Po recenzi desky „Nocturnal Misery“ s velkou radostí přicházím i s rozhovorem. NEUROTIC MACHINERY považuji za jednu z nejlepších současných formací, které lze u nás slyšet i vidět. To mi zkrátka nikdo nevymluví. Ještě lepší zprávou je ovšem to, že tachovští před několika týdny přivedli na svět další skvělé album, které jsem si dovolil rozpitvat s kytaristou Michalem Šedivým. Doufám, že vás právě tento rozhovor k poslechu novinky „Nocturnal Misery“ nakopne, vždyť i tentokrát se páni muzikanti skutečně vytáhli…
Těší mě, že se znovu setkáváme u rozhovoru pro Rumzine. Než začneme s pitváním nejnovějšího CD „Nocturnal Misery“, ještě bych se trochu zastavil u předchůdce „Cognitive Dissonance“. Toto album se rovněž náramně povedlo, velmi jsme si ho oblíbil. Osobně se ale domnívám, že patřičné odezvy jste se přece jen úplně nedočkali (což mě tedy mrzí). Co o tom všem soudíš?
Potěšení je i na mé straně. Děkujeme, pamatuji si, že jsi „Cognitive Dissonance“ chválil už při našem setkání na Symbolic festu. 🙂 Jsem rád, že u tebe nadšení stále přetrvává. Všeobecně bylo tohle album přijato lépe než „Causality Principle“, které už zůstane naším (jak to říct kulantně) nejrozporuplnějším dílem. Každopádně, co si vybavuju, některé reakce na „Cognitive Dissonance“ byly vskutku nadšené. Ale taky jsme se (opět) setkali i s nepochopením. Tato záležitost nás prostě provází od samého začátku. My nikdy nebyli „trendy“ kapela, ani jsme nikdy nebyli „miláčky“ žurnalistů. A tak to bude pravděpodobně i nadále. Co mě ale mrzí je to, že jsme z propagace nevyždímali víc. Sebekriticky uznávám, že jsme byli málo důslední. Proto pevně doufám, že u nového alba, s Alešem (našim manažerem) za zády, se nám to tentokrát povede.
Máš pocit, že současný posluchač (nebo možná český posluchač?) příliš neholduje extravagantní hudbě, jež vybočuje z těch standardních kolejí? Zaznamenali jste např. nějaké příznivé ohlasy ze zahraničí?
Nemyslím si, že by to bylo specifikum českého posluchače. Naopak, když jsem zašel koncem loňského roku na koncert LEPROUS nebo CULT OF LUNA, byl jsem mile překvapen návštěvností a odezvou fans. Ono tomu bylo vždycky tak, že masy táhnul střední proud. A je jedno, jestli jde o metal nebo jiný hudební žánr. Vlastně na tom není vůbec nic špatného. Nakonec já ten mainstream mám rád taky. Je třeba si uvědomit, že zvídavý posluchač se začne postupem času pídit sám po něčem, jak říkáš ty, extravagantním. Nicméně pokud se nepletu, tak například na německém serveru Time For Metal jsme v hodnocení obdrželi plný počet. A našli by se další příznivé ohlasy.
Mezi oběma nahrávkami jsou tři roky, alespoň tedy dle data jejich vydání. Získali jste během této doby nějaké nové zkušenosti či poznatky spojené s fungování na metalové scéně? Domníváš se, že je tuzemská scéna něčím specifická?
Jestli je místní scéna něčím specifická, to nemohu moc soudit. Nemám totiž poznatky o tom, jak to funguje jinde. Asi není nutné chodit okolo horké kaše. Ten princip je pořád stejný. Pokud nemáš kontakty, kamarády, známý, který mají zase jiný známý atd., jen těžko si někde zahraješ. A všeobecně… bez koncertů není kapela dneska nic. Jestli mě dobře chápeš. 🙂
Určitě ano. Nyní ale trošku z jiné strany. V devadesátých letech se hodně řešila kvalita kapel v součinnosti se zemí, ze které dotyční pocházeli. Myslíš, že toto stále platí? Jsme my, my z toho „východu“, stále tak trochu přehlížení? Nebo je tohle všechno dávno pryč?
Osobně si myslím, že to je součinnost hodně velké cílevědomosti, oddanosti pro věc (i financí) a notná dávka štěstí. Budeme-li se tedy bavit bavit o východním bloku jako takovém. Stačí zmínit jedinou kapelu. BEHEMOTH! 🙂 Nergal evidentně vším disponoval, a disponuje. Dnes je to ke všemu i dobrý obchodník. U nás to klidně mohli být KRABATHOR, kdyby… A když se budeme bavit o současnosti, naše scéna má co nabídnout. Jsou tu kvalitní kapely, ale chybí jim podle mě dobré zázemí a výše zmíněný aspekty.
Do Německa to z Tachova máte kousek. Je pro vás snadnější navazovat nové kontakty směrem ven? Jak často např. vystupujete za hranicemi (když si tedy odmyslíš současnou situaci)?
Paradoxně mám pocit, že navázat kontakt do sousedního Německa nám trvalo nejdýl. Ted‘ už je to o fous lepší. Nebýt současné situace, mohli jsme mít v této chvíli za sebou koncert v Mnichově, kam jsme se mimochodem moc těšili. Takže až tohle všechno pomine, budeme usilovně pracovat na tom, abychom se mohli znovu za naše hranice podívat.
Před několika týdny jste vydali nové album „Nocturnal Misery“, které je od předchůdce dosti odlišné, nicméně si dovolím tvrdit, že váš typický rukopis zde zůstal zachován. Jsou to zkrátka NEUROTIC MACHINERY v „jiném tvaru i odstínu“. Vnímáš to podobně? Osobně si dovolím tvrdit, že vaše „potřeba něco změnit“ byla svým způsobem cílená… Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěli?
Myslím, že jsi to vystihl úplně přesně. Jsme to stále my, NEUROTIC MACHNIERY. Jen opět (a teď otázka, jestli ne/očekávaně) v jiné podobě. Nechci spekulovat, do jaké míry to bylo cílené. My se držíme hesla, „že i cesta může být cíl“. Nikoho z nás by nebavilo nahrávat ty samé desky. Třeba „Opsialgia pt.2“. Nedávalo by to žádný smysl. Co se týče toho „přitvrzení“, podvědomě jsme to cítili všichni stejně. A bavili jsme se o tom už delší dobu, že bychom se s dalším albem vydali touto cestou. Šli jsme za hlasem srdce. 🙂
V rozboru desky můžeme směle pokračovat. Nové skladby jsou rozhodně intenzivnější, přímočařejší, post-rockové elementy v podstatě zmizely, do popředí se dostal death metal, řekněme, ve své krkolomnější a modernější podobě. Ovlivnily žánrovou „proměnu“ i náměty jednotlivých skladeb, které jsou mnohem temnější?
To, že nové skladby budou přímočařejší, určitě cílené bylo. I když jsem s tím chvílemi dost zápasil, jelikož mám v sobě jaksi zakořeněnou aranžérskou „megalomanii“. 🙂 Ale nakonec se mi podařilo nad sebou vyhrát. Prostě, pokud změna, tak se vším všudy, a to i v této linii. Důležité bylo zanechat skladby pokud možno v co nejsyrovější podobě. Zbytečně nenabalovat další vrstvy a neodvádět pozornost kudrlinkami, což se doufám podařilo. Pokud jde o náměty, i tady došlo ke změně. S druhým zpěvákem Honzou jsme si psaní textů rozhodili cca 50/50. Pokud tedy budu mluvit za sebe, jsou to spíš introspektivní věci.
U nálady vaší hudby bych ještě chvíli zůstal. „Nocturnal Misery“ na mě působí opravdu hodně naštvaně. Až jsme si skoro říkal: „Sakra, kdo těm klukům ublížil?“ Ovlivnilo vás při komponování „něco“, o čem by bylo dobré se zmínit?
No, nejsi daleko od pravdy. Není třeba to dál pitvat. Zemřel mi bratr, plus další věci okolo, takže jsem se cítil dost ublíženě. A tohle byl prostředek, jak to ze sebe všechno dostat. Možná trochu ironie osudu, ale kdo mohl tohle tušit.
Uff, tak to je mi opravdu moc líto, sakra… Domnívám se, že elementy „výrazné naštvanosti“ jste použili v podstatě poprvé. Evidentně se tedy týkají i textů…
Z předchozí odpovědi logicky vychází, proč a jakým směrem byly texty vedeny. Ale na Honzovy texty, témata, by ses musel zeptat přímo jeho.
V sestavě kapely máte nyní dva vokalisty. Zkus nyní okomentovat jejich celkový přínos? Co bylo hlavním důvodem pro tento ne zcela obvyklý krok?
Jak už jsme kdesi zmiňovali. Honza byl požádán o koncertní výpomoc v době, kdy Ondra čekal další přírůstek do rodiny, a my nechtěli rušit nasmlouvané koncerty. Když se tohle období chýlilo ke konci, přišel Honza s tím, že ho to u nás bavilo (nás s ním samozřejmě taky) a jestli nechceme jeho služeb využívat dál. Ještě musím pro upřesnění doplnit, že jsme odehráli několik koncertů s oběma zpěváky. Najednou i ty staré skladby dostaly trochu jiný náboj. Bavilo nás to. Takže když s onou nabídkou Honza přišel, ani nás to moc nezaskočilo. Ba co víc, nikterak jsme se jí nebránili. Pro leckoho to může být jako nesmysl, zbytečnost. Nám to ale smysl dává. Navíc Honza jako odborník na anglický jazyk je rozhodně výhodou. A v neposlední řadě, k celkovému vyznění nového materiálu to určitě prospělo. U prvního singlu „Slave“ si toho nelze nevšimnout.
Lze předpokládat, že nové skladby budou s největší pravděpodobností lépe fungovat naživo. Souhlasíš?
Naprosto. Byt‘ krátce, stihli jsme si to otestovat. Nové skladby na živo fungují bez výjimky, o čemž jsme se mohli přesvědčit třeba na finálním koncertě Sparku – Fresh Blood.
Album jste si opětovně vydali sami. Byly na stole ještě nějaké další varianty? Jak velkou váhu přikládáte fyzickým nosičům? Je ve vašich možnostech např. realizace vinylu?
Popravdě nebyly. Dema jsme na nějaké adresy zasílali, ale nakonec z toho nic nebylo. Teď máme v plánu obeslat další labely, ale nepřikláníme tomu extra nějak velkou váhu. Dneska jsou „in“ všechny možné streamovací služby a my se v těchto teritoriích samozřejmě také pohybujeme. Je to nezbytně nutné. Ale bez fyzického nosiče by to prostě nešlo. Realizace vinylu v plánu je. Už měl být dokonce hotov, ale okolnosti okolo koronaviru celou věc zbrzdily. Jsme přesvědčeni, že tato deska si zaslouží i tento formát. Ještě můžu prozradit, že vinyl nebude klasicky černý, ale červený. A jako bonus pro skalní fans jsme připravili deluxe box, který bude obsahovat zmíněný vinyl, CD, triko, originální poster „Nocturnal Misery“, přívěsek a samolepku. Snad jsem na nic nezapomněl. A to celé bude zabaleno v dřevěné „krabici“. Pokud by někdo měl zájem o tuto speciální věc, která je v limitovaném nákladu (ručně číslovaném), nechť nás neváhá kontaktovat. Není se čeho obávat, cena je víc než příjemná.
„Nocturnal Misery“ jste přivedli na svět v době, kdy u nás začala klíčit korovinová epidemie. Co z toho nakonec vzešlo, všichni dobře víme. Dnes veškeré promo funguje víceméně elektronicky, ovšem jsou nějaké postupy, které musely být z vaší strany přece jen uzpůsobeny situaci? Jak v současné době např. jako kapela fungujete? Scházíte se, nebo jste nyní ve spojení pouze na dálku?
Situace není vskutku příznivá pro nikoho. My jsme se s tím popasovali tak, že jsme jako jedni z prvních odehráli live stream koncert ze zkušebny. Zároveň jsme to pojali i jako křest desky, jelikož ten den se měl uskutečnit křest reálný. A my se o to nechtěli ochudit. To bylo naposled, kdy jsme se všichni viděli (křest proběhl 14. 3. 2020). Od té doby se z technických důvodů vídáme jen já a Martin. Pustili jsme se do nahrávání playthrough videí a dalších záležitostí spojených s propagací. Když už nemůžeme koncertovat, napnuli jsme síly tímto směrem, abychom udrželi alespoň trochu povědomí o novém albu a zůstali také na očích veřejnosti.
Album jste jistě chtěli s velkou chutí podpořit i koncertně. Léto ovšem bude na 99% bez festivalů, i kdyby se stal zázrak, osobně nepředpokládám, že by u lidí zvítězila chuť se srocovat. Co tato situace znamená pro NEUROTIC MACHINERY? Koncertní sezonu odpískáte, nebo budete vyčkávat a případně rychle zareagujete na danou situaci?
Ano, to jsme chtěli. Do léta bylo naplánováno nějakých 20 zastávek, další byly v řešení. Ale vše se postupně bortí jako domeček z karet. Teď už tedy nezbývá nic jiného, než vyčkávat. Následně se uvidí, co si budeme moci dovolit. Rádi bychom (pokud možno) zachránili koncertně aspoň podzim. Nějaké možnosti se už rýsují. Ale nepředbíhejme situaci. Každopádně koncertování nám chybí maximálně! Už se nemůžeme dočkat, až opět vyrazíme na cesty.
V době dlouhé karantény, pokud to z hlediska profesního vůbec lze, můžete směle pokračovat ve skládání nového materiálu. Hodláte v tomto ohledu dané situace využít i tímto způsobem?
Momentální situace k tomu vybízí, ale nemá cenu nic uspěchávat. „Nocturnal Misery“ sotva vyšlo. My chceme nahrávku v prvé řadě řádně zpropagovat a podpořit, a to především koncertně. My tomu albu maximálně věříme! Není tedy nutné od něho hned odbíhat. A za další, psát do šuplíku nám nikdy moc nešlo. Až ta doba nastane, rádi se ponoříme do psaní další kapitoly NEUROTIC MACHINERY.
Děkuju moc za rozhovor, držím vám palce ve všech ohledech!
Já děkuju moc za fajn otázky. I za to, že jsi nám opět umožnil se prezentovat na stránkách R.U.M zinu. Přeju, at‘ se daří a neopouští nás naděje v lepší zítřky.
ALL