Po šesti letech se na stránkách Rumzinu objevují tachovští čarodějové NEUROTIC MACHINERY, jenž odstartovali novou etapu svého hudebního počínání prostřednictvím vyšperkované desky „Cognitive Dissonance“. Pokud jste ji ještě neochutnali, berte tento rozhovor jako dostatečně zásadní „enter“ do světa spletitých aranží, osobitých postupů a rozličných nálad. Na mé otázky odpovídal kytarista Michal Šedivý…
Michale, rozhovor jste Rumzinu naposledy poskytli v roce 2012. V čem myslíš, že jsou současní NEUROTIC MACHINERY odlišní ve srovnání s minulostí? Vyber nějaké podstatné body, které pokládáš v tomto časovém intervalu za klíčové…
No, on rok 2012 byl z mnoha úhlů pohledů sám o sobě klíčový. Vydali jsme EP „Exi(s)t“, se kterým jsme zabodovali. Koncertně jsme byli v laufu, všechno jelo na plný obrátky. Jenže, zradil nás tehdejší kapelní nešvar, personální rošády, ve kterých jsme se motali následných tři a půl roku. Takže potom, co jsme přežili takovou svou klinickou smrt (během níž jsme silou vůle vydali rozporuplné album „Causality Principle“), stojíme „obrazně“ na novém začátku. Mírně s nadsázkou, dnešní NEUROTIC MACHINERY se jeví o něco víc srovnanější sami se sebou, což je asi nejpodstatnější.
Když jsem tak poslouchal vaše aktuální album, napadlo mě, jestli je pro vás jako jednotlivce nejdůležitější individuální příprava a intenzivní hra na nástroj, nebo jestli je mnohem složitější všechny ty komplikované aranže spojit a vytvořit z nich něco smysluplného. Jaké nároky na sebe nyní kladete?
Budu mluvit jen sám za sebe. V první fázi je pro mě jakožto hlavního autora individuální příprava nejzásadnější (a taky být v tom správném rozpoložení). Když jsou kostry skladeb pohromadě, přichází na řadu vrstvení (aranžování), a následná selekce, kdy se oddělují nadbytečné nápady. Ten proces je trochu zdlouhavej, ale jeden bez druhýho pro mě nefungují. Přijde mi, že nároky se s každou další deskou zvětšují.
„Cognitive Dissonance“ je opravdu skvělé album, možná někdy musím na čtenáře působit jako morous, protože mě hned tak něco nenadchne, ale ve vašem případě opravdu není třeba šetřit superlativy. Na druhou stranu se mi ale nezdá, že byste v hudebních médiích byli nějak extra vidět. Souhlasíš? Čemu to případně přičítáš?
Děkuju za kompliment, o to víc si toho vážím. Ano, souhlasím. Co se týče poslední desky, tu jsme rozeslali do všech možných koutů světa, ale zpětná vazba přichází jaksi pomalu, roztroušeně. Je možné, že jsme někde něco správně nepodchytili. A pak je tu druhá věc, že jsme nějaké nabídky propagace obdrželi, ale ty finanční požadavky pro nás byly neakceptovatelné.
Teď možná taková úlisná otázka, ovšem stejně mi to nedá. Potýkali jste se někdy jako kapela s nedostatkem motivace? Jeden nejmenovaný hudebník mi např. řekl toto: „Když něco vydáváš, ve skrytu duše doufáš, že se něco stane, ale hned po několika dnech ti dojde, že se nestane vůbec nic.“ Jak na tento postoj pohlížíš ty sám?
Dřív jsem takový tendence měl, myslet si po každém vydání, že bude obloha modřejší. Ale ono se vážně nestane vůbec nic. Kór v dnešní době, kdy muzika je pro většinu posluchačů více méně spotřební věc. Pro mě osobně to je spíš takový cyklus, forma zpovědi, nebo zachycení daného časového úseku. Takže.., vydáme desku, tím se uzavře jedna kapitola a otevírá se další. Kapela jako celek si na nedostatek motivace stěžovat nemůžeme. Ale co se týče jednotlivých členů, tam už je to trochu komplikovanější. 🙂
Vaším domovským místem je město Tachov. Na oko se může zdát, že z toho ústředního metalového dění jste „trochu mimo“… Ostatně záleží dnes na tom, z jakého kouta republiky kapela pochází? Domníváš se, že např. pražské či středočeské party to mají ve více ohledech mnohem snadnější?
Osobně si myslím, že pokud se dobře adaptuješ v těch správných kruzích, naděláš potřebné kontakty a pěstuješ vztahy, je úplně jedno, z jakého kouta republiky pocházíš. A my jsme tak „trochu mimo“…
Je pro kapelu vašeho formátu důležitá pomoc médií, nebo se spíše zaměřujete na promo na vlastních portálech?
Primárně se zaměřujeme na vlastní portály, protože to je nejsnadnější a nejrychlejší. Ale jakákoliv pomoc médií je pro nás přínosná a jsme za ni logicky rádi. Bohužel, jak už jsem zmiňoval, né všechnu si vždy můžeme dovolit.
Podle mého názoru tvoříte hudbu, která nemá v Česko-Slovensku zavedené publikum, dokonce se domnívám, že mnohem lépe byste si vedli v zahraničí. Souhlasíš? Rozesílali jste nahrávku i ven?
Jak jsem už uvedl výše, deska byla rozeslána do všech koutů světa. A čekáme na zpětnou vazbu, která přichází postupně. Jinak s tebou souhlasím. Zrovna nedávno jsme s Alešem (kytaristou) debatovali a konstatovali, že se vlastně nacházíme na okraji už tak okrajové hudby. Ale neber to určitě jako nějaké žehrání, kdybychom nechtěli, neděláme to.
S jakými kapelami si NEUROTIC MACHINERY nejlépe rozumí? S kým se nejčastěji potkáváte na koncertech?
Pokud jde o nás, myslím, že vyjdeme s každým. Ale je možný, že na leckoho působíme mírně odtažitě. Holt, jsme takovej druh. Po lidské stránce (ale i hudební) nám nejlíp sedí kluci z OBJECTU, a naši tachovští přátelé na život a na smrt, SOMETHING LIKE. S kým se na koncertech nejčastěji potkáváme, to opravdu netuším. To bych si teď vymýšlel.
Na Bandzone profilu máte ukázku z vašeho unplugged setu. Jak jste se k něčemu podobnému dostali?
Velkou roli v tom hraje stavba, ve které se ten koncert uskutečnil. Jde o druhou největší Jízdárnu ve střední Evropě. Pro mě osobně to byl takový malý sen, zahrát si tam, no a nakonec se ten sen stal skutečností. Teď můžu říct, že jsme tam mohli zahrát jako historicky první metalová, potažmo rocková kapela, což je takový malý bonus navíc. Celý se to dalo do pohybu loni v červenci, během setkání (jak tak bývá) u piva. Pak už to šlo ráz na ráz. A 1. října jsme tam už seděli. Akce předčila naše očekávání, měla pozitivní ohlas, a proto se tam 20. května opět vrátíme.
Nyní zpět k aktuální nahrávce. Když pominu kvalitu jednotlivých skladeb, zaujala mě i vaše čím dál tím širší žánrová rozpínavost. Je přesně tohle cesta, kterou se chcete vydat i na dalších nahrávkách?
Tohle vyzní sice trochu samolibě, ale je to dáno tím, že s Alešem (druhým kytaristou) máme jako posluchači největší stylový záběr, a to se pak samozřejmě promítne při psaní materiálu a následného aranžovaní. Nemít tu stylovou otevřenost, bylo by pro nás jaksi zbytečné tvořit další desky. Těžko se mi dopředu hodnotí, co bude. Ale máme v plánu dál posouvat své skladatelské možnosti a objevovat nová teritoria. Jiní už nebudeme.
Jakkoliv je hudba NEUROTIC MACHINERY „barevná“, tak vokály mají stále brutální charakter. Je to dáno tím, že právě hlas by měl být v kontrastu s hudbou?
Nevím, zdali jsi slyšel předchozí album „Causality Principle“? Na ní jsme spolupracovali s výrazově jiným typem zpěváka, a byť tam jsou světlá místa, tak to nejsou NEUROTIC MACHINERY, jací by měli být. Ať už je naše hudba jakkoliv barevná a košatá, je nezbytně nutné, aby ji korigoval Ondrův zpěv. Už jsme si vyzkoušeli, že tyto dvě složky bez sebe nefungují.
Když pominu album „Opsialgia“, které vypustil Pařát, tak žádná další deska nevyšla u žádného labelu. Je pro vás tato cesta výhodnější? Kterak vůbec nahlížíš na tradici spojenou s vydáváním fyzických nosičů, uzavřených celků, které jsou tvořeny skladbami? Dokážeš si představit, že byste vydávali pouze singly?
S každou další deskou podstupujeme to tradiční kolečko, obesílání zinů, časopisů a v neposlední řadě labelů. Buď je reakce odmítavá, nebo podmínky pro nás nic neřešící. Opravdu nečekáme nabídku od nadnárodního labelu, ale pokud to není ani důstojné, nemá pro nás žádný smysl se tím zaobírat. Buď jednou něco reálného přijde, nebo nepřijde. Já jsem sběratelem fyzických nosičů, takže pro mě jako fanouška hudby, tato tradice smysl má. Singly jsem nikdy nevyhledával a ani neuvažujeme, že bychom někdy nějaký vydali.
Když už jsme u konceptu nahrávek, o čem přesně vypovídá „příběh“ na „Cognitive Dissonance“? Najde se zde jedna stěžejní myšlenka, kolem které se točí kompletní devítka skladeb?
„Cognitive Dissonance“ není koncepčním albem. Do těchto teritorií jsme se nikdy nevydávali a ani nebudeme. To přenecháme jiným. Byt‘ každá skladba, text jako příběh, stojí sám za sebe, tak z každého příběhu je cítit samota či pocit osamocení. Ale je třeba číst hodně mezi řádky. Na druhou stranu, vždycky jde jen o úhel interpretace. Nechť si v tom každý najde to své…
Naskýtá se otázka spojená s budoucností. Zmínil ses, že už máte nějaké nové skladby… Zkus nastínit, jakým směrem byste se rádi ubírali na další desce…
Nějaké fragmenty v podobě jedné sklady máme pohromadě, další máme rozpracované. Nicméně nerad bych vypouštěl do světa nějaké unáhlené soudy. Na to je ještě příliš brzy.
Bude vás možné vidět na některém z letních festivalů?
Letos se nám podařilo dostat na Symbolic fest a Death Coffee Party. Možná to jsou pro někoho festy menšího ražení, ale rozhodně na vzestupu, o čemž svědčí soupisky obou akcí. My se tam rozhodně moc těšíme!
Děkuju moc za rozhovor, přiznám se, že na další vaši nahrávku jsem zvědav už nyní…
Já děkuju za fajn otázky a prostor na RUMzine, který si nám poskytl. Vážím si toho. Ať se daří i Vám všem.
ALL