Svět se zmítá v chaosu a mladá pražská parta NAURRAKAR vnímá tento „evoluční proces“ jako zákon. Na obalu CD naopak stojí sličná dívka připoutaná ke stromu a s největší pravděpodobností čeká na lesní stvůry, které ji přijdou rozsápat. A právě mezi ty nejčernější přírodní démony patří i členové této party, jež vyznává starý poctivý black metalu severského střihu. V jednoduchosti to tedy znamená, že na nějakou čistotu a uhlazenost se tu jednoznačně nehraje. Nahrávka se maximálně drží undergroundových mantinelů a pokud člověk zrovna nepatří k milovníkům ortodoxního blacku, těžko ho kolekce čtyř skladeb zaujme.
Co se týče mé osoby, tak já jsem v tomto ohledu relativně chápavý a do jisté míry i tolerantní, ovšem ruku na srdce: tohle všechno tady bylo už tisíckrát v mnohem lepším provedení a i kdyby se NAURRAKAR sebevíc snažili, z této škatulky zkrátka nic víc neuklohní. Zamilovanost do „kovu smrti“ je však v jejich podání (zatím) bezbřehá a bylo by hodně hloupé, kdybych jim toto nadšení rozmlouval. Kluci ovšem musejí být připraveni i na to, že někteří recenzenti jejich snažení neocení ani v nejmenším. Pro mainstreamové chytráky však NAURRAKAR rozhodně netvoří… :). Proto má tento pochod proti proudu času své opodstatnění, a to především s ohledem na mládí jednotlivých členů a zjevně neskonalé nadšení. Z komplexního pohledu je pro náš underground určitě dobře, že i v dnešní době vznikají takto zaměřené formace. Vždyť dneska je mnohem pohodlnější sedět v hospodě a jen tak bezduše tlachat o nesmyslech…
Nyní ale znovu k jádru věci. Kapela produkuje nefalšovaný ortodoxní náhul s minimem kudrlinek, ovšem s notnou podporou solidního hráčského umění. Taktéž zvuková kvalita nosiče není vůbec k zahození (což je někdy u obdobných formací problém), jednotlivé nástroje se rozhodně nikam nevytrácejí a totéž se dá tvrdit o tradičním havraním vokálu. Připouštím, že kdyby bylo CD více jak čtyřicetiminutové, zřejmě bych se zhruba v polovině stopáže začal nudit.. Jelikož se ale čtyři skladby vešly do jedné čtvrthodinky, beru „Zákon chaosu“ jako funkční výplach své vlastní mozkovny. Pro příště by to však chtělo přece jen více osobitějších nápadů. Proč se zbytečně schovávat za identitu někoho jiného, resp. slavnějšího? Ledacos o tomto fakt vypovídají i klišovité texty, které se sice na oko tváří jednoznačně a nekompromisně, ovšem soudný člověk se po jejich přečtení spíše pousměje, než aby si z toho něco vzal.
Celkově ovšem NAURRAKAR rozhodně nezklamali. V rámci svého stylu předvádí solidní práci a pokud jim jejich zapálení vydrží, rozhodně se nemusí bát, že by si je posluchači příznivci nenašli. Jak už jsme ale výše uvedl, osobně od nových nahrávek čekám trošičku víc invence a originality. Co bych komu nalhával, až si budu chtít provětrat hlavu pořádným black metalem, vždy dám raději přednost osvědčeným MARDUK. Taková je zkrátka skutečnost a pokud mladí hoši, kteří mimochodem mohou být po instrumentální stránce mnohem dál než jejich vzory, nenabídnou nějakou tu nadstavbu, těžko o jejich tvorbu někdo zavadí. Chci ovšem věřit tomu, že právě NAURRAKAR mohou být tou správnou českou nadějí. Nakročeno k tomu mají solidně! Teď ještě nasbírat nějaké ty plusové (anebo dokonce bonusové) body!
ALL