Kdybychom mohli brát hudbu čistě dle statistických ukazatelů, měli jsme tento večer co dočinění s „nejlepší metalovou kapelou v Česku“. Vždyť považte. NEGATIVE FACE si za desku „The Garden Of Wishes“ odnesli Anděla a v anketě Břitva obsadili bronzovou pozici. Mnozí mohou namítat, že tohle všechno nemusí vůbec nic znamenat, ale já osobně si myslím, že oba tyto ukazatele určitou vypovídající hodnotu mají. I možná proto byla v mediálních kruzích „NF akce“ horlivě očekávána, přičemž primární otázka zněla asi takto: bude možné onu hloubku alba přenést i do koncertní podoby? Možnou odpověď třeba naleznete v následujících řádcích…

Když jsem poprvé vstoupil do potemnělého Futura, okamžitě na mě dýchla atmosféra desky „The Garden Of Wishes“. Stačil k tomu pohled na osvícenou plachtu, na kterém se honosil zdobený strom, patřící v podstatě mezi poznávací znaky současných NEGATIVE FACE. Speciální koncert je holt speciální koncert…možná i z toho důvodu jsem očekával zástup zvědavých (natěšených) posluchačů, ovšem nakonec zůstalo jen u přání, ačkoliv cca. dvě stovky hlav zas není úplně špatné vysvědčení.

Lehce po osmé hodině se na podiu objevil Matěj Lipský v doprovodu jednoho vysmátého chlapíka se španělkou a netrvalo dlouhou, onen záhadný host se brzy pustil do své předskokanské práce. Proč jsem použil slovo záhadný? Jednoduše proto, že Matěj dlouho sliboval nevšedního hosta, nechtěl prozradit o koho půjde, ale nakonec přece jen povolil… Přiznávám se upřímně, že mě tím nijak nešokoval a totéž se dá tvrdit o samotné hudební produkci. HOMOLKA TOBOLKA je one-man projekt Jana Homoly z kapely WOHNOUT a pokud právě tato formace působí jaksi „ujetě“, tak tato show byla ještě o nějaký ten stupeň dál. Hlavní protagonista si svoje hraní nesmírně užíval, bylo vidět, že je do své tvorby maximálně ponořen, což se po hříchu nedá říci o samotných posluchačích. Ti dávali povětšinou přednost občerstvení či kamarádským výměnám názorů (patřil jsem do obou těchto skupin).

A nyní už k hlavnímu programu. Jelikož je deska „The Garden OF Wishes“ dílkem koncepčním, dalo se předpokládat, že jednotlivé skladby budou seřazeny podle logické posloupnosti, čili úplně stejně jako tomu je na albu. Jedinou výjimkou byla ukázka z kolekce „Stín“, při které Matěj ukázal, že se nebojí ani starého dobrého deathmetalového growlingu. Osazenstvo klubu však očividně přišlo na kousky ze stále aktuálního počinu, a tak bylo možná dobře, že se kapela více zpátky neohlížela. Naopak se s velkou chutí pustila do lůna svého uměleckého světa, kterému samozřejmě nejvíce vévodil právě Mátěj a v neposlední řadě také basák Maťo Mišík, sledovaný z hlediště jeho slavným otcem. Zahanbit se ovšem nenechala ani vokalistka Monika Šramlová, která nikterak nepošpinila vlastní studiovou práci a jednoznačně dokázala, že její vokál dokáže být přesvědčivý i takto naživo. Z přehraných skladeb na mě asi nejvíce zapůsobila skladba „Mourning Star“, jejíž stylový propletenec je hotová schizofrenie. Navíc se kapele podařilo pro tuhle akci sehnat téměř všechny členy celého širokého ansámblu (výjimkou byl jen Honza Toužimský), a tak se za mikrofonem postupně či společně vystřídali Jirka „Cico“ Hudec, Vladimír Pospíšil a dokonce také černý raper Henry D. Zkrátka pravá hudební oslava jak se patří, v polovině programu navíc korunovaná nevšedním křestem desky z rukou mimujícího kouzelníka na jeho číslo následně navázal vážený zahraniční host, jenž se posléze chopil také láhve! Velká škoda, že emočně se koncert až tolik nevydařil…

Nevím jak to přesně vyjádřit, ale někdy jsem měl pocit, že ona „látka“ alba je tak hluboká, že ji ani nelze dostatečně oduševněle zprostředkovat publiku. Onu propast ještě oživuje fakt, že záznam z koncepčního alba snad ani jinak uchopit nešlo, ale stejně jakási vnitřní pospolitost nějakým zvláštním způsobem nefungovala tak jak by bylo záhodno. Moc tomu všemu nepomohla ani celková atmosféra v hledišti. Zdálo se mi, že NEGATIVE FACE po očku vyčkávali, co na to lidé, jenže ti paradoxně zvolili úplně stejnou taktiku. Konečný výsledek mi tak evokoval první rande naslepo nesmělého mladíka a krásné dívky, procházející se po chodníku s vidinou rychlého seznámení. Co z toho všeho vyplývá? Pro mě osobně žádné zklamání, nicméně musel jsem sám sobě přiznat, že mě NEGATIVE FACE více baví v našem obýváku (že jo, mámo!?).

Zároveň mi ještě dovolte závěrečnou poznámku. Nechci být zbytečně pesimistický, ale je třeba se zamyslet nad tím, že je něco prohnilého ve státě českém. Hudební projekt velikosti „The Garden Of Wishes“ by si zasloužil mnohem reprezentativnější prostory k živé prezentaci ( o širší mediální podpoře nemluvě), a to i s ohledem na jeho mediální ohodnocení. Zkrátka kapela která získá Anděla, ta by mě být vidět, měla by být reprezentativním i motivačním vzorem pro další kluky, trávící svůj čas ve špinavých zkušebnách. I ten náš malý undergroundový píseček potřebuje svoje „hvězdy“, nemyslíte?

ALL