NEUROTIC MACHINERY – Nocturnal Misery (CD – 2020)

Náruživí progresivisté NEUROTIC MACHINERY na svém předchozím počinu „Cognitive Dissonance“ inzultovali náročného posluchače metalovou avantgardou. V deathmetalovém zákoutí se zrodil brilantní mix hudebního extrému a křehkého post-rocku. Z mého pohledu se skutečně jednalo o reprezentativní kousek ve všech ohledech. Nahrávka mě opravdu velmi oslovila, takže jsem se nehorázně těšil na ono logické pokračování. Západočeši jsou však partou vpravdě nevyzpytatelnou, dokonce bych si dovolil tvrdit, že je jejich počínání zdravě umělecké a provokativní… Možná i díky této nebojácnosti máme nyní co dělat s neuvěřitelně temnou a impulsivní kolekcí „Nocturnal Misery“, na níž se kapela v plné kráse vrací do deathmetalových kolejišť. Činí tak ovšem s lehkostí a tradičním skladatelským rozmachem, nemluvě o schopnosti spočívající v pospojování všech „rozličných serepetiček“ do sebe (i těch umělých podkladů zde není zrovna málo).

Každá položka „červeného seznamu“ pak reprezentuje svojsky pojatý přístup k extrémnímu metalu. Přestože jsou nové skladby i tentokrát náročné na poslech, nachází se v nich celá řada chytlavých riffů a brilantních melodií. Tyto prvky byly na předchozí nahrávce z pochopitelných důvodů spíše v defenzivě, resp. s největší pravděpodobností až tolik nevynikly. Na „Nocturnal Misery“ jsou však NEUROTIC MACHINERY mnohem přímočařejší, ostatně úvodní kousek „Nocturnal“ je v tomto ohledu naprosto vypovídající. Nahrávka zde odstartovává trnitou cestu k extrému, a to s podporou dvojice vokalistů, kteří své hlasivky opravdu nešetří. Strhující představení je např. ke slyšení ve skladbě „Slave“, což je dost možná jedna z nejbrutálnějších skladeb, jakou kdy hoši dali dohromady (viz níže).

Pokud bylo předchozí album (ano, opět se k němu vracím) spíše ucelené a žádná ze skladeb nikterak zásadním způsobem desku nereprezentovala, tak na „Nocturnal Misery“ je tomu přesně opačně. „Beneath The Sun“ na sebe strhává pozornost hned od prvních vteřin. Tomu říkám vskutku delikatesní a pozvolna rozmotávající se klubko ostnatého drátu. Vřele doporučuji! Do ranku jedinečných si posléze dovoluji zařadit závěrečný kousek „Deceit“. Ten v první polovině reprezentuje stávající formu, ovšem poté se překvapivě zlomí do alternativní sprchy za přispění saxofonu. Tímto bych však nechtěl top výběr oříznout pouze na tyto dva tracky, to absolutně ne! Spíše mi šlo o znázornění propíraného rozdílu…

Přestože jsem tedy od NEUROTIC MACHINERY očekával něco jiného, i tentokrát si mě dokázali získat. A i v tom spočívá jejich velikost a pozoruhodná forma – řečeno sportovní terminologií. Zkrátka skvělá práce s přesahem k dalšímu těšení se… Tak schválně, co nám NEUROTIC MACHINERY naservírují příště?

PS: Brzy se můžete těšit na rozhovor… A kdyby toho bylo málo, tak starší povídání zde: http://rumzine.com/neurotic-machinery-mame-v-planu-dal-posouvat-sve-skladatelske-moznosti-a-objevovat-nova-teritoria 

Skladby: Nocturnal, Oblivion, Slave, Uprising, Beneath The Sun, What Remains, Universe, Empty, Deceit.

Sestava: Martin Bárta – bicí; Aleš Haník – kytara; Jan Pilík – zpěv, programming; Michal Šedivý – kytara, baskytara; Ondra Uhlíř – zpěv.

Hosté: Tomáš Stich – saxofon

ALL

https://neuroticmachinery.bandcamp.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *