLETÍ? Kapely, která už pěknou řádku let nese na svých bedrech gothic rockový odkaz. Hrdě se k němu hlásí. Původně jsem zamýšlel, že sepíšu tradiční historii a pozastavím se nad zásadními milníky souboru. Poté mi však v hlavě uzrál nápad! Tak trochu jsem okopíroval hudební pořad „Ladí neladí“ a vzal na svá bedra jakéhosi pomyslného oponenta. Do protilehlého křesla jsem však neposadil Petra Štěpána (hlavní persona a srdce souboru), ale mého kamaráda a zároveň redakčního kolegu Jindru Kohma, kterého znáte z našeho webu pod pseudonymem Ropotámo. Tenhle človíček je opravdu specialista na „13“! Jeho sbírka nahrávek je opravdu obdivuhodná. A to už ani nemluvím o počtu koncertů, které pravidelně navštěvuje. Prostě a jednoduše… do spárů se mi dostala legitimní osoba a já věřím, že i s mou malou asistencí se dozvíte o XIII.STOLETÍ trochu víc. Zároveň chci všechny fandy a také členy kapely ubezpečit, že mým cílem nebylo a není nikoho soudit. Tahle diskuse je založená na čistých pocitech. Stačilo tedy zmáčknout diktafon a…

VSTUPNÍ INTERMEZZO

Vítej v „horkém křesle“ kralupské čajovny. Mám tě v ohledu XIII.STOLETÍ za velmi legitimní osobu, takže věřím, že si z tohoto článku čtenáři něco poučného odnesou. Hned na úvod se rýsuje otázka, jak ses vlastně k této kapele dostal a zároveň by si mohl tak trochu nastínit, proč jsem si vybral pro tuto diskuzi právě tebe?
Abych ti řekl pravdu, jsem z toho zatím trošku rozpačitej. Pasoval si mě do role arbitra, který by měl hodnotit tvorbu a nahrávky kapely, která je považována za undergroundovou. Nebo spíše kapely, která není v tom „oficiálním kurzu“. Pokusím se však o nějakou, ryze subjektivní výpověď. Ten tvůj nápad se zrodil z určitých prožitků, které jsem kolem této kapely za ty roky, co na ní jezdím, nasbíral. Samozřejmě jsi byl u toho také ty, takže víš, že velkou úlohu v tom hrají také emoční vlny, předně z polského festivalu Castle Party. Taktéž doufám, že čtenáři nevezmou náš hovor jako nějaké chytračení. Rozhodně mým cílem není nikoho kritizovat ani hodnotit. Samozřejmě, bude ale záviset na tvých otázkách. A jak jsem se k XIII.STOLETÍ dostal? Útržky jsem už registroval na střední škole. Věděl jsem, že tahle kapela je obestřená určitým kultem a jakýmsi zvláštním vizuálním projevem, který byl ve své době hodně originální, zvláštní a do jisté míry i provokativní. Já byl v té době samozřejmě naladěn spíše na tu metalovou vlnu. Heavy metal, začíná doom metal… kapely jako PARADISE LOST, TIAMAT.To byly všechno soubory, které začínaly a jejich hudba mě velmi oslovovala. A protože jsem nebyl nikterak ortodoxní, tak jsem se vlastně ke „třináctce“ propracoval. Samozřejmě, mě také fascinovala jejich gotická vizáž (i když třeba Andrew Eldritch by nám asi vysvětlil, jak ta pravá gothic rocková vizáž má vypadat). Ovšem to, že ty kluci se malovali, nosili černé košile, kříže… to z nich dělalo alespoň na naší scéně velmi originální partu. Kapela mi však přirostla k srdci po poslechu jejich druhého alba „Gotika“. To už jsem věděl, že není co řešit. Začal jsem se pídit po dalších nahrávkách a pomalu jsem se do všeho dostával…

ALBA

Dostáváme se ke komentáři jednotlivých alb. Když v čase pomineme prehistorii, která sahá až k punkovým HNF, dostaneme se do doby prvního alba „Amulet“. Dle mého soudu naprosto stěžejního alba. Kapela se k němu stále hlásí, viz. koncerty. Poprosím tě tedy o komentář k debutu…
Jak už jsem výše zmínil, mé první album, které jsem slyšel, byla „Gotika“. Doslova jsem na něm ulít! V té době jsem měl i toto album spojené s určitýma osobníma zážitkama a do svého osobního deníčku jsem si dokonce psal, že třeba trpím s „Macbeth“ apod.. Abych ale přešel k tomu „Amuletu“. Mojí naprostou srdcovkou je píseň, která se jmenuje „Růže a kříž“. Má v sobě neuvěřitelný náboj. Kapela ji sice živě hrála opravdu málo, ale pokud si dobře pamatuji, tak v pražském Mlejně ji jednou zahráli a byl to pro mě opravdu neskutečný zážitek. Jinak ta deska je opravdu výborná! Máš pravdu, že kapela z ní těží doteď. Koncerty zpravidla začínají skladbou „Kníže temnoty“, hrají také „Justýnu“ (v té kytarové verzi) a samozřejmě i titulní „Amulet“. U XIII.STOLETÍ není žádná deska slabá. Co se týče „Amuletu“, tak ten s odstupem času vidím a hodnotím hodně vysoko.

Dostáváme se k albu „Gotika“, které jsi už tak trochu nakousl. Dle mého soudu tam jsou opravdu skvělé skladby, ovšem nepřijde ti to album zbytečně dlouhé? Mám tím na mysli především dvě verze techno skladby „Tango Salieri“. A ani „Opus pro Macbeth“ jsem dostatečně nepochopil. Zároveň si myslím, že nátlak na kapelu ze strany firmy (Monitor) je naprosto zřetelný…
Ono je to opravdu složitý. Z dnešního pohledu tahle deska „klasickému“ posluchači nemá snad vůbec co nabídnout. Kdyby se k ní tenhle člověk dostal v dnešní době, tak jí jednak nepochopí a jednak ji odloží. Fanouška kapely však „Gotika“ nemůže nikdy zklamat. Tehdy v Horáckém divadle v Jihlavě vznikla divadelní hra „Krysař“, ke které Petr Štěpán psal scénickou hudbu. Nevím, do jaké míry byl ovlivněn tím námětem toho „Krysaře“, když zároveň skládal věci pro XIII.STOLETÍ, protože „Gotika“ je vlastně jeho projektem. „Gotika“ je lyrická deska. Vynikající! Na mě nepůsobí zdlouhavě. Patří to k té muzice, která je vlastně svým způsobem monotónní. Na tom je vlastně i tvorba „třináctky“ postavena. Není to určitě muzika do auta.

Dalším dílkem v diskografii XIII.STOLETÍ je upírské album „Nosferatu“. Z mého pohledu asi nejkvalitnější počin, který Petr Štěpán a spol. vytvořili. Tahle deska je černá jako smrt! Kapela přitvrdila a tak trochu nechtěně začala koketovat s metalem. Tenhle můj úsudek by se Petru Štěpánovi asi nelíbil, ale mé uši to tak slyší…
Říkal jsi vampýrská deska. Ano, je to jakási hra symbolů, které jsou však určeny jen pro vyvolené. Lidé, kteří jsou „out“, tak vlastně vůbec nerozumí, o čem se tam zpívá. Představí si tak možná jen nějaké fráze z béčkových hororů. Ty věci ale něco opravdu vyjadřují. Jsou zajímavé už tím, že nic neřeší a vše uzpůsobují pocitu posluchače. Proto mě ta kapela zajímá, protože v těch emocích je sdělení. Neměl bych zapomenout, že některé skladby na této desce jsou věnovány některým světovým velikánům. Např. „Upír s houslemi“ byl inspirován postavou geniálního houslisty, Nicolou Paganinim. Hrozně zajímavé na tom všem je, že se Petr Štěpán ke svým inspiračním zdrojům plně hlásí. Dokonce jsou vepsány v bookletu alba. To u jiných kapel moc nenajdeš. Jinak si zmínil, že kapela se na tomto albu dotkla „metalových vod“. Otázkou však je, kde ta „metalová voda“ začíná, jak je hluboká, jak široká atd.. To je prostě jen fráze. Samozřejmě ale rozumím tvé otázce. Tohle album totiž může klidně poslouchat ortodoxní fanoušek metalové hudby. Bude se mu líbit a já se domnívám, že tomu tak ve skutečnosti opravdu je.

Ve svém vývoji šla kapela ještě dál, což je patrné na další řadovce „Werewolf“. Dokonce jsem někde zaslechl názor, že to kapela s tou atmosféričností tak trochu přehnala. Z tohoto CD jde opravdu strach! Hned úvodní hitovka „Transylvanian Werewolf“ přistihuje soubor v jakémsi symfonickém odéru. Kapela se opět trošku vzdálila tomu ryzímu gothic rocku. Výjimky se však najdou. Jsou však pouze dvě. „Psycho“ a „Třinácté znamení“ jsou z hlediska konceptu desky naprosto „levné“ a dle mého soudu sem vůbec nepatří…
Tady je zvláštní, že právě „Třinácté znamení“ je jedna z těch skladeb, pod kterou není autorsky podepsán Petr Štěpán. Tahle deska má opravdu velmi silnou atmosféru, která člověka vtáhne a nutí ho poslouchat album jako celek. S „Werewolfem“ jsem opravdu prožil nádherné večery. Na tomhle albu jsem cítil něco… něco podobného, co jsem cítil na „Gotice“. Oproti „Nosferatu“ je „Werewolf“ mnohem „nadýchanější“. Co se týče těch dvou skladeb, tak ty mi zde vůbec nevadí, byť je pravda, že do celkového konceptu příliš nezapadají. Říkám si ale proč ne…

A nemyslíš si, že je to zas jen taková póza typu: „My sice tady hrajeme něco trochu jiného, ale ve skutečnosti nejsme žádní doomaři, ale punkáči, co začali hrát gothic rock?“ Mně to tak přijde a další album mi myslím dává zapravdu…
To je hrozně složité to tak nazvat. Ta deska není chemická sloučenina, kde se dá nějakými zkouškami najít nějaký vzorec a ten rozpitvat. Deska je vždy uměleckou výpovědí. Já si třeba kupuju všechny desky XIII.STOLETÍ bez ohledu, že bych je předtím poslouchal. Kupuju třeba „zajíce v pytli“, ale já té kapele prostě věřím. Navíc ji koupí desky podpořím. Po delší době samozřejmě rozlišuju, co bylo dobré a co bylo lepší. To už však neřeším. To znamená, že ze skladeb „Třinácté znamení“ a „Psycho“ nijak nešílím, ovšem nijak mi nevadí. Nějaký důvod, proč tam jsou, asi je. Taky se třeba stane, že nemám náladu je poslouchat a tak je jednoduše přeskočím.

Dostáváme se k CD „Ztraceni v Karpatech“. Kapela jednoznačně zatáhla za ruční brzdu a opět se vrhla na ryzí gothic rock. Vím, stále do toho rejpu, ale mám pocit, že Petr Štěpán to trošku „naplánoval“, jelikož už ho asi hodně sralo, když „neznalí“ žurnalisté slyšeli v tvorbě „třináctky“ špetku metalu. Na obranu alba však musím podotknout, že je vskutku plné hitů. K mým favoritům patří „Vampires“, „Testament“ a samozřejmě nesmrtelná „Elizabeth“. Naopak skladbu „Candyman“ by v dnešní době mohl hrát i VISACÍ ZÁMEK…
Ono by bylo hrozně zajímavé, kdyby na tyhle úvahy odpovídal Petr Štěpán. Možná, že by nastínil všechny ty emoce, myšlenkové pochody a důvody. Pamatuji se, že když tato deska byla avizovaná, tak na koncertech hrála kapela „Vlčí ženu“, což v koncertním provedení znělo hodně dobře. Dále hráli „Candymana“ a tam už jsem cítil tak trochu „zradu“. Tahle písnička hodně zabírá v Polsku a u žen. Je to taková „cesta k masám“. Mně osobně tahle písnička nic neříká. Je celkem prázdná. Jinak co se týče celé desky, tak k ní se oproti těm předešlým vracím asi nejmíň. Souhlasím však s tebou, že skladby jako „Vampires“ nebo „Testament“ jsou velmi podařené. Překvapením však je vcelku krátká stopáž desky. Je tam celkem osm skladeb, což je oproti minulosti docela málo. Fanoušci byli zvyklí na větší projekty a i mě osobně to trošku zaskočilo. Jinak CD jsem si samozřejmě koupil. Absolutním hitem je „Elizabeth“, která už z důvodu častého omílání tak trochu ztrácí svou nadčasovost. Vzpomínám si, že třeba na Castle Party v roce 2000 ji hráli dokonce třikrát! Oni tehdy hráli jako hvězdy večera a dvakrát ji přidávali! Byl to opravdu hukot fanoušků. Asi málokdo slyší v zahraničí zpívat text český kapely v rodném jazyce. To bylo fantastický!

Další album se jmenuje „Metropolis“ a z mého pohledu se jedná o zásadní nahrávku v historii XIII.STOLETÍ a to jak v hudební, tak námětové oblasti. Ubylo kytar, do popředí se začaly drát „umělejší“ motivy (podobným vývojem si prošlo mnoho polských či východoněmeckých kapel) a poprvé v tvorbě souboru se objevuje anglická lyrika. Po hudební stránce nepřichází „třináctka“ s něčím výjimečným, ovšem jednotlivé kompozice jsou neskutečně působivé a obsah jejich sdělení je nezastupitelný. Deska jako celek se povedla na výbornou! S albem „Nosferatu“ ho hodnotím nejvýše. Jedinou výtku bych měl k hlášce v bookletu, kde stojí: „Kapela se distancuje od jakéhokoliv spojování s tvorbou či zaměřením skupin označujících se jako „metalgothické“, „doomgothické“ apod..“ Dle mého soudu jsou podobné reakce naprosto zbytečné. Přijde mi trošku dětinské se schovávat za vymyšlenou nálepku, která se během několika let stejně přetransformovala v úplně jinou. A to z čeho kapela vzešla, to v dnešní době stejně nikoho nezajímá. Takže bych tě poprosil o tvůj komentář…
Ano. Tahle deska je opravdu skvělá! Stále mě „poňouká“ k tomu, abych si ji pouštěl, i když už to není tak intenzivní jako v době, kdy vyšla. Jinak je naprosto vynikající! Z počátku jsem byl trochu zaskočen tím zvukem. Byl jsem překvapen z toho, co se to na mě valí. Vyzdvihnout musím uhrančivý a magický zpěv Petra Štěpána. Je opravdu výborný! Vlastně nejslabším místem je pro mě laciná hitovka pro zahraniční festivaly, „London After Midnight“. Je sice hutná, na koncertě doslova zabíjí, ale na té desce bych jí mít nemusel. Co se týče té hlášky v bookletu, tak i na mě to působí směšně a to především tím uměle vytvořeným sektářstvím nějakých lidí, kteří nejsou schopní mít jiný názor. Myslím, že booklet by měl být využit úplně jiným způsobem. Mně by se tam třeba líbilo spíše vysvětlení některých pojmů, jako např. „Metropolis“, „Fatherland“ atd.. A to nemusí být vysvětlení pro nás dva, ale spíše pro lidi, kteří se teprve s kapelou seznamují. Ale zpět k tomu heslu. Řekl bych, že je to taková rána pod pás. Mně se podobné proklamace nikdy nelíbily. Zavání to opravdu nějakým „novodobým sektářstvím“, kdy ten „někdo“ chce být hlavou organizace a škatulkovat pocity. To je „blbost“.

Paradoxní je, že třeba králové gothic rocku, THE FIELDS OF THE NEPHILIM, jdou úplně opačným směrem a v tomto ohledu jsou velmi otevření (viz. jejich geniální comebackové album „Fallen“). Prakticky totéž se dá říci i o THE SISTERS OF MERCY, což je kapela, ke které XIII.STOLETÍ tíhne asi nejvíc. Každopádně jedeme dál. Spolupráci s Happy music kapela uzavřela kompilačním výběrem „Karneval – Best Of Gothic Decade 1991-2001“…
Musím se přiznat, že jak mám všechny desky, tak jsem si také pořídil i tento výběr. Jsem takovej cvok a blbnu lidi. Já jsem na koncert XIII.STOLETÍ přitáhl dobrých dvacet lidí, který tu kapelu viděli úplně poprvé a musím říct, že některý lidi z toho byli tak nadšený, že si koupili právě tohle CD. Vzpomínám si, že mám kamarádku (zdravím Martinu!), která si na koncertě koupila dokonce dvě CD. Tehdy to bylo na křestu „Karnevalu“. Tam jsem si ho koupil i já a byl jsem hodně zklamanej. Sice mě nadchnul obal, ale zas musím říct, že vydat jubilejní desku k dekádě kapely bez bonusů (kromě olympikovské titulky), to mi nepřijde příliš šťastné. Pro opravdové fanoušky tu není prakticky nic zajímavého. Kdyby tu byly třeba nějaké další čtyři nikdy nevydané písničky, tak by ta kompilace dostala úplně jiný rozměr. Takhle jsem byl z toho zklamanej a rozčarovanej jsem byl i z toho vzpomínaného koncertu. Byl totiž úplně stejný, jako ten předchozí. Na ten „karneval“ jsem šel s tím, že kapela slaví a nabídne fanouškům něco výjimečného. Znáš to. „Když jsou narozeniny, mají být dárky“. Žel fanoušci dárek nedostali. Tady bych chtěl ještě říct, že mě docela štve, že si kapela hraje nato, jak jede turné a přitom jsou to jen dva ne moc dlouho po sobě jdoucí koncerty, na jednom a tom samém místě. Navíc ty koncerty vypadají úplně stejně a to bez sebemenších detailů. Tady je potřeba říct, že na ty koncerty chodí stále ti stejní fandové. Proto i já, když vidím, že některé jejich koncerty jsou časově blízko u sebe, tak i nějaký vynechám, protože vím, že bych stejně nic nového neslyšel. Ta monotónnost a strojovost mě moc nebaví. Chápu, že kapela si od publika drží odstup, ale pokud je to takovýmto způsobem, tak působí tak trochu jako „hrací skříňka“, která si odvede na podiu svou neměnnou práci. To nepůsobí dobře a zvláště pak na klubové scéně. To je další tak trochu směšná záležitost. A je to škoda! Hrozná škoda!

Po podařeném albu však kapela z ničeho nic ohlašuje rozpad. Z dnešního pohledu je patrné, že si Petr Štěpán ze všech jen „vystřelil“. Nic méně brzy po návratu vychází CD „Vendetta“ a dá se říci, že pokračuje tam, kde skončila deska „Metropolis“. Opět se ke slovu dostává elektronika. Samozřejmě nepřevládá, ale je tam nepřeslechnutelná. Proměny dostala rovněž textová náplň. Pokud Petr Štěpán čerpal do těchto dob hlavně z historie, tak současná témata jsou nasáklá jednak současností, tak přímo budoucností. Příkladem budiž skladby jako „Resident Evil“ nebo „Horizont události“. Jinak album mě opět nezklamalo. Levný cover „Stepping Stone“ od SEX PISTOLS sem ale nepasuje ani náhodou. Trochu laciné gesto, které jakoby „zhudebnilo“ tradiční škatulkovské heslo, které v bookletu rovněž nechybí. Řekl bych, že kapela tím vším tak trochu shazuje svůj vysoký kredit. To samé se týká obalu. Jeho cílem bylo lidi šokovat, ale řeknu ti, že ani moje babička by se v dnešní době nad tímto obrázkem nepozastavila…
Tak určitě. Naše civilizace je postavena tak trochu na tom, že už ani nevíš, co je skutečnost a co fikce. O tom vlastně Petr Štěpán mluvil v jednom rozhovoru. Řekl bych, že je tady dán takový systém „status quo“ a dneska nějaké rebelství nebo protivenství, které se staví na odpor proti něčemu existujícímu, je v dnešní době vlastně legitimní. Samozřejmě, můžeš to posuzovat jako účelný vzdor a nebo jako takovou „hru na vzdor“. Tady je nevětší problém rozeznávat v digitálním věku, co je fikce a co je realita. Žijeme ve světě všudypřítomných iluzí. Co se týče toho pojmu, tak si myslím, že jde spíše o jakousi devalvaci slov. Protože dneska je každá druhá kapela kult, legenda a bůhví co všechno. A stejně tak potom ztrácí význam slovo „kontroverzní“. Čím častěji ho používáme (nebo ho chce používat ta kapela), tak tím devalvujeme jeho význam. Já bych se ale ještě vrátil k tomu samotnému rozpadu kapely. Měl jsem v té době docela těžké období. Přítelkyně mi odjela do Anglie a já tehdy vlastně o Vánoce zkoušel, co je na netu nového u „třináctky“ a tam se mi objevilo, že kapela k novému roku ukončila činnost. Padla na mě taková nostalgie, když člověk i např. teď něco kritizuje, říká: „tyhle písničky jsou směšný, Angličtina je směšná, tohle tam nepatří atd.“, ale když člověk přijde na ten koncert, tak je to svým způsobem obřad. Je to něco, co prakticky patří do mého života. Jako třeba kdyby generaci našich babiček a dědečků zavřeli kostel. Taky by byli trošičku nesví. Možná si budou mnozí myslet, že tady plácám nesmysly, ale přesně tak to cítím. Pro mě koncert XIII.STOLETÍ není normální koncert. To je obřad. Pak se objevily zprávy o rozpadu. Samozřejmě, byl jsem z toho smutnej. Taky se v té době moc nevědělo o problémech s hlasivkami, které Petr Štěpán měl. Pak naštěstí přišel comeback a já jsem za něj moc rád, protože následovaly skutečně povedené koncerty ve Futuru a o návratu na Castle Party ani nemluvím. „Vendetta“. Tak trochu bych s tebou nesouhlasil v těch okolnostech rozpadu kapely, které jsi jmenoval. Jistě víš, že po vydání „Karnevalu“ se soubor vlastně rozvázal od všech možných závazků, které k Happy music měl. Tohle album se povedlo vydat pod velkým vydavatelstvím (Monitor EMI). V dnešní „business“ době to byl docela odvážný krok, protože kapela vlastně přišla s cílem oslovit nové posluchače. To rovněž souvisí i s tématy, které jsou na albu probírány. Jsou to aktuelní témata a tak je velká šance, že osloví nové posluchače. Řekl bych, že to ale není žádný kalkul. Prostě takový je vývoj jak kapely, tak celé společnosti, která je vlastně na té desce zachycena. Těžko šlo neustále zůstávat v „lůně inkvizice“ apod.. V těchto tématech se kapela, dá se říci, vyčerpala. Obal. Opět s tebou nebudu příliš souhlasit. Myslím si, že dokáže oslovit lidi, kteří mají podobnou filozofii života. V dnešní době je opravdu jednoduché být nepochopen. Obal sice není nikterak kontroverzní, ale vzbuzuje zájem. Láká určitou skupinu lidí, která se pohybuje kolem této kultury, která spadá pod tu pomyslnou nálepku gothic rock. Je tu určitý druh stylizace. Druh jakési „karnevalové hry“ a lidi, které to zajímá, tak ti vlastně na tu hru přistupují. Jsou to většinou lidi s trochu jiným pohledem na život. Nemusejí tu kapku z počátku znát, ale poté třeba poznají, že k něčemu podobnému tíhnou. Zaujme je to. Dále si zmínil zas to nešťastné heslo v bookletu. Jak už jsem zmínil, je to úplně scestná záležitost. Ovšem mnohem větší trapas je klip ke skladbě „Horizont události“. Úplně se mi zastesklo po dobách, kdy si klipy kapela vyráběla sama a to třeba „jen“ amatérským způsobem (např. „Transylvanian Werevolf“). Je škoda, že kapela nevyužila příležitost, své poselství trochu shodila a trochu se i zesměšnila před posluchačema, které eventuelně mohla získat. Skalní fanoušci jim to samozřejmě odpustí, protože ta deska je nádherná, ale v době „Matrixu“ a digitálních technologií je ten klip legrační a téměř stupidní. Už ho nechci v životě vidět :-).

A nyní se dostáváme do současnosti. V těchto dnech se na trhu objevila nahrávka s raritními songy, která nese název „Tajemství gotických archívů“ a konkrétně tebe tenhle matroš velmi nadchnul. Mé dojmy jsou však úplně opačné. Na CD byly „z nutnosti“ nacpány demáčové skladby nevalné kvality a dokonce si dovolím tvrdit, že jsou na hranici poslouchatelnosti. Alespoň tedy z dnešního pohledu. Kdyby kapela těmto potenciálním hitům „ušila nový kabátek“, tenhle výběr by určitě smysl neztratil, ba naopak… vím, že jde o „gothický archív“, ale tohle je vážně dosti „garážová záležitost“. Já osobně jsem zklamán, tím spíš, když jsem to CD dostal od tebe k narozeninám 🙂
Řekl jsi to hezky! Dárky k narozeninám se do koše nehážou :-). To CD je ale opravdu archivní. Není to řadovka. Já jsem se třeba v roce 2000 na Castle Party dostal ke starým demo nahrávkám a pilně jsem je kupoval. Má nejoblíbenější kazeta, „Vampire Songs For Agnes“, zachycuje dosti zvláštní atmosféru. Přijde mi skoro až „bluesová“. Pro mě je však důležité, že tenhle „poklad“ mám konečně na CD. Je to lepší, než poslouchat šumivou kazetu. Já jsem z této nahrávky nadšenej a beru ji jako čekání na další desku. Když totiž vyšla „Vendetta“, tak kapela prohlašovala, že má materiálu na další tři desky. Jsem tedy zvědav na novou tvorbu, která by měla „Vendettu“ posunout zase dále. Prostě „třetí krok od Metropolis“.

XIII.STOLETÍ vs. GOTHIC ROCK

Už jsme při „propírání jednotlivých alb“ na toto téma narazili. Je zajímavé, že ti největší velikáni gothic rocku se vždycky snažili škatulkám co nejvíce vzdálit, kdežto naši zástupci se k této nálepce (nebo k jejímu odkazu) hrdě hlásí. Ještě zajímavější je však to, že některé dříve metalové sobory natočily opravdu ryze gothic rockové desky. Např. album „Judas Christ“ od TIAMAT je opravdu modern gothic rock se vším všudy. Taková skladba „Vote For Love“ by se v pohodě vtěsnala na jakékoli album THE SISTERS OF MERCY. XIII.STOLETÍ mi však v tomhle ohledu přijde tak trochu jako jedna uzavřená komunita, která razí heslo: „My jsme gothic rock, ostatní prznitelé stylu nás nezajímají.“ Nemyslíš si, že toto „uzavírání se do sebe“ je v dnešní době naprosto zbytečné?
Až bude Petr Štěpán brouzdat internetem a narazí na tenhle článek, tak si vyrobí takovou vycpanou postavičku a propíchne ti špendlíkem hlavičku. Říká se tomu „woodoo smrt“ :-). Ne, teď vážně. Na tohle téma jsme už dnes narazili. Mně to přijde jako nějaké „vymezování se“. To vymezování je určeno nejspíše těm fanouškům, kteří hledají nějakou identifikaci. Těm, kteří chtějí být něčeho členy. Ať už je to nějaké hnutí a nebo subkultura, která bude mít pevně dané mantinely. Ono v dnešní době, když chceme něco prodat, tak by to mělo mít nějaký název. Jestliže tedy něco nazvu gothic rockem, tak můžu pod gothic rockem prodávat knížky, přívěšky… no, vlastně cokoliv. To už je taková ta mesiášská cesta. Prostě rozsvícená lucerna, která táhne dav a říká: „Tohle je jediná cesta, kudy se dá jít.“ Přitom se ale dá jít jinými způsoby, kterých jsou třeba tisíce. Proto nějaké vymezování a říkání někomu kam má patřit, to je blbost. A právě, že je někdo tím velikánem, tím velkým umělcem, tak by mu přece nemělo jít o to řazení se k někomu dalšímu. Ten tvůrce by si tak vlastně stavěl svou vlastní šibenici, svoje mantinely, o které přece v umění vůbec nejde.

Pamatuji se, že jsme se hodně smáli rozhovoru, který s Petrem Štěpánem dělal Petr Korál (zdravím Péťo!). Tehdy tam zazněla z úst hlavního protagonisty věta: „Od té doby, kdy se PARADISE LOST ostříhali, tak začali hrát pořádnou muziku.“ Já jsem se u toho málem potrhal smíchy. PARADISE LOST, ať už jsou gothic rock, gothic metal a nebo gothic pop, vždycky to budou PARADISE LOST. To znamená, že je skvělé, že se nikdy neohlíželi kolem sebe, byť své vzory samozřejmě také mají. Mimochodem, vlasy už mají opět dlouhé :-)…
:-). Tak mně je celkem jedno, jaký kdo má vlasy. Mě zajímá ta hudba, která z té desky vyzařuje. A já si zas třeba pamatuji jeden starší rozhovor, kdy zase Petr Štěpán tvrdil, že PARADISE LOST jsou kapelou, která se mu líbí a ten rozhovor byl dělanej v době, kdy to „háro“ na těch hlavách bylo. Takže to jsou takové „protimluvy“…, ale o to přece nejde, chytat někoho za slovíčka.

XIII.STOLETÍ a KONCERTY

Koncerty. Opět téma, které jsme už trochu probrali, nicméně bych se u něho ještě jednou zastavil. Na nádherné koncerty na hradě Bolków se nedá zapomenout! Opravdu jsem nečekal, že Poláka uslyším zpívat česky. Nicméně živá prezentace kapely není jen o pozitivech. Např. mě docela mrzí, že není příliš flexibilní. To znamená, že za poslední tři roky se jí nikterak nezměnil playlist. Jak si už říkal, žádné překvapení pro fanoušky se nekoná. A to mají pánové rozhodně z čeho vybírat. Domníváš se, že je to čistě věc jakési zásadovosti a nebo, že kapela už prostě není schopna secvičit více kousků?
Spíše se domnívám, že je to dáno problematikou toho obsazení kapely. Je tam jedna kytara, muzika je programovaná, jsou tam různý samply a proto třeba skladby ze „Ztraceni v Karpatech“ jsou nehratelné.

Dobře, ale kapela má přece k dispozici více skladeb. Chápu, že kostra koncertních vystoupení jen tak ze dne na den nespadne, ale přijde mi nudné neustále opakovat dokola deset osvědčených skladeb…
V tom máš samozřejmě tak trochu pravdu. Byly dva koncerty bezprostředně za sebou a vypadaly úplně stejně. Já jako fanoušek této kapely jsem schopen jít na každý její koncert, ale pak jsem přece jen trošku zklamanej, když slyším úplně to samé a ještě ke všemu vidím na podiu úplně ty samé pohyby. Mně se to samozřejmě všechno líbí, projev kapely je skvělej, ale trošku negativní je, že fanda „třináctky“ už jde na koncert s tím, že v podstatě nic nového neuvidí ani neuslyší.

XIII.STOLETÍ a IMAGE

Nedílnou součástí této kapely je image. Jak se tobě líbí?
Tak když jsem viděl XIII.STOLETÍ poprvé, viděl jsem ten Štěpánův klobouk, ten brokátový kabátec, červený plášť, tak to byl pro mě velký zážitek. A asi nejen pro mě. Řekl bych, že tyhle zážitky si nosí každý fanda v sobě na každý další koncert. Na image v podstatě záleží i nezáleží. Je v tom nějaká jednotnost, uniformita a nějaký význam určitě má. Takhle kdyby přišel Petr Štěpán v jihlavském hokejovém dresu, tak asi spousta fanoušků to nepřijme. Viz. zrovna příklad již několikrát propíraných THE SISTERS OF MERCY. Řekl bych, že ani jim to u všech fanoušků neprošlo. Ale zas se mi líbí, že Andrew si šel svou cestou a fandové si šli také svou cestou. U „XIII“ mi přijde jen trošku legrační ta „výkladní skříň“, že před každou písničkou si vezmu tohle tričko, na druhou tohle tričko a dělám to na každém koncertě a zase tím něco „říkám“. Tohle jakési „znásobování“ významů mi přijde trošku zbytečné. Mně to ale nevadí. Těžko ale říci, jaký postoj k tomu zaujme člověk, který vidí kapelu takto poprvé. Třeba ho to donutí se nad některými věcmi zamyslet.

XIII. STOLETÍ a TEXTY PETRA ŠTĚPÁNA

Textařské kvality Petra Štěpána asi zpochybňovat nelze. Opravdu obdivuji, kolik myšlenek je napěchováno v několika slovech…
Tak samozřejmě. Např. je hrozně zajímavé hledat v těch skrytých myšlenkách ten pravý význam. Někdy by měl člověk i náladu si jen tak sednout a ty texty si jen tak pročítat. To však ale není dost dobře možné, protože booklety XIII.STOLETÍ texty nenabízí. Na „Gotice“ třeba ty zásadní byly, což bylo určitě zajímavé.

A jaký text tě např. oslovil úplně nejvíce?
Určitě „Macbeth“! To je písnička, která mě textově oslovila asi nejvíce. Dále „Upír s houslemi“, „Nevěsta temnot“… a mohl bych jmenovat dále. Tak třeba na posledním albu „Vendeta“ jsou texty, které jsou velmi povedené. Např. titulní „Vendeta“ a „Poslední letadlo do Buenos Aires“.

XIII.STOLETÍ a TÉMATA ROZLIČNÁ

Z každé kapely vyzařuje nějaká energie. Někdo by z té temnoty usuzoval, že jde o energii negativní, odpudivou a zlou. Každopádně hudba XIII.STOLETÍ je hodně o emocích, takže toto téma rozhodně není od věci…
Myslíš třeba, že tahle hudba či texty můžou mít nějaký neblahý vliv na jedince? Na všem se dá přece ujet, ale myslím si, že je to ve srovnání s televizní obrazovkou úplné nic. Co se týče toho projevu kapely, tak si vůbec nemyslím, že by její projev měl na někoho tak depresivní účinek. Může sice v určitých aspektech nějaký pocit posílit, ale ten pocit si člověk nese sám v sobě z určitých důvodů a ten nějaký „průser“ pocit může vyvolat cokoli jiného, co se v jeho okolí odehrává. Naopak bych řekl, že třeba konkrétně mně se ta energie z jejich hudby zdá velmi pozitivní, i když ta vycházející nálada je melancholická a někdy i depresivní. Vím, že třeba tohle většina lidí (nebo kamarádů) nechápe. Nebo dokonce moje máma, když slyšela skladbu „Julie umírá každou noc“, tak říkala: „prosím tě, co to posloucháš, ty tady umíráš, nebo co?“ Prostě tohle se nedá nikomu nějak vysvětlovat. Já se v tom tedy určitě neutápím. Pro mě to má určitě pozitivní rozměr.

Jak hodnotíš mediální prezentaci XIII.STOLETÍ? Viděl jsi určitě několik TV pořadů. Myslíš si, že media dostatečně kvalitně informují veřejnost o činnosti kapely, jako je XIII.STOLETÍ? Jaká je dle tvého soudu vlastně informovanost o této nenápadné partičce? Chtějí vůbec členové kapely, aby se jejich hudební projekt dostal více na světlo?
Ano. Domnívám se, že je obecnou snahou kapely dostat se do většího podvědomí. Dokonce bych řekl, že znám takové umělce, kteří se do médií necpou vůbec, ač by mohli. Myslím si, že „třináctka“ by se do médií dostat chtěla, ale není poptávka. Média ani příliš nereflektují tvorbu této kapely. Samozřejmě, jistá možnost je hudební kanál „Óčko“. Když si ale viděl ten pořad, tak si vlastně jen shlédl klipy a to bylo vše. Prakticky ses nic nového nedozvěděl. Řečeno bylo jen to základní, přičemž skalní příznivec se nedozvěděl zhola nic. Ale opět tu máme ten protipól. Když o té kapele tolik nevíš, připadá ti najednou ještě tajemnější. Nevíš nic o členech ani o jejich uměleckých názorech. Oni k tobě vlastně promlouvají pouze prostřednictvím té hudby, což je samozřejmě mnohem tajemnější. Co je lepší nebo horší? Odpověď asi nenajdeme, ovšem jedno je jasné. XIII.STOLETÍ se asi nikdy nemůže stát hvězdou show byznysu!

Celá naše rozprava se točila kolem leadera kapely, Petra Štěpána. Důležití jsou však také další členové! Nechtěl bych na ně zapomenout. Ty ses dokonce s některými setkal osobně, takže čtenáře bude určitě zajímat, co sis ze setkání s nimi odnesl? A na závěr bys mohl ještě dodat, co od této kapely čekáš v čase budoucím…
Tohle bych nechtěl nijak moc rozvíjet. Třeba Pavel Štěpán je hodně sdílný člověk. Hezky se s ním povídá. Na toho mám opravdu dobré vzpomínky. Rovněž bych chtěl vyzdvihnout bývalého basáka, Petra Palovčíka, který teď kapele vlastně dělá jakýsi servis (koncerty atd.). A co očekávám? Samozřejmě očekávám, že kapela natočí ještě lepší desku než je „Vendetta“! Ta perspektiva tam stále je a to i přesto, že kapelu nedávno opustila klávesista Ollie Ryšavá. Neboj, téhle kapele zůstanu věrný!!!

ALL

http://www.xiiistoleti.com/

Klip k aktuálnímu albu „Dogma“:

5 thoughts on “R.X. Thámo o XIII.STOLETÍ

  1. Vítej v „horkém křesle“ kralupské čajovny. Mám tě v ohledu XIII.STOLETÍ za velmi legitimní osobu, takže věřím, že si z tohoto článku čtenáři něco poučného odnesou. Hned na úvod se rýsuje otázka, jak ses vlastně k této kapele dostal a zároveň by si mohl tak trochu nastínit, proč jsem si vybral pro tuto diskuzi právě tebe?

    Úplný prvopočátek byl když bracha donesl domů kazetu Olympic Dej mi víc.To mi bylo tak 10 let.Je to hodně povedená kompilace hitovek od Olympicu,kde tehda nejznámější kapely nahrály k výročí (myslím že dvaceti let) Covery skladeb ve svém vlastním hudebním stylu.Už tam mě nejvíc oslovila skladba Karneval.Vyloženě jsem na ní ujížděl a nejen já.Nevím proč, ale nikdy mě nenapadlo že ta kapela muže mít další tvorbu a nijak jsem se po ní nepídil.Když jsem byl pak na učilišti to mi bylo 15 tak jsem se hodně zajímal o okultismus a různá náboženství(což mi zůstalo do dnes) jeden spolužák který taky trochu sympatizoval k okultním vědám se mě zeptal jestli poslouchám XIII.Století,tak jsem mu řekl že znám od nich akorát Karneval.Tak mi teda donesl kazetu Werewolf ať si to poslechnu že by se mi to mohlo líbit.Co budu vykládat,byl jsem z toho alba totálně odvařeny.Naštěstí měl i další alba tak mi je všechny půjčil a od té doby jsem kapele totálně propad.Od té doby mi připadne že jsem neposlouchal nic jiného.Dneska vlastním veškerou jejich tvorbu včetně dem,promo,singlu,různých záznamů atd.Taky jsem přečetl snad všechny rozhovory s Petrem Štěpánem a asi od roku 1999 jezdím pravidelně 2x a více ročně na jejich koncerty

    ALBA
    Dostáváme se ke komentáři jednotlivých alb. Když v čase pomineme prehistorii, která sahá až k punkovým HNF, dostaneme se do doby prvního alba „Amulet“. Dle mého soudu naprosto stěžejního alba. Kapela se k němu stále hlásí, viz. koncerty. Poprosím tě tedy o komentář k debutu…

    Výborné album jedna pecka za druhou.Dvě skladby bych chtěl vyzdvihnout a to Kníže temnoty která má asi i nejlepší klip který zatím kdy natočily a asi nejchytlavější refrém.Skladba byla inspirovaná filmem Vladce temnot o Johna Carpentra,bohužel se dostala na cd ve zkrácené podobě, takže ji chybí jedna sloka a to stejné postihlo i skladbu Transilvania, což je velká škoda.Druhá skladba je Demoniac inspirovaná ztracenou magickou knihou.U téhle skladby když se začnou na začátku prolínat kytary tak mám pokaždé husí skůru.Jinak cele album je strašně melodické a osloví široké spektrum posluchačů.Jediné co se dá albu vytknout jsou elektrické bicí,to byl krok vedle.

    Dostáváme se k albu „Gotika“, které jsi už tak trochu nakousl. Dle mého soudu tam jsou opravdu skvělé skladby, ovšem nepřijde ti to album zbytečně dlouhé? Mám tím na mysli především dvě verze techno skladby „Tango Salieri“. A ani „Opus pro Macbeth“ jsem dostatečně nepochopil. Zároveň si myslím, že nátlak na kapelu ze strany firmy (Monitor) je naprosto zřetelný…

    Gotika!nejrozporuplnější album cele jejich tvorby od bookletu až po výběr skladeb.V prvé řadě je brát v potaz že kapelu opustily dva členové a to kytarista a basista ,takže celé to album vlastně nahrály sami bratři Štěpánové s hosty.Dále to je jediné album kde booklet nevybíral Petr ale nahrávací studio a to na kapelu hodilo stín satanistů.Pak studio ještě vyškrtlo myslím že dvě skladby a zároveň trvalo na tom ať je album co nejdelší.Všechen ten porod trval dva roky a Petr už ani doufal že album vyjde.Nakonec ale album vyšlo Petr ho měl dlouhou dobu „nejradši“ z důvodu té těžké cesty na svět.K hudbě.Mě uhranula nejvíc skladba Mistr a Markétka. Výborný text uhrančivá hudba.Po vzoru Sisters of Marcy a jejich Temple of love nahrály duet který se fakt povedl. Dále Macbeth opět výborná záležitost s hodně povedeným klipem.Měl jsem to štěstí ji slyšet jednou live a byl to nezapomenutelný zážitek.Velká škoda že už ji na koncertě nehraji. Tango Salieri mi přijde jako pokus o skladbu typu Bela Lugosi´s dead od Bauhaus který se moc nepovedl,proč jsou na albu dvě verze?nevím asi z důvodu tlaku ať je album co nejdelší.Opus pro Macbeth je ale podařená věc která se tam hodí a celé to album stylově zavíra.Ono když si tu skladbu pustíte sólo tak vám nic neřekne, ale při poslechu celého alba zjistíte že tam ta skladba má své místo.Za mě je Gotika určitě jedno z nejlepších alb co kdy vydali,ale zase mínus za elektrické bicí.

    Dalším dílkem v diskografii XIII.STOLETÍ je upírské album „Nosferatu“. Z mého pohledu asi nejkvalitnější počin, který Petr Štěpán a spol. vytvořili. Tahle deska je černá jako smrt! Kapela přitvrdila a tak trochu nechtěně začala koketovat s metalem. Tenhle můj úsudek by se Petru Štěpánovi asi nelíbil, ale mé uši to tak slyší…

    V prvé řadě akustické bicí.(Konečně!!)!Dva noví členové kteří se už trochu podílely na pár skladbách v Gotice.Co jsem se různě dočetl tak pravě ti dva noví členové táhli víc k metalu a jde to na desce znát.Deska je parádní propojení více stylů,jde tam slyšet gothic,ale i trochu punk a metal.Deska je podána s patřičnou surovosti jako kdyby kapela chtěla říct:nejsme jen bytostí zalezlé ve starých domech a hrobkách,ale jsme i upíří kteří žíznivě cení své zuby a přitom dychtivě škrabou drapy o dveře naších pokojů.Určitě má toto album nejlepší atmosféru z celé diskografie.Hudebně mě nejvíce oslovil Torquemado parádní věc inspirována Španělským inkvizitorem(bohužel jsem neměl to potěšení ji někdy slyšet živě což mě mrzelo a když jsem ji pak slyšel na VHS Vampiris Night tak mě to mrzelo ještě víc) a zhudebněná báseň Květy zla.To je opravdu skvost.Dále je tady potřeba zmínit skladbu Legenda o krysaři která byla vytvořená pro stejno jmenou divadelní hru na které se také Petr Štěpán podilel. Toto album má i určitě nejzajímavější booklet ze všech.Je tam už první ukázka z připravované Knihy Nosferatu. Která se dočkala už třetího vydáni.Dále tam je třeba faksimile paktu z ďáblem a v neposlední řadě věnování lidem kterými se inspirovali k několika písni.Tomuto albu opravdu nejde nic vytknout.

    Ve svém vývoji šla kapela ještě dál, což je patrné na další řadovce „Werewolf“. Dokonce jsem někde zaslechl názor, že to kapela s tou atmosféričností tak trochu přehnala. Z tohoto CD jde opravdu strach! Hned úvodní hitovka „Transylvanian Werewolf“ přistihuje soubor v jakémsi symfonickém odéru. Kapela se opět trošku vzdálila tomu ryzímu gothic rocku. Výjimky se však najdou. Jsou však pouze dvě. „Psycho“ a „Třinácté znamení“ jsou z hlediska konceptu desky naprosto „levné“ a dle mého soudu sem vůbec nepatří…

    Kdybych už poslouchal XIII.Století od dob Gotiky a pak bych slyšel Nosferatu tak bych si asi říkal že to poslední album už nikdy nepřekonají,že už nemůžou víc překvapit.Opak se stal pravdou.Důležité je zmínit že toto album nahrávali po 12 měsících od nahrání Nosferatu což je obdivuhodný výkon vydat 2 skvělé alba a přitom každé úplně jiné.Tohle je zase nejtemnější album z celé diskografie.Je to opravdu hodně temné album a člověk musí mít na poslech náladu,určitě to není pro běžný poslech.Konečně tady spatřila světlo světa skladba z úplných začátků skladba Bratrstvo vlkodlaka, kterou hrávaly v dobách před amuletem v programu Upíří písně pod názvem Likantropia. Skladba Psycho je skladba z dob Gotiky což jde trochu znát ale neřekl bych že tu úplně nezapadá.Třinácté znamení je jediná skladba z celé diskografie kde hudbu nesložil Petr Štěpán. Upřímně si myslím že ta skladba cele to album oživuje a neumím si představit kdyby tam nebyla.Celkem mě mrzí že jsem nikdy neslyšel žádnou s těchto skladeb live pouze jen na zmiňované Vhs Vampiris Night.
    Celkově si myslím že tady mistrovsky předvedl hlavně Petr Štěpán svůj tvůrčí potenciál a dokázal v rekordně krátkém čase z komponovat toto jedinečné hudební dílo. Ještě stojí za zmínku booklet.opět hodně podařený navazující na předchozí z Nosferatu obsahujíci další úryvek z Knihy Nosferatu

    A nemyslíš si, že je to zas jen taková póza typu: „My sice tady hrajeme něco trochu jiného, ale ve skutečnosti nejsme žádní doomaři, ale punkáči, co začali hrát gothic rock?“ Mně to tak přijde a další album mi myslím dává zapravdu…

    Nemyslím. Podle mě hodně lidí hlavně tady v česku mají tendenci všechny někam škatulkovat a neumí ocenit originalitu a vlastní styl..Např. hodně lidí škatulkuje XIII. Století jako české Sisters of Marcy.Ono je jedna věc inspirace a druhá věc někoho kopírovat a to je přesně to co tady chápe strašně málo lídí.Myslím že XIII.Století škatulkovat nejde a ani oni sami nechcou být škatulkování. Poslechni si z každého alba jednu skladbu a zjistíš že každá je úplně jiná a přitom ze stejného těsta a to je to,co je dělá originální.Každopádně punkové srdce nezapřou je to jejich Alma Mater.

    Dostáváme se k CD „Ztraceni v Karpatech“. Kapela jednoznačně zatáhla za ruční brzdu a opět se vrhla na ryzí gothic rock. Vím, stále do toho rejpu, ale mám pocit, že Petr Štěpán to trošku „naplánoval“, jelikož už ho asi hodně sralo, když „neznalí“ žurnalisté slyšeli v tvorbě „třináctky“ špetku metalu. Na obranu alba však musím podotknout, že je vskutku plné hitů. K mým favoritům patří „Vampires“, „Testament“ a samozřejmě nesmrtelná „Elizabeth“. Naopak skladbu „Candyman“ by v dnešní době mohl hrát i VISACÍ ZÁMEK…

    Můj názor je takový že v kapele už to asi trochu vřelo,protože jak jsem již psal basista a kytarista spíše tíhly k metalu a Petr a Pavel zase víc pro ryzí gothic.Což dopadlo tak že kapelu krátce po vydání alba opustili(což je velká škoda). Každopádně je tu nový člen a to výborná klávesistka.Takže to zase zamíchalo celkovým vyzněním kapely.Pro mě to byla nejlepší a nejsilnější sestava kterou kdy kapela měla.
    Nevím jestli to bylo plánované nebo ne,ale výsledek se opět vyvedl zase něco jiného a zase něco podařeného. Klávesy tomu dávají zase nový rozměr.K hudbě.Mě nejvíc oslovila skladba Vlčí žena hlavně v koncertním podání.Mám jednu vzpomínku z koncertu.Přijely jsme z partou na XIII.Století do jedné vesničky u Brna a byly jsme tam o nějakou tu hodinu dříve,bavily jsme se z pořadateli a jak zjistli že jsme až od Opavy tak to málem vyhlásily do místního rozhlasu že na XIII.Století přijely fanoušci až od Opavy. To hlavní ale je to,že nám umožnily jít do sálu a poslechnout si jak kapela nacvičuje a ladí a to byl pro nás neskutečný zážitek a právě tam jsem poprvé slyšel Vlčí ženu.Staly jsme jak opaření,prázdný sál XIII.Století a my.Kdo tuhle skladbu živě neslyšel přišel o hodně.Dále perfektní věc Dům kde tančí mrtví a samozřejmě Elizabeth. Skladbu Candyman si vystihl je to zase připomínka že jsou pořád v hlouby duše Punk a opět v koncertním podání parádní záležitost. Booklet podařený bohužel trochu strohý ale zajímavý.Nevím proč ale trochu mi nesedí nazvučení tohoto alba mohlo to byt trochu víc sirovější trochu víc Punk. Celkově hodnotím toto album velmi kladně jen mě trochu mrzí ten zvuk.

    Další album se jmenuje „Metropolis“ a z mého pohledu se jedná o zásadní nahrávku v historii XIII.STOLETÍ a to jak v hudební, tak námětové oblasti. Ubylo kytar, do popředí se začaly drát „umělejší“ motivy (podobným vývojem si prošlo mnoho polských či východoněmeckých kapel) a poprvé v tvorbě souboru se objevuje anglická lyrika. Po hudební stránce nepřichází „třináctka“ s něčím výjimečným, ovšem jednotlivé kompozice jsou neskutečně působivé a obsah jejich sdělení je nezastupitelný. Deska jako celek se povedla na výbornou! S albem „Nosferatu“ ho hodnotím nejvýše. Jedinou výtku bych měl k hlášce v bookletu, kde stojí: „Kapela se distancuje od jakéhokoliv spojování s tvorbou či zaměřením skupin označujících se jako „metalgothické“, „doomgothické“ apod..“ Dle mého soudu jsou podobné reakce naprosto zbytečné. Přijde mi trošku dětinské se schovávat za vymyšlenou nálepku, která se během několika let stejně přetransformovala v úplně jinou. A to z čeho kapela vzešla, to v dnešní době stejně nikoho nezajímá. Takže bych tě poprosil o tvůj komentář…

    Opět s tebou nemůžu souhlasit hned v několika věcech.Jak jsem již řekl tak tahle kapela hraje pořád svůj orginálni styl který nejde škatulkovat.Vím že Petr bere kapely jako Nigthwish,Therion atd. jako vykrádaní stylu Gothic jen pro komerci.Jsou prostě styly jako je třeba Punk nebo Gothic které nemůžou byt komerční.Jednoduchý příklad,zkus říct třeba Hoškovy z Plexis že hraje perfektní punk stejně jak Rybičky 48.Myslím že by ti omlátil basu o hlavu.A to je to co chce kapela říct,že s kapelama které vykrádají tenhle styl nechce mít nic společného.Což plně chápu jsem rád že se od nich distancuje.
    Ubyla hlavně jedna kytara což mi přijde velká škoda. Petr sice je výborný kytarista co má svůj nezaměnitelný styl ale ta doprovodná kytara mi tam trochu chybí.
    Teď k hudbě kapela má nového basistu a klávesistu v jedné osobě,což je parádní kombinace hlavně při koncertním hrání,ale hlavně jsme na prahu nového milénia a jak naznačuje i titulní skladba tak jsme prošli přes celou Transylvanii až jsme narazily na Metropolis. Výborná deska která posouvá kapelu zas do jiných rozměrů a samozřejmě i do jiných témat.Album je skoro celé postavené na samplech a textech což doposud u žádného alba nebylo.Se skladby v angličtině už kapela zkušenosti měla a to na MC demo nahrávce Heretic z roku 1993. Vyzdvihnul bych skladby Metropolis,Fatherland,Absinth a instrumentální záležitost Hindeburg která toto album stylově zavírá.Booklet asi zatím nejhezčí ze všech co kdy vydali.

    Paradoxní je, že třeba králové gothic rocku, THE FIELDS OF THE NEPHILIM, jdou úplně opačným směrem a v tomto ohledu jsou velmi otevření (viz. jejich geniální comebackové album „Fallen“). Prakticky totéž se dá říci i o THE SISTERS OF MERCY, což je kapela, ke které XIII.STOLETÍ tíhne asi nejvíc. Každopádně jedeme dál. Spolupráci s Happy music kapela uzavřela kompilačním výběrem „Karneval – Best Of Gothic Decade 1991-2001“…

    Na téhle desce konečně oficiálně vychází skladba Karneval.Což jsem už ani nedoufal že ještě někdy vyjde,protože kapela ji vydala jen MC Evangelium v roce 1996.Jinak vyšla jen na kompilaci Dej mi víc.Jinak toto album vyšlo ještě jednou v limitované Gold edici v roce 2006.Co se týče výběru skladeb tak je to průřez celou tvorbou a bohužel tam není krom Karnevalu a zkrácené verze Transylvanian Werewolf nic co by to album mohlo nabídnout skalnímu fanouškovy.Booklet taky až moc jednoduchý,přece jenom tam mohlo byt aspoň trochu víc fotografii.Jde s toho cítit že kapela není v ulně dobré formě a že toto cd vychází jen proto že je výročí 10let existence.Jinak kapela je pořád ve stejném složení jen změnila totálně image a jak jsem před jedním z koncertu v tom období viděl Petra Štěpána poprvé s krátkými vlasy tak jsem ho nepoznal a to je v mém případě co říct.

    Po podařeném albu však kapela z ničeho nic ohlašuje rozpad. Z dnešního pohledu je patrné, že si Petr Štěpán ze všech jen „vystřelil“. Nic méně brzy po návratu vychází CD „Vendetta“ a dá se říci, že pokračuje tam, kde skončila deska „Metropolis“. Opět se ke slovu dostává elektronika. Samozřejmě nepřevládá, ale je tam nepřeslechnutelná. Proměny dostala rovněž textová náplň. Pokud Petr Štěpán čerpal do těchto dob hlavně z historie, tak současná témata jsou nasáklá jednak současností, tak přímo budoucností. Příkladem budiž skladby jako „Resident Evil“ nebo „Horizont události“. Jinak album mě opět nezklamalo. Levný cover „Stepping Stone“ od SEX PISTOLS sem ale nepasuje ani náhodou. Trochu laciné gesto, které jakoby „zhudebnilo“ tradiční škatulkovské heslo, které v bookletu rovněž nechybí. Řekl bych, že kapela tím vším tak trochu shazuje svůj vysoký kredit. To samé se týká obalu. Jeho cílem bylo lidi šokovat, ale řeknu ti, že ani moje babička by se v dnešní době nad tímto obrázkem nepozastavila…

    Bohužel se opět pleteš,Petr si z nikoho nevystřelil,bylo to pro kapelu asi nejtěžší období.Pokud si dobře vzpomínám tak za tím rozpadem stály zdravotní a osobní problémy Petra. Ještě k tomu přišly o zkušebnu a vím že se vyměnil celý tým který se kolem kapely točil.Takže to určitě nebylo jen tak ze srandy.Další problém byl v tom že se začala éra vypalování CD což mělo za následek rapidní pokles prodejnosti.Co jsem četl v různých rozhovorech tak Petr tvrdil že je typ muzikanta který je raději zavřený ve studiu a hraje si se zvukem a ladí ho k dokonalosti.Hlavně pochvaloval natáčení Metropolis. Jenže pokud prodejnost klesá a nemáte za to odpovídající honorář tak vás to přestane motivovat k další práci. Každopádně jsem tajně doufal že Petr nepověsí kytaru na hřebík a že ještě zkusí něco vydat.Modlitby byli vyslyšeny a vychází druhé nejkontroverznější album XIII.Století Vendeta.Je to přímé pokračování alba Metropolis. Úvodní skladba Vendeta vás posadí na zadek.Určitě jedna z nejlepších skladeb co kdy vydali.V album je perfektně vyvážené, je tam všeho hodně,tzn. hodně kytar hodně samplu a hlavně hodně silných textů.Čim mě ale toto album nejvíce potěšilo je zařazení snad nejlepší skladby kterou kdy vydaly a to stařičký Obřad za mtrvé. Tu to skladbu sice nahrály ještě jako HNF, ale i kapela ji vnímá spíše už jako prvopočátek XIII.Století.Je to perfektní skladba kterou jsem měl možnost slyšet pár krát live.Dokonce na live verzi tam měl Petr parádní vyhrávku na klávesy která bohužel v žádné z vydaných verzí není.Dále Shelley skladba kterou už hrávaly na koncertech ještě před vydáním Vendety.To je Goticky rock podle učebnice.A co mě ještě mile překvapilo je nová a pro mě o dost zajímavější verze Bela Lugosi´s Dead kterou taky už hrávaly před vydáním .Prostě jedno z nejsilnějších alb které kdy vydali.Stepping stone pamatuji jak ji hrály poprvé live(mimochodem taky ještě před vydáním) a Petr tam vyběhnul na podium v červeném tričku s černým svastikovým křížem pod kterým bylo napsáno NO FUTURE DESTROY.Byl to mazec a fakt parádní zážitek.Je to zase odkaz na to kde jsou jejich kořeny.Takže mi to zas tak levné nepříjde.Teď ta druhá stránka.Booklet.Nechápu jak mohly tak nabušene album zkazit tak kýčovitým bookletem.Nápad a koncept to byl určitě dobrý ale provedení stoji za ho… Ten kdo to má na svědomí tak toho bych snad zažaloval a fotografa bych vyhodil.Amatérismus prvního stupně.Vím že těsně než album vyšlo tak se dostal někomu z nahrávací společnosti do ruky booklet a bylo vydání celého alba zastaveno ale pak se to nějak ukecalo a album bohužel vyšlo v téhle grafické podobě. Škoda,a o klipu na skladbu Horizont události se raději ani nebudu zmiňovat protože to je ještě horší než ten booklet.

    A nyní se dostáváme do současnosti. V těchto dnech se na trhu objevila nahrávka s raritními songy, která nese název „Tajemství gotických archívů“ a konkrétně tebe tenhle matroš velmi nadchnul. Mé dojmy jsou však úplně opačné. Na CD byly „z nutnosti“ nacpány demáčové skladby nevalné kvality a dokonce si dovolím tvrdit, že jsou na hranici poslouchatelnosti. Alespoň tedy z dnešního pohledu. Kdyby kapela těmto potenciálním hitům „ušila nový kabátek“, tenhle výběr by určitě smysl neztratil, ba naopak… vím, že jde o „gothický archív“, ale tohle je vážně dosti „garážová záležitost“. Já osobně jsem zklamán, tím spíš, když jsem to CD dostal od tebe k narozeninám

    Zas taková hrozná kvalita zvuku to není.To hle album je moje srdcová záležitost je to vlastně záznam z prvního programu co XIII.Století hrálo.Ten program se jmenoval Upíři písně a v té době 1991 nahrály své první demo na MC pod názvem Vampir songs for Agnes. Je to hodně silné album které je postaveno hlavně na textech a na doprovodném saxofonu.Textově to je určitě nejnašlapanější album.Vyzdvihnu Valpurgina noc, Starý hrabě,Agnes,Čas čarodějníc.Není to určitě huba do auta.Je to relaxační záležitost.Jak se do toho zaposlouchám tak úplně vypnu a nechám se unášet na křídlech ptáků do starých říši.Co mě mrzí je že zmizla skladba Majáky zániků a že se tu třeba neobjevila úplně zapomenutá skladba Noc Vlkodlaka nebo Lykantropia.V první moment když jsem zjistlil že tohle album vyjde tak jsem byl plný očekávání jestli to nahrajou znova nebo jen remasteruji. Nakonec došlo jen na remaster asi z důvodů že tam je nenahraditelná atmosfera.Každopádně na tomhle albu není je tohle ale jsou tu ještě další archivní kousky.Pokoj č.26 to jsem ani nedoufal že to ještě někdy výjde.Ona ta skladba vyšla jen pokud vím na jejich demu Evangelium společně s Karnevalem.Je to hodně podařený ale bohužel nedoceněný Cover od Petra Nováka.Dále Dogy na Baskervillu skladba z dob Gotiky která původně měla na Gotice vyjít ale pak byla bohužel vyškrtnuta.Mystic Funeral taky skladba z dob Gotiky která zatím vyšla jen na MC demu Heretic,raději bych tu ale vyděl místo ní skladbu Bloody Sister.Tahle skladba má daleko větší drive.Nakonec ještě temnější podání skladby Stigmata Vampire které vyšlo předtím na demu MC Bela

    XIII.STOLETÍ vs. GOTHIC ROCK

    Už jsme při „propírání jednotlivých alb“ na toto téma narazili. Je zajímavé, že ti největší velikáni gothic rocku se vždycky snažili škatulkám co nejvíce vzdálit, kdežto naši zástupci se k této nálepce (nebo k jejímu odkazu) hrdě hlásí. Ještě zajímavější je však to, že některé dříve metalové sobory natočily opravdu ryze gothic rockové desky. Např. album „Judas Christ“ od TIAMAT je opravdu modern gothic rock se vším všudy. Taková skladba „Vote For Love“ by se v pohodě vtěsnala na jakékoli album THE SISTERS OF MERCY. XIII.STOLETÍ mi však v tomhle ohledu přijde tak trochu jako jedna uzavřená komunita, která razí heslo: „My jsme gothic rock, ostatní prznitelé stylu nás nezajímají.“ Nemyslíš si, že toto „uzavírání se do sebe“ je v dnešní době naprosto zbytečné?

    Není zbytečné už jsme to probíraly a nechci se pořad opakovat.

    Pamatuji se, že jsme se hodně smáli rozhovoru, který s Petrem Štěpánem dělal Petr Korál (zdravím Péťo!). Tehdy tam zazněla z úst hlavního protagonisty věta: „Od té doby, kdy se PARADISE LOST ostříhali, tak začali hrát pořádnou muziku.“ Já jsem se u toho málem potrhal smíchy. PARADISE LOST, ať už jsou gothic rock, gothic metal a nebo gothic pop, vždycky to budou PARADISE LOST. To znamená, že je skvělé, že se nikdy neohlíželi kolem sebe, byť své vzory samozřejmě také mají. Mimochodem, vlasy už mají opět dlouhé :-)…

    Ten rozhovor jsem taky slyšel,ale nějak jsem tomu pozornost nevěnoval.je to asi slovičkaření a nejspíš to myslel obrazně. Nevěřím že by byl Petr takový pokrytec a poslouchal hudbu podle toho jak má kdo vlasy

    Koncerty. Opět téma, které jsme už trochu probrali, nicméně bych se u něho ještě jednou zastavil. Na nádherné koncerty na hradě Bolków se nedá zapomenout! Opravdu jsem nečekal, že Poláka uslyším zpívat česky. Nicméně živá prezentace kapely není jen o pozitivech. Např. mě docela mrzí, že není příliš flexibilní. To znamená, že za poslední tři roky se jí nikterak nezměnil playlist. Jak si už říkal, žádné překvapení pro fanoušky se nekoná. A to mají pánové rozhodně z čeho vybírat. Domníváš se, že je to čistě věc jakési zásadovosti a nebo, že kapela už prostě není schopna secvičit více kousků?

    K tomu mám příhodu.Když jsem ještě dělal v Holandsku tak jsem pracoval hodně s Poláky a jak jsem se jich ptal jestli znají nějakou českou kapelu tak jedině co znaly by XIII.Století.Co se tyče playlistu tak to je kapitola sama o sobě.Bohužel chybí druhá kytara a druhé varhany.Je to smutné,protože mají tolik dobrých skladeb které z technických důvodu nemůžou zahrát.Pořad marně čekám že k nějakému výročí udělají šňůru i s některými byvalimi členy,nebo už jsem par krát apeloval na Unplluged koncert kde by mohli zaznít skladby které běžně nehrajou ale marně.
    Dobře, ale kapela má přece k dispozici více skladeb. Chápu, že kostra koncertních vystoupení jen tak ze dne na den nespadne, ale přijde mi nudné neustále opakovat dokola deset osvědčených skladeb…

    V tom máš trochu pravdu,ale zas musím říct že dvě a tři skladby se v playlistu mění ale to je fakt málo.

    XIII.STOLETÍ a IMAGE

    Nedílnou součástí této kapely je image. Jak se tobě líbí?

    Tak nejvíc se mí líbila jejich image v 90 letech.Celá kapela byla zahalená tajemstvím a šlo vidět že si na svoji image dávají zaležet.I ty jejich koncerty měly v té době jedinečnou ponurou atmosféru díky doprovodným scénám.Škoda že po jejich combacku je zrušily.Současná image je taková nevýrazná jako kdyby už jim na ní tolik nezáleželo.

    XIII. STOLETÍ a TEXTY PETRA ŠTĚPÁNA
    Textařské kvality Petra Štěpána asi zpochybňovat nelze. Opravdu obdivuji, kolik myšlenek je napěchováno v několika slovech…

    Tak to je kapitola sama o sobě.To by jsme tu mohly na to téma prodiskutovat hodiny.Petr má jedinečný styl jak hraní na kytaru tak v psaní textu.Podle mě to je poslední žijící prokletý básník.Nejvíc mě baví ty texty kde jsou zakomponována nějaká známa ale i neznáma jména nebo místa.To pak musím hledat a zjišťovat kdo,kde,co,jak a proč? Takže jsem zas o něco chytřejší a taky mě baví odhalit čím se k některým skladbám inspiroval.Většinou tam nechává nějaké střípky a kdo pak hledá ten najde.Hlavně ví o čem zpívá a doladí ten text kvalitní hudbou k dokonalosti.Dle mého názoru na české hudební scéně nemá konkurenci.Když vezmu v potaz ještě texty HNF tak to opravdu není co řešit.

    A jaký text tě např. oslovil úplně nejvíce?

    Jednoznačně to říct nejde když to hodnotím jako komplet i s hudbou tak asi Obřad za mrtvé.Pak Valpurgina noc,Gotika,Torquemado,Macbeth,Kníže Temnoty,Transilvania,Stigmata Vampire,Justina,Dům kde tančí mrtví,Mistr Leonard,Starý hrabě,Absinth,Vendeta,Poslední letadlo do Buenos Aires,Evangelium asi bych tu mohl napsat snad skoro všechny skladby co kdy vydaly.

    XIII.STOLETÍ a TÉMATA ROZLIČNÁ
    Z každé kapely vyzařuje nějaká energie. Někdo by z té temnoty usuzoval, že jde o energii negativní, odpudivou a zlou. Každopádně hudba XIII.STOLETÍ je hodně o emocích, takže toto téma rozhodně není od věci….

    Je to o lidech.Někoho uklidňuje procházka parkem někoho procházka hřbitovem nebo zříceninou hradu.Na každého to určitě působí jinak a nejde jednoznačně říct že to je tak a tak.Každopádně emoční to je hodně ale zase co někoho rozpláče muže druhého rozesmát takže těžko říct,ale určitě silný proud energie z ní vyzařuje.

    Jak hodnotíš mediální prezentaci XIII.STOLETÍ? Viděl jsi určitě několik TV pořadů. Myslíš si, že media dostatečně kvalitně informují veřejnost o činnosti kapely, jako je XIII.STOLETÍ? Jaká je dle tvého soudu vlastně informovanost o této nenápadné partičce? Chtějí vůbec členové kapely, aby se jejich hudební projekt dostal více na světlo?

    Ano.Každý se musí nějak živit a nevěřím tomu že se někdo věnuje kapele z vlastní tvorbou 20 let jen proto že ho to baví, a je mu jedno jestli se prodá 1000ks CD nebo 10.Vždycky musí byt nějaká motivace.To snad jen parta co jim je 16 ,17 let tak ti to budou dělat z nadšení a proto že je to baví ale vydrží jim to max do 25.Pokud ovšem nebudou mít úspěch.XIII.Století má smůlu v tom že hraje nadčasovou hudbu. Dle mého názoru kapela měla už v začátcích působnosti velký potenciál byt na vysluní gotické hudební scény.Bohužel její tvorba byla příliš nadčasová,proto v rané post komunistické době,písně o upírech,okultismu a temných bytosti nedočkaly pochopení a uznání.Jednoduše řečeno,věřit na vlkodlaky atd. se moc nenosilo.Dnes je doba jiná je mraky filmu a serialu s touhle tematikou,lidé se už tolik nestydí za své názory a za to čemu věří.Kdyby celá tvorba vyšla o cca 10 let později(Amulet 2001,Gotika 2004) byla ta kapela úplně někde jinde a dostalo by se jí úplně jiného uznáni.Hlavní ale je pochopit rozdíl mezi úspěšnosti a komercí.Což věřím že by Petr Štěpán nikdy nehrál nic jen proto že se to líbí davu a má z toho zisk.

    Celá naše rozprava se točila kolem leadera kapely, Petra Štěpána. Důležití jsou však také další členové! Nechtěl bych na ně zapomenout. Ty ses dokonce s některými setkal osobně, takže čtenáře bude určitě zajímat, co sis ze setkání s nimi odnesl? A na závěr bys mohl ještě dodat, co od této kapely čekáš v čase budoucím…

    Tak nejdůležitějším dalším členem je Pavel Štěpán. Výborný bubeník hlavně v dobách HNF. Některé skladby jsou skoro nezahratelné. Jak si vzpomínám na některé z prvních koncertu co jsem byl tak si pamatuji že do toho Pavel neskutečně řezal.Každého z nás to úplně ohromilo.Pak měl později taky nějaké zdravotní problémy a od té doby se mí zdá že se musí hodně krotit.Měl jsem tu čest s ním par krát prohodit pár slov a můžu říct že to je totalní pohodař.Dále tam byla výborná klávesistka Ollie Ryšavá která bohužel kapelu nedávno opustila,ta mí bude v kapele asi vždycky chybět,má taky jedinečný styl hraní a pohybu.Opravdu velká škoda.Pak basák Martin Soukup jeho největší sílu vidím v tom že zvládal i hru na klavesy.Což bylo velké plus hlavně na koncertech.Od kapely bych se chtěl někdy ještě dočkat určitě několika dalších desek a třeba někdy nějaké koncertní šňůry z bývalými členy nebo aspoň z hostujícím kytaristou aby mohly zaznít skladby ze starších alb které nemůžou teď zahrát.

  2. Dovolil jsem si(možná trochu drze) na tyto otázky odpovědět protože si myslím že mám taky co nabídnout

  3. Díky za komentáře, třeba se ještě R.X. Thámo vyjádří i po těch dlouhých letech, co tenhle materiál vznikl. Myslím, že jsme se u toho tenkrát hodně bavili… nicméně já bych na svých názorech nic moc neměnil, tudíž s Tebou ve většině komentů nesouhlasím 🙂 🙂 Každopádně ovšem i já patřím k příznivcům XIII.století… jen jsem si dovolil na jejich tvorbu nahlídnout trochu kritickým okem (ne) fanouška

  4. Jasně o tom diskuze je.Chtěl jsem si to hlavně jen zkusit a měl jsem zrovna čas tak jsem si řekl proč ne.Je to jen o úhlu pohledu.každopadně můj pohled na kapelu není a ani nemůže byt úplně objektivní,protože to je moje srdeční záležitost která částečně ovlivnila můj život.

  5. Jasně, ono by bylo větší neštěstí, kdyby to všichni cítili stejně 🙂 Nicméně je fajn, že ses do takto dlouhé reakce pustil… super!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *