Do Metal Mondóky vybírám různé hudební ukázky a je pravda, že ne vždy udělám svému hostovi radost. Tentokrát se mi však zadařilo! Dan Friml (MEAN MESSIAH, ex-SEBASTIAN), kterého jsem si do tohoto dílu pozval, si nad některými skladbami doslova pomlaskával. Když k tomu ještě připočtu i to, že si vedl skvěle v „poznávací soutěži“, vychází mi z toho jediné! Tohle si zkrátka musíte přečíst 🙂
AUDREY FALL – Petrina (z alba „Mitau”)
Už od začátku to má krásnou, vzletnou atmosféru. Líbí se mi, jak to postupně nabírá na intenzitě. Je to celou dobu hodně dynamické a zvuková intenzita se střídá a prolíná s tou emocionální. Působí to takovým až uklidňujícím dojmem a zároveň to neuvěřitelně podněcuje fantazii. Naprosto netuším, co to je, ale až mi to řekneš, seženu si to a budu si u toho lízat rány. Nádherná věc!
Jedná se o lotyšskou kapelu AUDREY FALL. Opravdu se jim podařilo vytvořit skvělou nahrávku, ale s největší pravděpodobností to vypadá tak, že kapela nejspíš nebude dál pokračovat…
To je ovšem obrovská škoda. Proč takhle končí vždycky ti dobří? To album si musím koupit. Tenhle typ hudby ve mě vzbuzuje neskutečně povznášející pocity a cítím, že to budu asi dost často protáčet.
MOURNING DAWN – A Stone That Bleeds (z alba „Les Sacrifies”)
Opět atmosférická hudba, ale trochu jinýho ražení. Taková melancholicky temná a zároveň velkolepá. Stylově bych to zařadil do stejnýho typu black metalu, jako dělal Quorthon s BATHORY. Znovu, bohužel, netuším co to je, ale líbí se mi to fakt hodně! Tenhle typ metalu do mě hrne jeden můj dobrý kamarád, ale tohle mně zatím, mizera, zatajil. Fantastická věc!
Jedná se o kapelu MOURNING DAWN z Francie! Francouzská scéna je v poslední době neuvěřitelně na vzestupu. Souhlasíš s mým tvrzením? Máš z Francie nějaké osobní favority?
Souhlasím, byť osobně favority přímo nemám. Tedy, teď už ano! Francouzská scéna je na tom podobně jako sousední polská. Dokáže si své kapely hýčkat. Podporují je jak fandové, tak odborná veřejnost a dostávají dost prostoru. Navíc jsou to obě scény, kde se až tolik nedělí na domácí a zahraniční a ty jejich umělci pak nemají takový ten štempl jakési pomyslné druhé jakosti.
SIX DEGREES OF SEPARATION – Calm Between the Storms (z alba „The Hike And Other Laments“)
Už od prvního kila mi bylo jasný, že tohle nebude můj šálek kávy. Nelíbí se mi to zvukově, stylově je to taková jakože alternativa, ale… Aha, zvláštní angličtina, typoval bych, že to bude česká partička. V refrénu zpívají “back on your feets”, hm… Co mě na tom ale zaujalo, to je ta kytarová linka. Harmonicky mi to připomíná to, co dělá Steve Blaze z mých oblíbených LILLIAN AXE. Malý plus, ale jinak nic pro mě.
SIX DEGREES OF SEPARATION. Počítám, tuhle kapelu budeš nejspíš znát…
To jméno znám, něco jsem před časem zběžně poslouchal na jejich Bandzone profilu, ale dojmy jsem z toho měl naprosto totožné. Nicméně, samozřejmě vím, že jsou tu relativně dost respektovaní. Ale jak říkám, tohle jde mimo mě.
CULT OF FIRE – शव साधना ( z alba – मृत्यु का तापसी अन )
Konečně se chytám, to jsou CULT OF FIRE! Skvělá věc! Parádní atmosféra, pekelný texty v češtině, výborný jsou ty zvraty během skladby. Black metalu se u nás prostě daří a umíme ho dělat na světové úrovni. Tohle můžu plnými doušky, byť sám dělám zcela odlišnou hudbu.
Máš z tohoto ranku nějaké další oblíbence? Dokázal by sis sám sebe představit v blackmetalové kapele?
Z českýho blackmetalu mě v poslední době oslovilo víc věcí. Hned se mi do myšlenek vkrádají třeba INFERNO. Z toho zahraničního toho bude samozřejmě víc. Vyrůstal jsem na takovým tom proto-black metalu. Starý BATHORY patří mezi moje nejzásadnější vlivy, takže jasně, tohle je hudba, kterou můžu. Sám sebe si v blackmetalové kapele dokážu úplně v pohodě představit. Dokonce mi i něco při psaní „Hell“ odpadlo do šuplíku, tak třeba někdy… Kdyby mi nějaká zajímavá partička nabídla spolupráci, asi bych i měl o čem přemýšlet…
GROWN BELOW – My Triumph (z alba „The Other Sight“)
Pokud mi pouštíš věci, který máš rád, tak jsem tě už prokouknul. Seš těžkej melancholik. 🙂 Zvláštní hudba, taková rozdelayovaná, minimalistická, kytarovka s hodně ambientním zvukem. Moc mě to neoslovuje… A pozor, přituhuje! Je to hustý a těžkopádný, jak mamut v asfaltovým jezírku. Je v tom hodně emocí, ale ten typ emocí, kterej mě míjí. Neříká se tomuhle post-metal?
Ano, dá se to tak říct. Jedná se o belgické GROWN BELOW, od kterých jsme obdrželi na recenzi jejich poslední album. Pokud tě tahle kapela zajímá, v sekci rozhovory najdeš rozhovor, který jsem s nimi uskutečnil v podstatě nedávno…
Rozhovor si přečtu, ale album si jistě, alespoň prozatím, nekoupím. Ale šanci tomu dám, proluxuju YouTube, jestli se to tam někde neválí. Byť jak říkám, jde z toho typ emocí, který mě ne úplně vyhovujou.
SLOBODNÁ EURÓPA – Do tla (z alba „Štvorka“)
Český bigbít. Oprava – slovenský bigbít. To je takovej ten specifickej česko-slovenskej poprock… Tady ale cítím trochu jakože punkových spodních proudů? Skladba plyne, nepřetržitý flegmatický vícehlas… Ten text je teda docela hustá depka: „som prázdny, som vyhorený“. Nic pro mě, ale dokážu si představit, že to tady má úspěch a tohle bude zřejmě i velká hitovka. Úplně vidím ty punkáče jak si v sále s kapelou zpívají „som prázdny jak vystrelený airbag“. Nevím, ale plácnu KONFLIKT, SLOBODNÁ EURÓPA?
Přesně tak, SLOBODNÁ EURÓPA a ukázka z jejich aktuální novinky, která vyšla po dlouhých jedenácti letech. CS punk tě nikdy neoslovil?
Člověče, moc ne. Rozhodně teda ne tenhle typ. Když už, tak třeba starý HNF.
SÓLSTAFIR – Lágnætti (z alba „Ótta“)
Němčina… COLDPLAY po německu, hehe. Ne, já vím, že se to ještě určitě zvrhne v nějakou úchylnost. 🙂 Koukám, že skladba má skoro devět minut a já jsem teď na minutě a půl. Jasně a je to tady. Tohle je takovým zvláštním způsobem ujetý, až je mi to blízký. Finále jako kdyby si dali dostaveníčko NINE INCH NAILS s PSÍMA VOJÁKAMA. Prozraď mi, prosím, co to je, to má potenciál!
SÓLSTAFIR a hned ukázka z úplně čerstvého alba! Tou řečí, je pak pochopitelně islandština 🙂 Předpokládám ale, že jsi se s tímto pojmem určitě už setkal…
Aha, no jasně! Tohle je určitě horký adept na bližší seznámení. Velmi zajímavá záležitost, dost netypická… Úplně tam vidím ten zmrzlej Rejkjavik. 🙂
INTO ETERNITY – Spent Years Of Regret (z alba „ The Incurable Tragedy“)
Jasně, „Spent Years Of Regret“ od INTO ETERNITY. Album mám doma, ze začátku jsem to pořád hobloval, ale už jsem to roky neslyšel. Je to taková zajímavá směsice death metalu, progrese a power metalu, na svou dobu docela neotřelá. Doporučil bych to každýmu, kdo má rád techničtější pojetí těžkýho kovu s dobrým vokálem, byť tomu, poslouchám, trochu narostly vousy.
Máš další bod! Myslíš, že kapely obdobného ražení, mají ještě dnes co nabídnout?
To záleží na tom, jak to myslíš. Po stránce nějaké invence asi ne, teď už můžou jen ohromovat artistickýma instrumentálníma výkonama. A tady určitě mají stále co nabízet. Vždycky záleží na poptávce, a ta tu je a bude. Nicméně, jak jsem již řekl, u INTO ETERNITY trochu zahlodal zub času a já osobně se k nim, zřejmě, už nikdy nevrátím.
KYPCK – Дети Биркенау (z alba „Имена на стене“)
KURSK – Děti Birkenau. Neskutečně tísnivá atmosféra. Ta hudba je postavená na základech položených mými oblíbenci TYPE‘ O NEGATIVE, ale ve spojení s ruštinou a texty, který tě nenechaj v klidu, je to posunutý na úplně jinou úroveň, odkud TYPE’O NEGATIVE vypadají jako kapela pro unuděný emofracky.
Vidím, že máš opravdu velký přehled! Úplně přesně, přičemž tu zatěžkanost TYPE’O NEGATIVE tam slyším úplně stejně jako ty. Co vůbec soudíš o konceptu a image právě téhle formace? Považuješ jejich počínání za odvážné?
Odvážné snad, ale spíše za znepokojující, ať už si pod tím slovem představíš kterýkoliv z jeho významů. Koncept, se kterým pracují, mě na jednu stranu strašně přitahuje a na druhou stranu mě ta sovětská nostalgie neskutečně ničí. Je to jedna z kapel, který mě opravdu fascinujou a vzbuzujou ve mně totálně schizofrenický stavy. Tohle je na hodně dlouhou debatu. 🙂
DONATI, KOCÁB, PROUDFOOT & SHEEHAN) – Warning (z alba „Aftershocks“)
Takhle hraje na basu jen Billy Sheehan, ale MR. BIG to nejsou. Aha, už jsem doma, to jsou kocábovy AFTERSHOCKS. Profesionálně provedená nahrávka, Michael Kocáb prostě ví co dělá. Proudfoot je fakt šikovnej kytarista, docela rád bych ho někdy slyšel v nějaké více heavy poloze. Jinak mi to ale moc neříká, spíš bych dal přednost novému albu od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU.
Oslovilo tě album „Vymlácený rockový palice“ od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU II ?
Neoslovilo. Se skutečným PRAŽSKÝM VÝBĚREM to nemělo společného zhola nic a při poslechu jsem měl nepřetržitý dojem, že si z nás dělá pan Kocáb srandu. Hele, mluvíš s někým, kdo má k PRAŽSKÝMU VÝBĚRU opravdu silnej vztah, takže bych to radši dál moc nerozmazával. 🙂
FALLUJAH – Carved From Stone (z alba „The Flesh Prevails“)
Nabušená věc, místy velmi zajímavě harmonicky a rytmicky vystavěná. Nevím o co jde, ale takhle na první poslech se mi to fakt líbí. Jen bych tam cítil trochu pestřejší vokální projev. Nemyslím nutně nějaký vyloženě melodický zpěv, spíš to jen trochu rozbít, tohle je hrozně monotonní. Ale hudba je výborná a perfektně odehraná, všechna čest!
Další úplně čerstvá novinka od kapely FALLUJAH….
Neznám, zkusím někde poslechnout, ale myslím, že díky tomu zpěvu zůstane asi jen u toho jednoho poslechu.
AND ONE – Killing the Mercy (z alba „S.T.O.P. “)
Tak teď si uhodil na moji citlivou strunku. EBM je styl, kterýmu jsem propadl už jako teenager a prostě jako KURVA JO! Skladba „Killing The Mercy“ od německých AND ONE… Miluju tenhle analogovej retro sound. Refrén jak z nějakýho italo diska z podsvětí, německej přízvuk v angličtině… Pecka! Už jsem ti říkal, ze zbožňuju Falca? 🙂
Vynikající! Teda, úplně mi tuhle rubriku rozsekáváš na mraky 🙂 Přiznávám, že jsem váhal, jestli ti pustit AND ONE, anebo DIARY OF DREAMS, ale pak jsem si říkal, že té temnoty bylo přece jen dost 🙂
A byla to prostě kurevská trefa do černýho! Tohle je scéna, která mě neskutečně, už léta, ovlivňuje. Miluju to, úplně mi z toho běhá mráz po zádech. Co k tomu víc dodat… Asi už nic… 🙂
WOE UNTO ME – Slough Of Despond ( z alba „ A Step Into The Waters Of Forgetfulness“)
Doom metal, hodně pohřební doom metal. Přiznám se, že nevím co to je, ale v těch melodických zpěvech jako bych slyšel nějaký slovanský přízvuk. Typoval bych to na ukrajinskou, nebo ruskou kapelu. Tohle je typ metalu, který přímo nevyhledávám, ale když na to narazím, vždy mě to naprosto pohltí. Má to až magickou sílu. Skvělý!
Další kapela z východu, tentokrát z Běloruska a musím říct, že tahle nahrávka se opravdu povedla! Domníváš se, že v dnešní době už je zcela jistě smazán kvalitativní rozdíl mezi západem a východem?
Ha, Bělorusko, super! To je strašně složitá otázka a námět na dlouhou diskusi u něčeho dobrého k popíjení. Já bych skoro řekl, že snad smazán je, po té formální stránce. Umíme udělat zvuk, instrumentálně je to taky v pořádku. Vzniká tu zcela jiná kvalita, kterou se od západu tyhle partičky odlišujou. Třeba slýchám pojem „český black metal“ jako označení jisté respektované úrovně. Ale pak je tu ten problém, o kterém jsme se bavili u těch MOURNING DAWN a francouzské scény. Samotný východní trhy ty kapely neuživí a cesta na západ je těžká, protože chybí efektivní podpora na domácí scéně. Tohle se daří řešit právě polákům, „frantíkům“ a v poslední době si všímám vzestupu kapel z pobaltí a Ruska.
NARROW HOUSE – The First Day Of The Rest Of Your Life (z alba „Thanathonaut“)
Zase doom. Alternativnější pojetí. Saxofon, to se v metalu moc často neslýchá… Teda se SEBASTIAN jsme na „Snech o Marii“ měli ságo v jedné skladbě už v roce 1992, ale nebudu si tady honit triko. 🙂 Holt asi budu dneska za úplnýho analfabeta, ale prostě opět netuším co to je. Každopádně tohle není úplně moje krevní skupina. Ta předchozí doomová parta mi seděla nesrovnatelně víc.
Tohle jsou ukrajinští NARROW HOUSE, kteří se chtějí evidentně také vymanit ze zástupu kapel, které znějí stejně…
Evidentně, ale mě to nechává dost v klidu. Kromě toho saxofonu jsem tam nenašel nic, čeho bych se mohl nějak chytit. Ale jsem si jist, že to svý publikum má.
DELUSION – Long Rope (z alba „Long Rope“)
Normálně mi to zní jako kdyby PRONG ošukali MOTÖRHEAD. Zároveň tam cítím nadhled a dost z energie hospodských rváčů. Odsejpá to jak se patří, po těch doomovejch kládách to přišlo docela vhod. No samozřejmě zase nevím a možná ze sebe udělám totálního idiota, ale nejsou to náhodou MALIGNANT TUMOUR?
Právě jsi slyšel ukázku z čerstvé novinky tuzemských DELUSION. Je v tobě ještě kousek toho starého hardcoristy?
Ja věděl, že je to domácí parta. Proto jsem tipoval ty MALIGNANT TUMOUR. Ale jo, kousek toho hardcoristy pořád ve mě je, akorát se ta nasranost upnula trochu jiným směrem. A když už jsem mluvil o těch PRONG, tak ty poslouchám i docela často. Každopádně DELUSION si proklepnu, zdá se to být vcelku zábavná partička.
SECTESY – Inside Of Red Anger (z alba „The Shreds Of Oblivion“)
Začátek je jak instrumentálka k dokumentárnímu filmu o životě delfínů, v půlce se to zlomí v něco co bych asi s jistou dávkou fantazie mohl nazvat doom metalem. Zatímco ta první část je docela proaranžovaná, tak ten zbytek je dost osekanej na podstatu. Je to taková ta dřevní produkce, jako mívaly doomový party v půlce osmdesátých let, jen ty bicí v tomhle případě znějí hodně současně. Vcelku sympatická záležitost, ale opět nepřekvapím, poněvadž opět netuším o co jde. 🙂
Našinci SECTESY. Myslím, že jsi skvěle odhadl jejich zacílení. Máš pochopení pro kapely, které svojí produkcí oslavují onen old school naprosto záměrně?
SECTESY jo? Já viděl nějakej jejich zombie klip a tam mi to teda znělo spíš jako old school death, tohle bych na ně vůbec netipoval. Tahle skladba je skoro až do takovýho hevíku, death metal mě v tom ani nenapadlo hledat. Tak či onak, sympatická věcička. A jinak, samozřejmě že mám pro podobný kapely pochopení, vždyť jsem na tom, kurva, vyrůstal! 🙂 Hned jak to tady spolu dořešíme si půjdu pustit „Legions Of The Dead“ od TYRANT. Nějak jsem si u toho na ně vzpomněl.
Dane, díky moc za tvůj čas! Mohl bys závěrem shrnout celou tuhle naší poslechovku? Vedl sis znamenitě a já jsem zároveň rád, že tě spousta věci zaujala….
No, znamenitě… Jsi příliš laskav, ale děkuji! Shrnul bych to tak, že jsem díky tobě objevil několik vážně dobrých věcí, ke kterým bych se za normálních okolností asi jen tak nedostal. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak celá ta metalová scéna dokáže být barevná a v mnoha ohledech i vlastně dost neortodoxní. Udělal jsi mi radost těmi AND ONE, to bych tady nečekal, naopak jsem čekal že mi sem flákneš moje milovaný FEAR OF GOD, abys podráždil moje metalový libido. A víš co? Ty si pustím hned po těch TYRANT.
ALL