Fungují sotva čtyři roky a obdivuhodným způsobem se jim daří naplňovat své cíle a sny. Řeč je o maďarské skupině PERIHELION, která se za poměrně krátký čas vyprofilovala jako neobyčejně osobité těleso, jenž si ve vší počestnosti hoví v neuvěřitelně působivých uměleckých variacích. Kořeny, jejichž ostré hroty nejsou vidět, deklarují příslušnost k black metalu, pravda, na aktuální řadovce „Örvény“ už jen nepatrně. Dále je zde cítit výrazný punc rockového atmosferična, jehož nedílnou součást tvoří skrytý folkový obsah, a to za podpory kouzelné mateřštiny. Více už v následujícím rozhovoru, který jsem uskutečnil s Gyulou Vasvárim, zpěvákem a kytaristou v jedné osobě.
V roce 2015 jste vydali své druhé řadové album „Zeng“ a po dvou letech na něj navázali novinkou „Örvény“. Můžeš nám trochu přiblížit, co přesně se dělo v mezičase mezi oběma nahrávkami? Jaká nálada panuje ve vašem táboře po nedávném vypuštění CD do světa?
Zdravím tě a je rozhodně skvělé, že se na aktuální stav v kapele ptáš! Máme se nyní úplně úžasně! Od vydání „Zeng“ jsme strávili spoustu času ve zkušebně a tvrdě jsme pracovali. V onom mezidobí jsme nejprve vyprodukovali EP „Hold“ (to bylo v roce předchozím) a záhy jsme začali pracovat na nejnovější dlouhohrající desce s názvem „Örvény“. Musím říci, že na její realizaci jsme vynaložili nesmírné úsilí. Nebylo rozhodně jednoduché desku zkomponovat a nahrát podle předepsaného scénáře.
Jaké jsou podle tvého názoru zásadní milníky, kterými si PERIHELION doposud prošli? Zatím to vypadá tak, že vám vychází všechno na co sáhnete.
Ono to tak úplně není. Předchůdce této kapely začal tvořit ještě pod jiným názvem už někdy v roce 2001. Jednalo se však o období nesmírně komplikované, neboť kapelu provázela celá řada problémů a konfliktních situací mezi jednotlivými členy. Jsem ale velice rád, že tyto problémy zmizely od chvíle, kdy jsme se zhluboka nadechli a kapelu v roce 2014 s definitivní plaností zreformovali. Co se týče nejdůležitějších událostí, tak mezi ně jednoznačně řadím vydání jakékoli nové nahrávky. To je, myslím si, vždycky důvod k oslavě. Není nic lepšího, než když hudebník dokončí album a pustí ho do oběhu.
Nyní se už dostáváme k novinkovému albu „Örvény“. Má nějaký ucelený koncept? Pokus se vaši aktuální tvorbu přiblížit čtenářům, kteří s ní prozatím nejsou obeznámeni.
Vše podstatné vychází už ze samotného názvu. „Örvény“ je maďarské slovo a lze ho přeložit jako „vír“. Koncept je pak opřen o duchovní cestu, která je zde interpretována jako jednotný celek, a to napříč skladbami. Seřazení jednotlivých songů má pak rovněž svůj specifický význam, neboť mezi nimi existuje patřičné hudební přemostění. Nicméně to ale neznamená, že skladby nelze poslouchat odděleně. Rozhodně si je lze užít i tímto způsobem.
Hudba PERIHELION je v neustálém pohybu, věci se mění album od alba. Kdo má alespoň částečné povědomí o vaší tvorbě, jistě si musel všimnout hned několika výrazových změn. Je toto hledisko pro PERIHELION v něčem zásadní?
Za těmito změnami nestojí žádná snadno definovatelná strategie nebo účel. V každém období, kdy určitá nahrávka vzniká, se naše kapela nachází v trochu jiném rozpoložení. Z toho důvodu jsou mezi jednotlivými alby docela velké rozdíly. Pro nás je ovšem zásadní nechat hudbu procházet přes nás ve formě jakéhosi plavidla, nejlépe bez umělého zásahu.
Dobrá, ovšem i navzdory tomu všemu… Myslíš si, že jsou PERIHELION v současnosti daleko progresivnější kapelou?
Asi záleží na tom, co je míněno slovem „progresivní“. Nikdy jsem si nemyslel, že právě naše hudba by mohla být označována právě tímto slovem, ovšem již nyní jsem zaznamenal několik názorů lidí, kteří o PERIHELION v tomto smyslu hovořili. Těžko říci.
Kořeny tvorby PERIHELION z určité části vychází z black metalu, přičemž i v nových skladbách lze stále vystopovat útržky typické pro tento metalový žánr. Co ty osobně soudíš o vývoji black metalu a jeho subžánrech?
Black metal je rozhodně jedním z žánrů, který má kořeny v naší hudbě a my to pochopitelně nikterak nepopíráme, ostatně podobně je to i s dalšími vlivy. Naše současná tvorba je zjevně ovlivněna předchozími hudebními snahami, zejména pak albem „Perihelion“ z roku 2012. Tam se toho black metalu nachází ještě docela dost. Co se týče změn, které se týkají black metalu jakožto žánru, tak já osobně jsem rozhodně rád za tuto evoluci. Při neustálém opakování toho samého bych se naopak cítil jako ve vězení.
Jak moc inspirující jsou pro vás vlivy vycházející čistě z maďarské kultury? Samozřejmě dosti pádným důvodem pro tuto otázku je i skutečnost vážící se k využívání vašeho mateřského jazyka, jehož specifika netřeba dále rozvíjet.
Určitě existují maďarské prvky, které pro nás vždy hodně znamenaly a zřejmě mají vliv i na naši aktuální tvorbu. Protože je pro nás inspirace nesmírně důležitá, jsme rádi, že jsme součástí scény s tak bohatou uměleckou minulostí. Všechny písně a texty jsou ovlivněny duchovní zkušeností a dalšími souvisejícími věcmi, které jsem prožil, přičemž maďarské texty tvoří podstatnou součást těchto kompozic. I když mluvím plynně anglicky, tak prostřednictvím mateřského jazyka se mohu vyjádřit mnohem živěji. Cítím se tak mnohem upřímněji.
S jakými výzvami se umělci vaší velikosti musí potýkat při přípravě a následném zaznamenávání materiálu? Co je pro vás v tomto období tou největší výzvou?
Je to samozřejmě časový faktor. I když na nás vydavatelská společnost neklade žádné nároky z hlediska stanovení pevných lhůt, tak my sami si vždy určíme interní termíny pro nahrávání a následné vydání alba. Je velmi důležité, aby práce na nové nahrávce netrvala přespříliš dlouho, protože pak je výsledek příliš elektický a v konečné fázi se může stát, že je jeho síla utlumena a veškeré snažení se doslova mine účinkem.
Jaké hudební spolky mají největší vliv na vaši současnou tvorbu?
Na mě osobně měla největší vliv punková a grungeová éra počátku devadesátých let. Pro všechny ty kapely mám slabost i dnes. Když jejich nahrávky poslouchám, vždycky na mě padne nádech té doby. Pravidelně mě popadne takový správně bláznivý pocit, když většinu těch nahrávek s odstupem času poslouchám. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že tenkrát bylo všechno čerstvé a svěží. Jinak Barna, náš bubeník, začal hrát na bicí pod vlivem staré tvorby kapely SEPULTURA, zatímco ostatní byli spíše ovlivněni ELECTRIC WIZARD, AC/DC a mnohými dalšími. Na tom všem názorně vidíš, že ten rozsah našich vlivů je opravdu široký.
Jak důležitá je pro vás spolupráce s Apathia Records? Jste spokojeni s jejich způsobem podpory a spolupráce?
Apathia Records je úplně úžasný label, klobouk dolů před nimi. Jejich jedinou strategií je, že podepisují pouze ty kapely, které se jim opravdu líbí. Tento upřímný přístup je v čistém souladu i s naším nadšením. S jejich činností jsme naprosto spokojeni. Je vidět, že svou značku mají opravdu rádi, práce je moc baví, což je vidět i na jejich bláznivém a charismatickém přístupu ke kapelám, pochopitelně i k nám samotným. Prostě dokonalý label.
Zkus nám nyní na závěr doporučit nějaké maďarské kapely, které bychom rozhodně měli vyzkoušet! Je v Maďarsku z čeho vybírat?
Ano, také u nás funguje několik opravdu hodně zajímavých kapel. Příkladem budiž třeba POZVAKOWSKI, THY CATAFALQUE nebo VÁGTÁZÓ HALOTTKÉMEK (VHK). Se všemi těmito spolky nás pojí vzájemné přátelství.
ALL