Na konci roku 2014 se pod křídly Moscow Funeral League zrodilo dosti pikantní split CD, o které se podělili finští MY SHAMEFUL s ruskými WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH, přičemž právě s druhými jmenovanými jste si mohli na R.U.M. zinu přečíst rozhovor v podstatě nedávno. Než se ovšem pustím do rozboru samotného splitka, musím se ještě jednou zastavit v prvé řadě právě u WHO DIES IN SEBERIAN SLUSH, u jejichž tvorby spatřuji od počátku slušný potenciál a zvláště druhé řadové album „We Have Been Dead Since Long Ago…“ mě utvrdilo v tom, že když se ponurá hudba umí správě uchopit a ještě se dostatečně obalí originální image, má i v dnešní době co nabídnout.
Na splitu s MY SHAMEFUL se však ruská parta prezentuje poněkud odlišnější tvorbou, což je s ohledem na poslední řadovku zjištění zvlášť překvapivé. Právě na desce je totiž krásně slyšet, kterak se „Sibiřané“ poněkud vzdálili funeral doomovým břehům a osobně jsem se dokonce domníval, že brzy skončí v zajetí post-metalových rozverností. Těžko říci, jaká tvář by WDISS slušela nejlépe, ovšem ta, která je předvedena právě zde, je opravdu parádní, byť pro mě osobně nečekaná. Sedmičlenná sestava se však rozhodla nenásledovat desítky „honičů za progresí“, ale zaměřila se na hloubku funeral doom metalu, a to s využitím všech možných i nemožných prostředků.
Prvně se tak lze v tvorbě kapely setkat s trubkou a v neposlední řadě také s flétnou, jež dostala opravdu hodně prostoru. I přesto, že obě dvě skladby lámou skály svojí pomalostí, je v nich neustále co objevovat – o skvostné atmosféře snad ani nemá cenu diskutovat, v tomhle ohledu bylo na WDISS vždycky spolehnutí, nicméně zmínit rozhodně musím vskutku parádní zvuk, jenž se neline – ten se vám v pokoji prostě krásně rozhostí. Pokud jsou tedy obě skladby („The Tomb of Kustodiev“ , „ And It Will Pass“) alespoň částečnou ukázkou nové tvorby, myslím, že v budoucnu se máme opravdu nač těšit.
Mnohem starší a můžeme brát i scénou obouchanější, jsou oproti WDSS finští kolegové MY SHAMEFUL, jež toho v minulém roce stihli docela dost. Jednak se upsali ruskému labelu, vydali pod ním své šesté řadové album „Hollow“ a v neposlední řadě si uchovali dva korálky pro tohle splitko. Ne, opravdu se nejedná o nějaký odpad, jež se nevešel na nějaké předchozí CD, ale spíše opak je pravdou. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že skladba „The Land of the Living“ je jednou z nejmelodičtějších věcí, které jsem od truchlivých Finů slyšel. I když truchlivých… Jak asi každý fanoušek tohoto žánru ví, MY SHAMEFUL nejsou jen o doom metalu jako takovém, ale rovněž i o death metalu, do kterého občas 
zabrousí v oněch rychlejších částech skladeb. Něco podobného je ke slyšení i ve „dvojce“ „Downward“, jež mi kdoví proč připomíná starou tvorbu TIAMAT v období alba „Clouds“, byť MY SHAMEFUL i zde tíhnou k širší kompozičnosti a zcela záměrně se nevyvarují monotónním úsekům, ze kterých pak vyvstávají ty nejpřekrásnější kulminace hudebních nálad a emocí. V jednoduchosti se tedy dá hovořit o příjemné klasice v podání těchto zkušených Finů, fanoušci jejich tvorby si zde rozhodně musí přijít na své. To je zákonitost!
„The Symmetry of Grief“ je tak splitko formací, jejichž vzájemné biografie jsou absolutně odlišné. WHO DIES SIBERIAN SLUSH míří výš a výš, MY SHAMEFUL už nějaké to jméno mají a rozhodně budou chtít i dál přesvědčovat o svých kvalitách. Něco ale mají kapele přece společné. Je to záliba v minoritních metalových žánrech, a přestože tahle hudba nikdy nebude přitahovat hromady posluchačů, o to víc bude interesovat právě ty skutečné fanoušky. A právě jim mohu tohle skvělé CD doporučit!
ALL