MYRKGRAV

NorwayS Larsem Jensenem jsem se při rozhovoru setkal po dlouhých deseti letech. Ve svých devatenácti stvořil krásný debut s názvem „Trollskau, skrømt og kølabrenning“, jehož prostřednictvím se mu podařilo rafinovaným a dostatečně uvěřitelným způsobem definovat pagan/folkmetalový žánr. Navzdory velkému úspěchu však album nikdy neprolomilo pevnou undergroundovou hráz a k některým potencionálním posluchačům se nikdy nedostalo. Lars tuhle okolnost ale nikterak zásadně neřešil. Svůj projekt nehodlal nikdy podpořit živým hraním a u toho také zůstal. Zároveň se však nenutil do tvorby druhého alba, čímž se pojem MYRKGRAV brzy vytratil z myslí pamětníků. V poslední čtvrtině roku 2016 se ovšem norský milovník folklóru z nenadání znovu vrátil s albem „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“, aby připomněl soudobou verzi náklonnosti k extrémní metalové formě a příslušnosti k regionu, z něhož pochází. Pokud se vám někdy zdají obdobná hudební tělesa jaksi „umělá“, tak u MYRKGRAV tohle vůbec nepřichází v úvahu. Ovšem jestli se Larsovi povede navázat na přetrženou nit času, to je otázka. Více ale už v následujícím rozhovoru, v němž jsem sáhl nejen po otázkách o aktuálnímu albu, ale dostatečně jsem se opřel i o témata spojená s debutem. Kdo z vás zatím MYRKGRAV neobjevil, nechť objevuje nyní!

Larsi, jak se za ten dlouhý čas změnil tvůj život? Deset let může být někdy hodně i málo, avšak předpokládám, že některé věci budou ve tvém životě asi už trochu jinak. Jak se tedy celkově máš?
Abych řekl pravdu, tak v mém současném životě se v tuto chvíli dějí věci dobré i špatné. Na jednu stranu jsem opravdu rád, že má MYRKGRAV konečné nové album a že má obuvnická firma se slušně rozbíhá, ale na druhou stranu se stále potýkám s depresemi a úzkostmi. Má cesta životem je ve všech ohledech mnohostranná. O tom, kterak se můj život proměnil za těch dlouhých deset let, se snad ani nemá cenu dlouze bavit. Zmíním jen, že jako hudebník a zvukový inženýr jsem vybudoval vlastní studio, ovšem později jsem se rozhodl přestěhovat do Finska, kde jsem začal studovat folklór a etnologii na Åbo Akademi University. Nyní se ovšem zabývám především výrobou bot. Mám neustálou tendenci skákat od subjektu k subjektu, nutkání se pokoušet o všechno možné a dosahovat tak osobního růstu.

Asi se nemůžeš divit, že se budu snažit rozklíčovat důvody tvé dlouhé tvůrčí pauzy. Během těch deseti let jsi sice vydal nějaký ten singl, z hudebního dění ses úplně nevytratil, ovšem druhé album jaksi stále nepřicházelo. Už jsem si i jednu dobu myslel, že jsi s MYRKGRAV definitivně skončil. Jaký byl tedy ten hlavní důvod návratu?
Jak už jsem se zmínil, dlouhé roky jsem se potýkal s problémy v oblasti duševního zdraví. S dostatkem inspirace se to rozhodně neslučovalo. Posléze jsem se delší čas věnoval podnikání. Také je třeba zmínit, že jsem byl v daném čase zcela omezen předchozí vydavatelskou společností Det Germanske Folket, ke které jsem byl smluvně vázán až do roku 2012. V té době jsem tedy ani nic jiného vydat nemohl, přičemž samotný label se cítil být poškozený. V čase, kdy smlouva vypršela, se toho v mém životě znovu hodně událo. Důležité však bylo, že jsem se znovu začal důkladněji věnovat skládání, přestože základ pro desku jsem měl připravený už v roce 2010. Každopádně ale až tohle léto mě přepadl záchvat inspirace a já konečně dokončil všechny zpěvy, dopsal texty, jež se od těch starších pochopitelně liší. Bohužel jsem ale nemohl dokončit vokální aranžmá u vybraných písní, takže některé z nich mají na albu pouze instrumentální podobu. Když ovšem album poslouchám, nemám dojem, že by působilo nedokončeně. Myslím si, že se na něm odehrává mnoho zajímavého.

Myrkgrav Lars Jensen 4Změnil se v průběhu let tvůj způsob komponování hudby? Zajímá mě především to, jestli cítíš, že jsi během těch let našel tu správnou linii, po které teď bude MYRKGRAV pokračovat.
V tomhle jsem na tom stejně asi jako ostatní hudebníci. Začínám kytarovými riffy a přirozenou cestou na ně nabaluji to ostatní, aniž bych příliš mnoho přemýšlel o struktuře písně. Tenhle proces skládání se u mě v průběhu let vůbec nezměnil. Např. skladba „Vonde auer“ je dokonalým příkladem toho, kterak do šestiminutové skladby dostat neopakující se party. Myslím, že je to něco, čeho si fanoušci na tvorbě MYRKGRAV cení. Využít nekonvenční opatření k vybudování písně od začátku do konce bez pevné struktury. Cílem je přivést posluchače na tu správnou cestu. Na druhou stranu ovšem nemohu komplexně říci, že tohle platí pro všechny skladby plošně. Např. „Om å danse bekhette“ má docela jednoduchou strukturu: intro/sloka/refrén/sloka/refrén/přemostění/chorus. Myslím si, že v tvorbě MYRKGRAV si každý může najít to, co se mu libí. Samozřejmě ale platí, že se člověk nemůže zpravidla zavděčit všem.

Jsi velmi činorodý člověk. Zkus mi nyní přiblížit, jak vypadá tvůj „normální“ pracovní den…
V současné době se zaměřuji na cordwaining, což je výroba bot od úplného základu. V této chvíli se ještě, s ohledem na výnosy, stále jedná o koníček, ovšem postupně mám v plánu výrobu rozšiřovat, neboť poptávka je překvapivě dosti velká. Společnost se jmenuje Østmo, přičemž samotný název jsem převzal od svého pra-pradědečka, jenž byl v letech kolem roku 1900 také ševcem. Jinými slovy, boty a zvláště pak vysoké boty, zabírají většinu mého pracovního dne. Dokonce jsem kvůli pracovním povinnostem na čas přerušil studium na universitě. V příštím roce se však chci ke škole vrátit, zejména se pak chystám dokončit bakalářskou práci ve vztahu k folklóru.

V diskografii MYRKGRAV je zatím zaneseno pouze jediné, ale naprosto jedinečné dílo, které mě osobně baví i po těch dlouhých letech. Jeho atmosféra je totiž naprosto uvěřitelná a opravdová. Ovšem jak na svůj dlouhohrající debut vzpomínáš ty sám? Když si ho po těch dlouhých deseti letech poslechneš, cítíš spokojenost?
No, když ho tak po deseti letech poslouchám, vnímám už jen vlastní chyby a nedostatečnou hudební vyzrálost. Je ale třeba přiznat, že v době skládání mi bylo pouhých 19 let a vše podstatné tehdy vycházelo z obrovského nadšení a zaujetí pro věc. Deska se mi i po letech docela libí, ale velmi kriticky nahlížím na produkci, na kterou mám dnes úplně jiný náhled. Vlastně mám v plánu jednoho dne celé album přetočit (kromě ukřičených vokálů, o nichž si myslím, že jsou skvělé), a to s reálnými bicími, lepším zvukem kytar a dost možná bych použil i nějaké lidové nástroje místo syntetizátorů. Jak by to mohlo vypadat, mimochodem prozrazují skladby „Finnkjerringa“ a „Om å danse bekhette na takk og farvel“, které jsem nově nahrál i na aktuální desku. Před časem jsem už takhle upravil píseň „Fela etter’n far“, jež byla následně umístěna na EP „Sjuguttmyra“.

„Trollskau, skrømt og kølabrenning“ obdrželo skvělé ohlasy napříč celým světem. Z mého pohledu právě tohle album v podstatě tvoří jakýsi základ pagan/folkmetalové formy, protože nabízí vlastně úplně všechno, co posluchač potřebuje ke štěstí. Ovšem mě by velmi zajímalo, kterak jsi vlastně svou pozici tehdy vnímal? Nechci přehánět, ale na undergroundové poměry se mi ty ohlasy zdály až neuvěřitelné…
Zpětná vazba v letech 2006/2007 byla naprosto ohromující! Nikdy bych si nepomyslel, že album sklidí tolik pozitivních reakcí. Navíc mám pocit, že se dostalo pod drobnohled lidí, kteří si zamilovali kombinaci folku s extrémním metalem. Mnohé další přitahovala i určitá neokázalost MYRKGRAV, neboť tenhle projekt nikdy neměl živou prezentaci, CD se obtížně shánělo, nemluvě o dalším merchu. Docela vtipné je i to, že existují fanoušci, kteří smrtelně vážně považují MYRKGRAV za jednu z nejúctyhodnějších folkmetalových kapel všech dob, což je vůči té většině, jež projekt vůbec nezná, obrovský paradox. Mé pocity jsou tedy z toho všeho tak trochu smíšené. Je mi ale jasné, kterak s tímto žánrem není šance, aby se má základna posluchačů rychle rozšířila. Líbí se mi, že jsem schopen debatovat se svými fanoušky, ovšem celkově se snažím stát oběma nohama na zemi a nepřipomínat si, že právě hudba MYRKGRAV je tím pravým ztělesněním toho, co folk metal nabízí. Takže odpověď na tvou otázku, zda se cítím být respektován věrnými fanoušky, je taková, že takto malý projekt, byť je třeba úspěšný, nemůže mít nikdy zásadní dopad na scénu jako takovou.

Takk og farvel_ tida er blitt ei annenNyní se dostáváme k novince „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“. Jak moc těžké bylo navázat na proslavený debut, zvláště pak po tak dlouhé době? Dával sis při realizaci nějaké specifičtější cíle?
Album mělo ve skutečnosti navazovat na „Trollskau, skrømt og kølabrenning“, ale věci nakonec zdaleka nešly podle plánu. Většina materiálu vznikla v letech 2007 až 2009, tou poslední byla skladba „Vonde auer“ z roku 2010. Posléze následovalo období, kdy jsem měl čas o věcech přemýšlet a trochu revidovat veškeré nápady. Mým hlavním cílem bylo vždy vytvořit přirozenou směs skandinávské lidové hudby a extrémního metalu. Když jsem se do toho pustil, soustředil jsem se na to, aby tohle všechno splňovala každá z nových skladeb. Tohle pilování a následné dokončování mi však zabralo dlouhé roky. I navzdory tomu, že základ alba jsem měl stanoven už dávno před tím.

V čem se od sebe obě alba nejvíce odlišují? Je nové CD výsledkem evoluce, kterou jsi jako hudebník prošel, nebo ho považuješ za úplně nový začátek?
Mezi „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“ a „Trollskau, skrømt og kølabrenning“ je přirozený vývoj. Novinka stále představuje metalový extrém, ovšem lidové hudbě bylo v aktuálních skladbách věnováno mnohem více pozornosti. Např. jsem si vyžádal spolupráci Olava Mjelvy, jenž se věnuje hře na hardangerský druh houslí. Nejenže mi pomohl s uspořádáním houslových partů, ale vyjadřoval se i k součinnosti tohoto nástroje s kytarou. Primárně mi šlo o to, aby se v metalu neztratily ty krásné lidové melodie, které tam nakonec jsou. Olav je opravdu velký umělec a byla pro mě radost s ním spolupracovat. Myslím, že i díky němu se podařilo do skladeb vpravit severskou melancholii, která podtrhuje to, čím je skandinávská hudba typická.

Má novinka nějakou zvláštní koncepci? Co přesně vyjadřuje onen název „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“? Lze ho doslovně přeložit?
Koncepce zůstává stejná jako vždy: folk metal, který nepopírá extrémní metalové kořeny, kde se lyrická a vizuální koncepce točí kolem místní historie a folklóru okolních oblastí Norska, v nichž jsem vyrůstal. Např. Krokskogen, Sørkedalen, Lommedalen, Nordmarka atd. To je absolutní fundament pro MYRKGRAV. Samotný název alba znamená něco jako „poděkování a rozloučení“. Dá se říci, že titul shrnuje všechno podstatné, k čemu v mém osobním životě došlo. Zároveň je v něm obsažen vztah k měnícím se časům místního regionu, přesně od už zmíněného roku 1600 do současnosti. Název alba má tedy dvojí význam. Melancholie hraje důležitou roli v tvorbě MYRKGRAV.

Nové písně zní jako středověké pohanské hymny. Je přesně tohle vize, ke které jsi už od začátku směřoval?
Jak už jsem se zmínil, hlavním cílem bylo vytvořit přirozenou fúzi mezi lidovou hudbou a extrémním metalem. Na prvním albu byl především lidový aspekt méně zřejmý, ovšem na tom druhém už se z mého pohledu jedná o ten tradiční MYRKGRAV, alespoň já to tak vnímám. Myslím si, že kdyby už na prvním albu nebyly syntezátory, ale opravdové lidové nástroje, rozdíly by patrně nebyly až tak výrazné. Takže celkově je v nových skladbách logicky víc folku, neboť bylo využito reálných nástrojů.

Lars_MyrkgravNa albu jsou skladby, jež mají podobu kompozic, avšak najdou se tu i takové, vyhlížející na první dojem o něco jednodušeji. Dají se ovšem nějakým způsobem rozdělit s ohledem na skladatelskou obtížnost?
Neřekl bych, že by byly některé skladby více či méně obtížné ve srovnání s ostatními. Všechny žily svým životem přesně v konkrétním momentu, kdy jsem se dostal do samotného toku psaní. Nicméně určité výjimky by se přece jen našly. Asi nejsložitější skladbou na desce je „Vonde auer“, ale inspirace na její složení se dostavila v tak snadno uchopitelných obrysech, že jsem ji měl hotovou ve dvou dnech. Úplně opačně na tom je třeba tradiční lidová píseň „Skjøn jomfru“, která je podle mnohých lidí úplně jednoduchá. Jenže práce s ní byla opravdu dosti těžká, neboť jsem zde pracoval s původními lidovými melodiemi, které každý zná. Chtěl jsem to celé ale uchopit tak, aby nebylo znát, že jde pouze o do očí bijící kopii balady, známé po staletí. Kolikrát jsem si i říkal, jak je jednodušší skládat své vlastní věci, namíchat lidové a metalové party dle vlastního úsudku a smysluplnosti. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že tak nějak podobně na tom musí být i kapela FEJD. Kluci by dost možná snadněji zvládli přehrávání vlastních skladeb, jenže i oni se vydali po stopách starých lidových písní a snaží se s nimi nějak nakládat. A to už vůbec nemluvím, že se musí sžívat s celou řadou netradičních nástrojů. Mám velký respekt k tomu, jakou cestou se vydali.

Skladby „Om å danse bekhette“ a „Finnkjerringa“ se už dříve objevily na debutovém albu. Na novinku jsi je ale použil znovu, jak už jsi zmínil. Kde hledat motivy tvého rozhodnutí? Tohle se opravdu dosti často nestává.
Obě písně patří k mým oblíbeným, navíc si je zamilovala celá řada fanoušků. Byl jsem přesvědčen, že ty původní verze jsou už hodně nevýrazné. Cítil jsem určitou odpovědnost vdechnout jim nový život, což se ve skutečnosti povedlo, i když v samotných skladbách nakonec došlo pouze k drobným úpravám.

Posledním dílem do skládanky jsou texty. Vypadají dost složitě, a to člověk ani nemusí umět norsky. Zmínil jsi, že do některých skladeb jsi dokonce nedokázal texty naroubovat. Zkus toto téma malinko rozvést…
Texty MYRKGRAV jsou složité. Všechny vycházejí z lidové kultury oblasti, kde jsem vyrůstal. V rámci textů se vracím do období let 1600-1850 a čerpám přitom z knih, popřípadě různých odborných článků. Texty se zároveň drží slangu, idiomů a syntaxe původních rukopisů. Někdy je pro mě tahle práce skutečnou osinou v zadku, protože hlavně aranžování textů a vokálů je někdy nesmírně problematické. A to jsem využíval i konzultací zkušených kolegů. Přiznám se, že u některých skladeb se mi texty do skladeb nepodařilo srovnat, byl to opravdu těžko proveditelný úkol. I z toho důvodu jsem je raději nechal v instrumentální podobě. Co se týče příběhů, jež jsou obsaženy v textech, tak k nim mohu říct jen to, že zachycují život v tehdejších starých časech – ač se nám může zdát jakkoliv příšerný. Je tam ukryta spousta černého humoru, chorobností, ovšem většina textů je prezentována spíše přátelským způsobem. Myslím, že je tam i prostor pro to, aby se člověk dostatečně zasmál. Posluchači se o tom budou moci nakonec přesvědčit sami, neboť jsem si tentokrát dal práci s překladem do angličtiny. Všechny překlady jsou včetně krátkého popisu příběhu, jež se vždy váže ke konkrétní skladbě.

Myrkgrav-Lars_Jensen1_old2Jakou hudbu v současné době nejvíce posloucháš? Pamatuji se, jak jsi mi kdysi pověděl, že si kromě komponování taktéž potrpíš na poslech svých oblíbených skupin.
Abych byl upřímný, tak v současné době tolik hudby neposlouchám, byť se najde několik kapel, jejichž tvorbu sleduji v podstatě nepřetržitě. Jako příklad mohu uvést DUNDERBEIST nebo LEPROUS. Taky se ale přiznám, že chuť do poslechu hudby jsem ztratil v době, kdy jsem se dostal do korupčních machinací mého předchozího labelu, nemluvě o mých časech plných depresí. Každopádně i nyní se mi sem tam stane, že slyším nějakou píseň, do které jsem schopen se hluboce zamilovat. Neděje se to sice často, ale děje se to. Jinak ale nejsem ten typ člověka, který by poslouchal hudbu jako kulisu, nebo měl při chůzi špunty v uších. Vážím si ticha a mám rád klid. Dokonce se přiznám k tomu, že když jsem někde na koncertě, což je příležitost vzácná, přistihnu se přitom, kterak už toužím po pauze mezi skladbami. Je to taková trochu ironie, když tohle všechno prezentuji jako muzikant, jenž není schopen ocenit hudbu.

Larsi, přemýšlíš někdy nad závažnými problémy tohoto světa? Jaká budoucnost nás podle tvého soudu čeká?
No, vzhledem k tomu, že prezidentem nejmocnějšího národa na světě se stal sexistický rasista a fašista, tak si myslím, že mnoho dobrého na nás nečeká. Ekonomika stojí celkově za hovno a politika je každodenně prezentována pouze černobíle. Já sám jsem přestal sledovat všechna mainstreamová média a zaměřuji se pouze na věci mi blízké. Jednoduše se nechci nechat vtáhnout do dramatu, když se mě v podstatě ani nedotýká, a to i s ohledem na to, že svět se postupem času zmenšuje a všechno je hravě dostupné. V současnosti ale neznám člověka, který by byl tak málo zapojen do politického dění, jako je to v mém případě. Vážím si laskavosti lidí, jenže tu u většinové společnosti postrádám, takže jsem se rozhodl soustředit spíše sám na sebe a na ty nejbližší kolem mě, na vlastní existenci, a rovněž na to, abych byl dobrým člověkem já sám. Na to, jak být lepším člověkem, lidé většinově zapomínají. Raději sedí u internetu a v anonymních diskuzích po sobě hází hovna.

Nacházíme se na konci roku 2016. Jaký byl z tvého pohledu? Zkus vybrat ty vůbec nejzásadnější momenty, které se ve tvém životě udály?
Samozřejmě jsem moc rád, že „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“ je konečně k dispozici veřejnosti. To dlouhé čekání pro mě i pro fanoušky skončilo, což je skvělá zpráva. Zároveň si cením toho, že jsem v sobě znovu objevil lásku k výrobě bot. Na osobní úrovni jsem pak nalezl štěstí v pravém smyslu slova, neboť jsem potkal nejúžasnější ženu, jakou jsem mohl potkat. Cením si každého dne, který spolu trávíme a čím společně procházíme. Takhle se to může pro metalovou komunitu jevit jako tlachání zamilované hrdličky, ovšem já jsem si až nyní uvědomil, jak moc důležité je vytvoření vlastního štěstí navzdory nepsaným pravidlům té či oné komunity, v níž se člověk ocitne. Život není černobílý. Naopak je mnohostranný – obtížný, úžasný, hrozný, strašný, pak znovu úžasný – všechno mezi tím. Na bilancování jednoho roku příliš nezáleží. Naopak každý den je to, na čem záleží ze všeho nejvíc.

ALL

Starý rozhovor pro Rumzine: http://rumzine.com/myrkgrav

https://www.facebook.com/Myrkgrav

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *