I u tohoto obalu chybí dojem ze závěrečné pečlivosti, ale nápad a zpracování oku lahodí. Vodovými barvami pokrytá dvojstránka je navíc polepena černobílými S/M motivy, takže celek má formu.
O tomhle projektu jsem nikdy neslyšel, tudíž nemohu sloužit vícero informacemi. Šestadvacet minut zkomponoval a smíchal Myluckydays v listopadu 2010. „The First Bite“ (1) se pohupuje na vlnách syntezátoru rozlévaného bez zábran kam se dá. Monumentální základ je úsporně prořezáván dalšími syčivými zvuky až k extatickému vygradování se strmým fade-outem. „There Must Be A Way To Escape“ (2) také operuje se syntezátorovými šumy. Pulzující vrcholy a propady, pocit, že se v čase pohybujeme dopředu a dozadu. Díky neustálému přelévání zvukových barev a krátké stopáží není čas na nudu.
Skladba „Drilling The Brain“ (3) započne příjemným bručivým témbrem k němuž se přidá střírný statický paprsek. Než se i ten začne proměňovat, popřemýšlíte o nekonečnu. Vláčnost tentokrát neuspává, ale pevně vás udrží ve střehu. Výborná nahrávka, kdy lze jednoduchými prostředky dosáhnout silného účinku… nebo se mi prostě jen trefila do nálady.
RadeK.K.