FASCIST INSECT – Fall Of America (CD, 2008, samoprodukce)
S šesti skladbami na třiadvaceti minutách se borci z USA moc nepochlapili. Zvuk se oproti prvotině zvednul, přiostřil, podstata zůstává. Krakoš hudruje jako škrcený krocan, bicí se zdají být živě hrané, ovšem při zachování rukopisu – tupější blány a sršící činely (1 – The Leader). Další píseň o Brutálním Krematoriu (2) v úvodu prozradí umělost bubeníka. Hybnost a vyhrávky nikterak nebrání vokalistovi předvést svůj vztek. „Emptiness Laughter“ (3) s úvodem basové vyhrávky a syntetickým tleskáním přejde do vláčného melodického nápadu. Unavený štěkající pes za plotem a punkové melodicko-zpívací halekání jsou schůdky k hitovce. Po delší stopáži, kde se mohly nápady více projevit se na povrch tlačí harcórek „Evolved To Obliteration“ (4).
Skočná rytmizace, frázovaný skoro-hiphop, kytarové nápady. V dalším kousku „Purge“ (5) se zkracující se stopáží vyniknou divně zkreslené kytary i uvědomění si zvláštnosti rukopisu kapely. Uzavírací punkovka vás bez skrupulí vtáhne do víru starých začínajících THE EXPLOITED, kam by hulákání sloganu „We Want Some Violence“ (6) pasovalo jako prdel na hrnec. Po zarovnání téhle desky po bok minulé, jsou kontury vnitřního pnutí Amíků zřetelné. Šátrání v bočních revírech, neomezující se paběrkování a lepení. Naposledy jsem měl pocit takové divnosti u Urin a ještě předtím u ???. To už není divnost, ale přímo rozpolcený rukopis. Klikni zde, pro zobrazení celého příspěvku »
Malajsijský borec je známá figura, pokud se alespoň trochu v experimentální scéně pohybujete. Zaslaná novinka je jedním z nejčerstvějších přírůstků jeho diskografie, ač byl sestaven ze záznamů 2005-8. 44-minutové album obsahuje devět skladeb, zřejmě rozdělených do čtyř úseků a čtvero nahrávacích zastavení. Vnitřní tři strany papírového digipaku jsou jednoduše černé s bílou soupiskou skladeb a informací. Vějšek ja věnován třem obrazů Melissy Lin. Ty na první pohled splývají v podobném duchu i exponované barevnosti, což je jen důvod pro podrobnější ohledání. Pirátských sosačů je mi líto… ale vlastně není. Obal přece nehraje, hehe! Dva tříminutové kousky „Godot Is Coming I“ (1) a II (8) jsou modulací různých zdrojů zvuku. Nejprve hlasu a poté snad syntezátoru. Zvukům je měně na rychlost i výšku, nabíhají, klouzají, ztrácejí se, což je výraznější u kláves. Pěkné hračky. Čekání na Godota se vyplatilo, Godot přichází!
Slánská (dnes už pouze dvojice) OBLOMOV nedávno vystartovala s druhým regulérním albem s názvem „Communitas (Deconstructing The Order)“, což byl nejpádnější důvod mého rozhovoru s Honzou (kytara, vokály). Ovšem neméně podstatným důvodem byla precizní práce, kterou hoši na novince předvedli. Album působí hodně svěže a rozhodně ho lze zařadit k českému „TOP 09“ ! Můj osobní názor si budete moci přečíst v recenzi, ale v tomto rozhovoru dostal samozřejmě větší prostor zpovídající. A že jsme toho stačili probrat…
Poslední koncert VANESSY jsem shlédl přesně 6.9. 2002. Tehdy se jednalo o jednorázovou akci bez sebemenší propagace, ale i tak bylo pražské Rock-Café takřka plné. Proto jsem si říkal, jako to asi bude teď, když kapela oznámila oficiální návrat, vydala skvělou desku a ještě se ji podařilo (opětovně) mediálně zviditelnit. Když jsem tak přešlapoval před KD Vltavská a sledoval zástupy natěšených fanoušků, říkal jsem si, že všichni ti feťáci z devadesátých let to zkrátka museli přežít, jinak to ani není možné. Humor mě však přešel v momentě hustého sněžení a časové prodlevy, která spočívala v „tradičním českém čekání“ na otevření. Kdyby alespoň nebyla taková „kosa“ „Ahoj, zmrzni“! Ale to už je jen takový „černý humor“. Pochvalou budiž fakt, že brněnská INSANIA se coby support představila pouze s třicetiminutovým zpožděním, což s ohledem na „chytání posledních vlaků“ nebyl žádný průšvih…
Poslední comeback sezony a úplně ten nejbestiálnější možný! EBM legenda VANESSA vstala z mrtvých a v nejsilnější sestavě se po takřka patnáctileté pauze vrátila s novinkovým albem. A již na úvod prozradím, že jde o návrat skutečně velmi podařený! Když se kapela po posledním projektu VANESSA GUN definitivně rozešla, začalo to v tuzemské „elektru“ poněkud skomírat, ačkoliv se tu a tam přece jen nějaká ta zajímavost objevila. VANESSA je však zkrátka jenom jedna. Ostré corové EBM napojené na industrial, neurvalé texty z pera Samira Hausera a hudební inženýrství v podání Mirka Papeže a Daniea Rodného, kteří se paradoxně úplně poprvé setkali pod křídly nejkultovnější kapely (Daniel Rodný patří k zakládajícím členům VANESSY, se kterou natočil nejúspěšnější alba „Flashback“ a „Monogamy“. Posléze se však z hudebního dění vytratil. Místo vrchního skladatele tak zaujal Mirek Papež a spolu se Samirem a Rusákem (dnes SPUTNIK) dali dohromady projekt VANESSA GUN, což byla jakási konspirace kapel VANESSA a GUN DREAMS). Aktuální sestavu pak ještě doplňuje bubeník Jaroslav Stuchlý a programátor Jakub Horák.
Dlouho očekávaný comeback VANESSY se přiblížil! Venku už je nějaký den CD „Ave Agony“ a 17.12 2009 na Vltavské v Praze, proběhne jeho oficiální křest. VANESSA slibuje speciální show, o které jste si mohli na R.U.M. webu už ledacos přečíst. Pro doplnění ještě podotýkám, že nová deska je skutečně grandiózním návratem na scénu a věrní fanoušci se rozhodně mají na co těšit! Recenzi na „Ave „Agony“ si budete moci přečíst již brzy a totéž se týká reportu z čtvrtečního koncertu!
Andres z estonského vydavatelství Hexenreich records se zřejmě zamiloval do iránského metalového pod světí. Po SORG INNKALLELSE se rozhodl pro spolupráci s osobou, říkající si Tenebrous Shadow. Tentokráte se však nejedná o legitimní album, ale „pouze“ demo, na kterém se irácký umělec představuje na vlastní pěst. Přiznávám se, že jsem se zpočátku trochu děsil prachbídné kvality, ovšem nakonec jsem byl velmi mile překvapen. „Follow The Signs“ je po čertech povedená nahrávka a vůbec nevadí, že je vytažena z toho nejhlubšího undergrounndového sklepa. Ono se ani nedá říci, že by Tenebrous vytvořil něco nevšedního a neobyčejného. Zaměřil se spíše na strukturu jednotlivých kompozic, okořenil je změnami nálad a dokonce přichystal nejedno citlivější překvapení v podobě akustické hry na kytaru. Skladby jsou rovněž vylepšovány různými intermezzy, které sem „na oko“ třeba vůbec nepatří. Zapomenout rovněž nemohu na silný melodický základ, jež prosvítá celou kolekci jako slunce zimní oblohu.
MASTER’S HAMMER byli první metalovou formací, která se dokázala výrazně prosadit v zahraničí. Bylo to možná i z toho důvodu, že se o to prakticky nijak nesnažila a brala svou činnost s výrazným nadhledem. Vše začalo úspěšnými demosnímky a následným vydáním alba „Rituál“ pro firmu Monitor, beroucí do svých rukou všechno, co alespoň trochu zasmrdělo metalem. Z trojice TÖRR, ROOT a MASTER’S HAMMER to byli právě posledně jmenovaní, kteří se stali nezapomenutelnými legendami, tím spíš, když následný „Jílemnický okultista“ dráždil svou neskonalou originalitou. Když pominu zbytečné „Šlágry“, byla právě tato deska posledním kvalitním počinem na dlouhou dobu. Abych ovšem dloubl do vosího hnízda…dobře se pamatuji, kterak Josef Vojtek (KABÁT) onehdy hovořil o MASTER’S HAMMER jako o nejhorší koncertní kapele, jakou kdy v životě viděl. Bylo to samozřejmě ještě v době, kdy se obě kapely střetávaly na společném pódiu.
Dalšími francouzskými neznabohy jsou mladíci CODEX INFERIS, předkládající debutovou nahrávku „…Damage Completed“, trpící všemi porodními bolestmi a následně i nemocemi, provázející metalové dospívání. Kapela se zjevně pokouší o blasphemický black metal pekelného tempa, ovšem zatím zůstává jen u pokusů. Skladby působí značně kostrbatě a neobsahují prakticky nic, co by se za nehet vešlo. Ještě mnohem šílenější je zvuková kvalita záznamu, nezasluhujícího si nálepku legitimního CD. Jediné pozitivum spočívá alespoň v náznaku cíle v nedohlednu. CODEX INFERIS chtějí znít nekompromisně a přímočaře, ale ze skladeb prozatím vyluzují punk/crustové chuchvalce v kmitočtech „umca-umca-umcaca“
Součástí undergorundu nemusí být výhradně metal, punk, HC, EBM, ale také ambient. Pro R.U.M. zine je to vlastně premiéra, pokud si dobře pamatuji, ještě jsme tu rozhovor s obdobným umělcem neměli. DAGON je tedy první vlaštovkou, a to především proto, že mě jeho počin vcelku zaujal. „Cesta do Nawie“ je nadějná vlaštovka ze slovenského podsvětí. Recenzi rovněž najdete na těchto stránkách ve stejnojmenné sekci…
